Siwa - nejkrásnější oáza v Egyptě
Všude kolem se rozprostírá hustý les datlových palem končící na obzoru solným jezerem a písečnými dunami. Za nimi už začínáVelké písečné moře, neboli Západní Libyjská poušť, nekonečná plocha písku a skal. Z Hory mrtvých „Jebel al-Mawta” máme skvělý výhled a můžeme obhlédnout kolem dokola celou oázu. Kouzelná oáza Siwa je bezesporu jedním z nejzajímavějších míst jaká vůbec můžete v Egyptě navštívit.
Oáza Siwa obklopená stovkami kilometrů pouště je nejodlehlejší z celkem pěti tzv. Západních oáz. Postupně jsme je nakonec projeli všechny a Siwa z nich byla jednoznačně nejlepší. Řekla bych, že je z nich nejtradičnější, nejidyličtější, nejkompaktnější a také nejpůsobivější. Snad nejvíce z nich odpovídá trochu romantické představě oázy. V téhle pustině plné písku vypadá jako nějaké fata morgana.
Přestože je čím dál více oblíbenějším turistickým cílem a už se začíná objevovat na programu „safari výprav“, zůstává Siwa díky své odlehlosti zatím spíše doménou individuálních cestovatelů. Můžete tady uniknout přetlaku turistů, který provází většinu jiných míst vEgyptě. Zájezdové autobusy se tady přece jen zatím příliš neobjevují, od agentur spíš potkáte jen pár nových terénních aut. Oáza je stále ještě dost zakonzervovaná ve své tradičnosti.
Siwa je pověstná svými datlemi a olivami. Můžeme potvrdit, že obojí je tady naprosto skvělé. Talířek zdejších vynikajících oliv si rozhodně nezapomeňte dát ke každému jídlu. Mimochodem jídlo tady mají skvělé, určitě vyzkoušejte sýrový salát. V mnoha obchůdcích se prodávají krabičky s datlemi a sklenice oliv. Ty nejlepší jsou prý datle Jawhara a kupte si ty s mandlí. Oáza bujně porostlá palmovými háji je velmi produktivní a pěstování těchto plodin je také hlavním zdrojem jejich příjmů.
Kultura Siwy je jedinečná a doposud velmi konzervativní, takže návštěvníci by měli respektovat zdejší zvyky, zejména v oblékání a chování. Obyvatelé Siwy byli vždy svérázní a nezávislí, a jsou takoví do jisté míry pořád. Dodnes si udržují své tradice a zvyklosti. Kromě arabštiny mluví stále původním silným berberským dialektem tzv. siwi. Místní obyvatelé se ani povahami a chováním nepodobají příliš jiným Egypťanům. Jsou rezervovanější a více zdrženliví, a také rozhodně nemají typického egyptského „obchodního ducha“. Silný konzervatismus se projevuje i v jiných věcech. Nikdy jinde v Egyptě jsme neviděli ženy neustále zahalené v burkách jako tady. Ženy tady žijí dodnes poněkud izolovaně. Dále tady například není téměř vůbec k dostání alkohol. Dokonce i při koupě cigaret probíhala tak trochu „podpultově“.
Do Siwy vedou v podstatě pouze dvě přístupové cesty. Z nejbližšího města Marsá Matrúth ležícího na pobřeží Středozemního moře je to sem 300 km. Silnice byla dokončena roku 1984, do té doby byl přístup do oázy značně obtížný. Na jih ze Siwy sice také směřuje pouštní silnice, vedoucí do 450 km vzdálené oázy Bahríja, ale cesta je místy hůře sjízdná a zasypána písem. Nejezdí tudy žádná pravidelná doprava, takže jedinou možností přepravy je najmout si terénní auto. Tato silnice se však postupně opravuje a tak možná tudy bude brzy proudit více turistů. Siwa se tak pomalu a postupně přece jen mění.
Oáza se nachází v proláklině široké od 9 až do 28 km a dlouhé 82 km. Jedním z velkých problémů oázy je paradoxně přebytek vody. Díky vysoké hladině spodní vody, pouhých 20 cm pod povrchem, nasycuje solná jezera a zvyšuje tak jejich objem a salinitu. Přítomnost stojaté vody také znamená mimo jiné množství komárů. Již dlouhou dobu probíhají různé rekultivační projekty, ale vzhledem k tomu, že oáza leží 12 metrů pod hladinou moře, je zajištění odvodnění velmi komplikované.
Centrem města je malé náměstíčko kolem kterého se odehrává vše důležité ve městě. Jeho dominantou jsou ruiny někdejší pevnosti Shali, v noci působivě nasvícená. Shali založili v 13. století osadníci, kteří odešli z dřívější opevněné vesnice Aghurmi. Shali je postavená z místního materiálu – hlíny a soli, nazývaném keršef, který má po vyschnutí tvrdost betonu.
Kvůli nájezdníkům z pouště se obyvatelé nesměli usazovat mimo pevnost, a tak stavba s přibývajícími obyvateli rostla pořád do výšky. Domy mezi spletitými úzkými uličkami byly několikapatrové a dosahovaly výšky až 60 metrů. Jediným nebezpečím pro pevnost byl déšť, který se tady ovšem vyskytuje tak jednou za padesát let. Přesto však nakonec Shali zničil roku 1926 tři dny trvající ničivý déšť a změnil pevnost v hromadu sutin. Teprve tehdy se obyvatelé pevnosti začali usazovat v jejím okolí a postupně vzniklo dnešní město s asi 20 tisícovou populací.
Siwa je městem oslů, které uvidíte všude. Vozík tažený oslem je tady univerzálním a nejčastějším způsobem dopravy, i když turisté dávají přednost spíš půjčení kola. Chcete-li si přesto jízdu na oslíkovi zkusit, nechte se svézt od některého oslího „taxi“, kterým si přivydělávají místní chlapci.
Díky své značné odlehlosti a tvrdohlavé odbojnosti jejích obyvatel, byla Siwa poslední velkou oázou nezávislou na ostatním Egyptě až téměř do konce 19. století. Oáza ležela na starodávné karavanní cestě, kterou se dopravovaly datle do Memfisu. Poloha oázy byla stovky let úzkostlivě tajena a zvláště po přechodu místních berberů na islám, byli obyvatelé silně nevraživí vůči všem nemuslimům. Evropanům se oáza otevřela v podstatě až ve dvacátém století, kdy už nehrozí, že za shlédnutí tohoto místa zaplatíte životem. Ačkoliv Siwané byli po staletí silně nepřátelští vůči všem cizincům, je dnes oáza jedno z nejpříjemnějších míst v celém Egyptě.
Irena Hrušková | 5.9.2006
Aktuální počasí v destinaci
|
26,5°C
|
Předpověď počasí |