Druhá punská válka – díl 6

Římský voják
Římský voják

Hannibal ztratil u Kann okolo 6 000 mužů. Krutá porážka Římanů a skvělé vítězství Hannibalovo zanechalo na všech silný dojem a jihoitalská města začala přecházet jedno po druhém na Hannibalovu stranu. Římané ztratily téměř všechny své spojence a podrobená města v jižní Itálii. Jen několik řeckých měst na pobřeží jim zůstalo věrno. Na Sicílii přešly na Hannibalovu stranu Syrakusy a Římané byly připraveni na to, že tento ostrov ztratí docela. Zdálo se, že konec války je již blízko. Římané utrpěli strašnou porážku a jejich obrovské vojsko přestalo existovat. Hannibalovi již nescházelo mnoho k uskutečnění konečných plánů.

Střední a severní Itálie však stále zachovávala věrnost Římu a byla ochotna i nadále ho podporovat. Hlavním důvodem bylo, že v těchto částech Itálie žilo mnoho starých římských spojenců. Po staletí bojovali bok po boku s Římany, snášeli s nimi obtíže války a při vítězstvích se dělili o kořist. Přechod na Hannibalovu stranu jim nesliboval žádné zvláštní výhody a dokonce pro ně mohlo být nebezpečný, neboť panství Kartágiňanů mohlo být horší než panství Římanů. Proto se Římané z těžké porážky vzpamatovali dříve než si kdo pomyslil. Když se zpráva o bitvě u Kann dostala do Říma, obyvatele tohoto města zachvátila strašlivá panika. Očekávali, že se Hannibal dá ihned na pochod na Řím. Zmatek však netrval dlouho, protože Římský senát rychle přijal opatření k zajištění obrany města. Když se do Říma vrátil, se zbytky zničené armády, viník této porážky, Terentius Varro, celý senát mu vyšel vstříc v plném počtu, aby poděkoval jemu i zbylým vojákům za to, že neztratil víru v záchranu vlasti.

Punské války

Brzy byl proveden nový nábor do vojska. K vojenské službě byli povoláni římští občané počínaje sedmnáctiletými jinochy a končíc každým, kdo byl ještě schopen držet zbraň v ruce. Římané se odhodlali k nejkrajnějšímu kroku, dát zbraně do rukou otroků. Za státní peníze bylo vykoupeno 8 000 mladých otroků, jimž bylo přislíbeno zařazení do vojska. Ke všem římským spojencům, kteří zachovali věrnost, byli vysláni poslové, aby je prosili o pomoc. Těmito opatřeními se Římu v krátké době podařilo obnovit vojsko. Trpká zkušenost z minulé porážky naučila Římany mnohému. Nyní jednali mnohem opatrněji, v Itálii se vyhýbali velkému střetnutí s nepřítelem a omezili se na obranu míst, které nepřítel dosud nezabral. Svůj hlavní úkol viděli v tom, aby Hannibalovi zabránili získávat podporu a pomoc nových spojenců a aby mu ztěžovali zásobování vojsk. Tak postupně oslabovali jeho síly. Velkou zbraní Římanů byla jejich sebedůvěra, která má v krizi hodnotu velké armády. Když mu Hierón Syrákúský nabídl spojenecký dar, s díky jej odmítl. A když mu Hannibal nabídl jednání o míru – odmítl jej také.

 

Literatura Polybios z Megalopole(200 – 120 př. Kr.)Historiai (Dějiny)
„Gaius (Terentius) hned pak následujícího dne převzal velení, sotvaže se rozbřesklo, hnul se s vojskem … Římské jezdce postavil na pravé křídlo k samé řece (Aufidus), pěchotu rozvinul vedle nich do téže čáry, přičemž stavěl manipuly hustěji než obvykle a kohorty zřizoval o mnohonásob větší hloubce, než bylo jejich čelo. Spojeneckou jízdu umístil na levém křídle a před celý šik postavil v malé vzdálenosti lehkooděnce. I se spojenci bylo pěšáků na 80 000, jezdců něco přes 6 000. Současně převedl Hannibal přes řeku baleárské (prakovníky) a kopiníky a postavil je před své sbory – ostatní vyvedl zeza náspu, na dvou místech přešel proud a šikoval se proti nepřátelům. K samé řece, na levé křídlo, naproti římským jezdcům, postavil jízdu iberskou a keltskou, vedle nich pěchotu, a to polovici Afričanů v těžké zbroji – po boku jmenovaných Ibery a Kelty. Vedle nich postavil zbývající část Afričanů a na pravém křídle seřadil numidskou jízdu. A když všecko postavil do jedné čáry, postoupil s prostředními oddíly iberskými a keltskými dopředu … vytvořil vypouklý šik v podobě půlměsíce a jeho hloubku zmenšil – chtěl totiž, aby Afričané pro ně byli za bitvy zálohou a boj aby zahájili Iberové a Keltové.Veškeré jízdy měli Kartáginci vcelku na 10 000, pěchoty včetně Keltů o nemnoho více než 40 000 …Bitvu zahájili ti, kteří byli seřazeni napřed, a zpočátku, dokud zápasili jen lehkooděnci, byl boj nerozhodný. Když se však iberská a keltská jízda z levého křídla přiblížila k Římanům, učinila z toho bitvu skutečnou a barbarskou. Nezápasilo se totiž podle pravidel, couváním a zase útočením, nýbrž jakmile se jednou střetli, bojovali jako zápasníci muž proti muži, seskočivše z koně. Když pak zvítězili spojenci kartáginští a většinu (Římanů) ve srážce zabili – přičemž se všichni Římané bili urputně a statečně – a když zbývající hnali podél řeky, vraždíce a rubajíce je bez milosrdenství, tehdy teprve vystřídala pěší vojska lehkooděnce a navzájem se srazila. A na chvíli iberské a keltské šiky odolávaly a bojovaly s Římany statečně – potom, tísněni jejich náporem, zakolísaly a couvaly nazpátek, porušivše ten půlměsíc. Římské manipuly je s ohněm pronásledovaly a nepřátelský šik lehce prolomily, protože Keltové byli seřazeni do nepatrné hloubky – sami se srazili od křídel ke středu, do ohniště bojiště. Nestřetla se totiž křídla a střední části (šiků) současně, nýbrž napřed obojí střed, protože Keltové, seřazeni v půlměsícovém útvaru, vyčnívali daleko před křídla – vypouklina půlměsíce totiž mířila k nepřátelům. Jenže Římané, stíhajíce je a sbíhající se do středu, k místu, kde nepřátelé couvali, dostali se tak daleko, že se jim octli na obou stranách v boku Afričané, ti v těžké zbroji. Ti z nich, kteří byli na pravém křídle, se otočili doleva, vrhli se doprava a octli se proti boku nepřátel – ti na levém křídle provedli obrat doprava a zamířili doleva, neboť věc sama napovídala, čeho by bylo třeba. Tak se splnil Hannibalův plán: Římané byli při svém výpadu proti Keltům zaskočeni od Afričanů. Otočili se tedy ne už celým šikem, nýbrž po mužích a manipulech proti těm, ktří na ně zaútočili z obou stran, a tak bojovali …Numiďané, ti na pravém křídle, útočíce na (římské) jezdce sešikované naproti na levém … nic velkého nevykonali … alespoň však nepřítele ochromovali … když pak lidé Hasdrubalovi … vytrhli od levého křídla na pomoc Numiďanům, tehdy římská spojenecká jízda, předvídajíc jejich útok, uhnula a couvla. V tu chvíli vykonal Hasdrubal, jak se zdá, věc šikovnou a důmyslnou – uváživ totiž, že Numiďanů je na počet mnoho a že jsou na ty, kdo jednou couvnou, (zbraní) účinnou a strašlivou nechal prchající na starost Numiďanům a sám vedl (ty své jezdce) do pěší bitvy, chvátaje pomoci Afričanům. Zde, jakmile vpadl římským legiím do zad a na mnoha místech najednou na ně znovu a znovu najížděl se svými četami, posílil Afričany a u Římanů vyvolal malomyslnost a strach … Římané, dokud bojovali obracejíce se kolem dokola proti obchvatitelům, odolávali, když však ti na obvodu jeden po druhém hynuli a (zbytek) byl sevřen na malý prostor, nakonec tam všichni padli…

 

Tedy na tento způsob proběhla bitva Římanů s Kartáginci u Kann, bitva, ve které se i vítězové, i poražení osvědčili jako hrdinové. To ukázal sám výsledek. Vždyť ze 6 000 jezdců jich uniklo s Gaiem (Terentiem) do Venusie 70 a spojenců se zachránilo porůzno do měst asi 300 – z pěšáků bylo zajato v bitvě na 10 000, další mimo bojiště, ale za zápasu přímo se jich rozprchlo do sousedních měst jen 3 000. Ostatní všichni – počtem na 70 000 – čestně zemřeli. Kartágincům dopomohlo k vítězství především veliké množství jezdců, i tentokrát, i dříve. A pro budoucí z toho vzešlo ponaučení, že pro válku je lépe mít polovici pěchoty a v jízdě mít naprostou převahu, než pouštět se do zápasu se všemi jednotkami stejně početnými, jako má nepřítel. Hannibalových Keltů padlo na 4 000, Iberů a Afričanů na 1 500, jezdců kolem 240 …

 

 

Závažným, a pro Římany nepříznivým způsobem, se projevil vzrůst Hannibalovy moci i mezinárodně, a to v postoji Makedonie a sicilských Řeků. Rivalita Makedonie ve vztahu k Římu vyústila v uzavření protiřímsky orientované smlouvy mezi Hannibalem a tehdejším makedonským králem Filipem V., který se pokusil využít situace a zlikvidovat římský vliv v ilyrské oblasti. Hannibal od vystoupení Makedonie, která v té době představovala nejsilnější vojenskou mocnost helénistického světa, očekával další oslabení římských sil, postavených před nutnost čelit nebezpečí na další frontě.V Hannibalových kalkulacích figurovalo zřejmě i makedonské loďstvo, s jehož pomocí bylo možné rozvinout operativní spojení mezi kartáginskými vojsky v Itálii a jejich africkou metropolí. Všechny tyto plány se však Římanům podařilo zmařit. Vojensky předešli makedonské akci v Ilýrii a diplomatickou cestou získali na svou stranu v roce 212 př. Kr. aitólský spolek, který poutal makedonské vojenské síly tou měrou, že nebylo možné počítat s jejich nasazením v jiné oblasti. Filip V., který ztratil víru v možnost vlastního úspěchu, uzavřel roku 205 př. Kr. s Římem mír, kterým Makedoňané sice zaznamenali některé územní zisky, avšak Řím si uhájil nadvládu nad význačnými ilyrskými pobřežními městy.

Komentáře
Booking.com
Mapa oblasti
Sponzoři článku

Chcete mít na tomto místě svůj inzerát? Staňte se sponzorem našeho článku! U tohoto článku si můžete na 1 rok zakoupit umístění vašeho vlastního odkazu. Vložit inzerát.

Nejnovější článek
Kam dále?
Reklama