Štěpa ze světa 40 – Bondowoso a cesta do Sempolu na kavove plantaze (Indonésie)

Ahojky decka :o))

posilam vam zase par dni z meho denicku, jelikoz jsem dostal od maminky vyhubovanu, ze jsem psal jak budu ted posilat pravidelne emaily a ono nic. Takze mi maminka napsal, ze jsem srac jeden nedobrej a pry se mam polepsit. Takze tak ted cinim a doufam, ze vas to nebude unavovat :o) Jeste nez se vsak dostanete k cteni denicku, jsem vas chtel informovat, ze se pravdepodobne delsi dobu neozvu jelikoz 17.1.05 odletam na Irian Jaya (Papua indoneska cast) a na druhy den se pokusim vstoupit do Papua New Guinea, pokud dostanu viza.Pak se budu toulat po Papue a pokusim se navstivit jednoho pana misionare s nimz mozna budu putovat 14 dni hloubeji do Papui kam asi jede pravdepodobne delat osvetu mezi domorodce :o)) Nebojte jsem moc hubenej na to, aby me ti lidozrouti snedli :o)) Jsem jen bezcene maso :o) Dale jsem vas chtel informovat, ze mi bylo podruhe zamitnuto vizum do Australie a tak budu mit asi spoustu zazitku jak se dostat na NZ.
Takze decka drzte mi palce a zachovejte prizen.
Stepa29/12/04 Bondowoso a cesta do Sempolu na kavove plantaze Pekne po ranu vyrazime si zaplavat do hoteloveho bazenu. Teda reknu vam, zivot bohacu asi nemusi byt tak nudny jak se mi vzdy zdal :o) Po par bazenech nasleduje snidane, kde dostavame toasty s dzemem a kafco. Pak rychle balime a vyrazime na bus stanici od kud se chceme dostat do Sempolu na kavove plantaze a na sopku Ijen kde se tezi rucne sira. Cesta busem byla dlouha, ale rychle ubihala jelikoz jsme jeli krasnou krajinou plnou ryzovych poli a ovocnych haju promichanych s pralesnim porostem. Zdolavali jsme kopce a udoli az nas nekdo upozornil, ze tady roste kava.

Ouuu prvni seznameni s kavovym kerikem, je to uplne neco jineho nez jsem cekal, proste jenom obycejnej zelenej kerik. Pak uz vidime jenom kavove keriky a nakonec prijizdie do vesnicky Kelisat Jampit, ktera je na Indonesii nezvykle cista, upravena no proste jina :o)) Je videt, ze tu jsou asi penize z kavy. Delam par fotek a odjizdime do Sempolu, ktery k memu udivu byl 2 minuty cesty. Sotva jsme dojeli tak se Lenka zacala vyptavat, kdy jede bus do Banyuwangi od kud jede trajekt na Bali. Mistni ji odpovedeli, ze bus nejede a ze se da najmout pouze motorka s ridicem, ktera vas preveze pres sopku Ijen do prvni vesnice od kud jiz jezdi minibus. Moc ji to neuklidnilo a porad chtela neco resit, tak jsem si fotil kyticky zatimci Lenca se snazila domluvit s mistnima anglictinou, ktere oni moc nerozumeli :o).

Predestiram, ze Lenka je zvykla na trosku jinej zivotni styl, nakupovani, kosmeticke salony a sport je jeji domena. Takze rekla, ze tu nehodla zustat jelikoz se odtud nikdy vzivote nedostane. Nicmene vyrazime zpet do vesnicky Kalisat Jampit. Cestou potkavam predaka cesacek kavy, byl to fajn chlap a hned nas zavedl mezi devcata na plantaz :o)) Johooo to vam bylo pozdvizeni, cesacky samej smich a bylo videt, ze maji radost stejne jako my. Obdarovavam je susenkama co mam v kapse a k memu udivu je o ne tezky boj. Nakonec to vyhral predak jelikoz jich ukoristil nejvice. Kava tady na plantazi byla predevsim zelena, nedorostla, ale obcas sem tam vykukoval plod cervene barvy. Fotim si par vetvicek a vyrazime na Café farm. Hned na zacatku vesnicky jsou cedule, ze se tu pestuje prava arabika café, zavitavame k hotelu a pokousime se ziskat nejake informace o spoji smer Bali. Recepcni radi Lence, ze jede nejaky bus ve dve hodiny a tak si rychle davame jidlo, vychutnavame si salek prave arabik kavy a nakonec kupujeme nejake zasoby kavy sebou pro pratele ci rodinu. Uhanime zpet na krizovatku k vesnice Sempol. Zastavujeme asi tri minibusy, ale kazdej tvrdi, ze jede jinam. Nakonec se vracime k policejni stanci kde se prve Lenca snazila sehnat odvoz. Lenca byla tak zoufala, ze kyvla na 50km jizdu na motorce ve dvou s velkym batohem pres sopku, uz se asi videla na Bali :o)

Mistni a take jediny policista nam porad nabizel odvoz a kdyz jsme se nakonec dohodli na cene 50tis za kazdeho, tak behem dvou minut zavrel policejni stanici a za dalsich pet minut byl jiz prevliklej z uniformy do civilu a pripravenej s kamaradem a dvema motorkama pred stanici. Teda takhle rychle zavrit policejni stanici jsem jeste nevidel natoz takovou rychlou vymenu obleceni, jo penizky delaji divy :o)) Sebehlo se male sroceni a divaji se jak se snazime vsichni vejit na motorku. Ja jsem vyfasoval policajtovo kamarada. Byl takovej malej s brejlickama, muj batoh skoro ani neuzvedl a nakonec si dal batoh na nadrz, ten vsak lezel az pres riditka. Takze jsme na motorce sedeli v poradi batoh, ridic a ja. Lenka se take tak zaridila a za velkeho smichu vyrazime ze Sempolu.

Lenka s poldou byli nejak rychli a stratili se mi z dohledu, pak jsem na jednom rozcesti zahledl podobnou bundu jako ma Lenka na jedne spolujezkyni a lekl jsem se, ze nas chteji oddelit a pripadne okrast. Popohanel jsem sveho ridice at kouka dohnat poldu, byl jsem strasne rad ze jsem je nakonec po 4 kilometrech zahledl, hodne se mi ulevilo. Motorka meho maleho bose nestiha do kopce a funi jak o zivot asi je to na ni moc. Ridic se rozhoduje pro zmenu zasedaciho poradku a tak dalsi jizda probiha ridic batoh a ja. Teda s tim, ze ten muj ridic sedi na nadrzi a ma co delat aby dosahl na pedaly, ja pro zmenu sedim skoro na blatniku a tak vnimam kazdej hrbol na silnici. Kdyz jedeme do kopce mam co delat abych ridicovi nezdeformoval zaludek a tak se jej nakonec drzim za bundu a rikam si kdy se asi roztrhne :o)

Cestou delame kratkou zastavku na sopce Ijen a fotim tu nosice siry a dokonce i kus siry ukoristuji :o) Zacina prset a ted frcime z prudkeho kopce ze sopky dolu. Ten muj drajvr je fakt frajer, diky desti prestava videt pres bryle a tak si je sundal, to by mi tak nevadilo kdyby nemel ctyri dioptrie. Takze pak cesta probihala dira nedira klacek neklacek, proste asi stejne jako by vas vezl slepej krtek, radeji jsem se uz pred sebe nedival a rikal si kdy uz ta 50 kilometrova jizda skonci. Juhuuu konecne dorazime do vesnice kde nas vhazuji, prdku mam celou bolavou, ale jsem stasten, ze jizda s krtkem je u konce :o)

Dal bych to asi zkratil, najimame si minibusy a pomalu se smerujeme do pristavu. Lenka je netrpeliva a tak kazdeho ridice castuje otazkama proc nejedem, za jak dlouho pojedem a tak podobne. Ja uz jsem asi cestovanim otupelej a tak mi nevadi, cekat treba hodinu nez se naplni minibus lidma jedoucich stejnym smerem :o)) Juhuu konecne dorazime do pristavu. Mistni dohazovac nam nabizi kamarada co jede s autem na Bali a ze prej nas hodi primo do hotelu kde kluci bydli. Cena byla stejna jako za bus a tak to berem, jelikoz pak usetrime na taxiku k hotelu. Cesta klimatizovanou tereni Toyotou ubehla velmi rychle, jen nakonec nas ten holomek nechtel odvez do Kuty k tomu penzionu. Jaj to byla voda na Lencin mlyn :o)) Nakonec si nas ridic najima taxikare, ktery sedi s nama v aute a ukazuje mu cestu. Stejne to nenasli, ale nakonec ten hotylek s Lencou po 15 min nachazime. Kluci uz lezeli v posteli a chrneli, neni divu je take pulnoc a a tak se take pridavame k jejich bohulibe cinnosti a vsici usiname. Dnesni den byl narocny, ale plny zazitku a to je to nejdulezitejsi :o))

_______________________________________________________________

Tento příspěvek je součástí cestopisu, který dokumentuje mojí tříletou cestu kolem světa. Na úvodní článek cestopisného seriálu se dostanete kliknutím na "Stěpa ze světa aneb CESTA KOLEM SVĚTA".