ESTONSKO

Nejmenší z pobaltských republik má za sebou dlouhou historii, ale nabídne cestovatelům i nádhernou přírodu, která se v něčem trochu podobá i té naší. Estonsko má hned pět velkých národních parků, průměrná nadmořská výška je přitom symbolických padesát metrů! Lesy tvoří dvě třetiny země, neprostupné hvozdy tu byly už za času křižáckých vpádů. Hlavní město Estonska je Tallinn, jehož historické centrum je zapsáno na seznamech UNESCO. A co dalšího nám severní země nabídne?

Nezapomeňte navštívit početná krmeliště, ale také spoustu krásných architektonických památek

Nejvyšší hora Estonska má jen něco přes tři stovky metrů, nížiny tu prostě vládnou. V zemi je víc než tisíc jezer, víc než milion lidí (mimořádně slabá hustota zalidnění), vliv jakékoliv církve je stejně slabý jako u nás. Úřední řečí je estonština, velmi rozšířená je také ruština díky místní početné menšině. Dalším sousedem je pak ještě Lotyšsko.

Velkou pochoutkou místní kuchyně je estonský kringel, podle chuti s mákem nebo skořicí. Pokud máte rádi zvířata, jaká žijí například i u nás, navštivte estonská krmeliště – divočáky se to tu nejen v zimních měsících jen hemží! Estonština je plná jazykolamů, ale určitě se tu domluvíte i anglicky. A co můžeme obdivovat? Pojďme tedy začít v metropoli…

Tallin má početnou ruskou menšinu, zdejší hradby vybudovali ve středověku Dánové

Dánské stavby ve městě, kde skoro polovinu obyvatel tvoří Rusové. Tallin znamená doslova „opevněný hrad“, jde o zkomolený překlad původního dánského termínu. Dřívější hanzovní město po krátkém podmanění německými křižáky rozhodně nestrádalo, Tallin byl jedním z největších severoevropských měst. Jednou z největších církevních památek města je ruský pravoslavný chrám, který je zasvěcený hrdinovi Ledové bitvy Alexanderu Něvskému. Estonci jej nemají moc rádi, připomíná jim totiž sovětské časy. K jeho demolici naštěstí v krátkém období estonské samostatnosti ve dvacátých letech minulého století nedošlo, ač se podobný plán přeci jen objevil.

Impozantní jsou ale i hradby Starého města, které ukrývá několik sakrálních staveb – kostely sv. Mikuláše a sv. Ducha, ale také dominikánský klášter sv. Kateřiny. V Kadriorgu měli své letní sídlo ruští carové (a sice od dob Petra Velikého), dnes tu žije estonský prezident. Při procházce těmito místy si možná někteří vzpomenou i na Versailles. Tallin má nakonec dvě velké části – Toompea a Vanalinn, nabízí se otázka, kterou navštívit dřív. Prakticky jde o hrad a podhradí, což je vlastně historicky dané dodnes.

Podívejte se také do Narvy, poblíž se odehrála slavná bitva Petra Velikého

Petr Veliký sice slavnou bitvu u Narvy prohrál, ale pár let po jejím konání město bez problémů dobyl. Události druhé světové války pak město doslova srovnaly se zemí, přesto tu však dnes najdete řadu staveb připomínajících třeba i křižáckou nadvládu, jako je Heřmanova pevnost. Z dalších měst se hodí zmínit Pärnu, které zaujme na první pohled mimořádným opevněním, ale také lázněmi, které snesou i proslulá středoevropská měřítka. Významným centrem pro německé křižáky bylo i město Tartu (známé také jako Dorpat).

Raději trochu panenské přírody? Obdivování architektury Estonska už trochu unavuje a chcete načerpat energii prostřednictvím zeleně? Jistě, není problém! Třeba národní park Lahemaa, situovaný poblíž pobřeží Baltu, nabízí bohatou faunu i jedinečné přírodní úkazy v podobě „bludných balvanů“. Lišejníky a mechy tu brázdí bobři, medvědi a vlci, občas narazíte i na losy a veverky, zapomenout není radno ani na hejna lososů v místních řekách. V roce 1971 byla tato oblast vyhlášena vůbec prvním národním parkem v rámci SSSR, Rusko se dočkalo až o desetiletí později.

Turistika tu skutečně jen kvete, věděli jste o masožravých rostlinách?

V Estonsku žijí i masožravé rostliny, najdete je v rašeliništi Viru, kde se můžete vyšplhat i na vyhlídkovou věž. Místní přírodu ale netvoří jen NP Lahemaa, parků je tu totiž celkem pět. Zmiňme proto i národní park Karula. Baltská orchidej nebo rys jsou místní speciality, nakonec, více než šedesát procent území Estonska tvoří dodnes lesy (pro srovnání, lesnatá krajina je u nás tvoří asi třetinu rozlohy země).

Estonská kuchyně není třeba ve srovnání s francouzskou nebo italskou nijak zábavná ani bohatá, přesto tu jsou kromě kringelu zajímavé pochoutky. Je to třeba verivorst, jak už název napovídá, je to vlastně „naše“ jitrnice. Marinovaní úhoři zde také letí, pokud jde o pestrost na talíři, užijete si horu zeleniny. A mléčné výrobky jsou v Estonsku oblíbenější než cokoliv jiného. Ochutnejte také místní likér Vana Tallin, s rumovou chutí a 40 až 50 procenty alkoholu (existuje i „light“ verze s 16 %).

Hromadná doprava je na špičkové úrovni, z Čech se sem dostanete i autobusem, ve městech jezdí trolejbusy, které jistě pamětníci československých časů okamžitě identifikují. Platí se zde eurem, dříve byla hodně oblíbenou měnou německá marka, ruský rubl se příliš neujal. Estonská koruna platila také relativně krátce a dnes už jde o muzejní exponát. Takže, když si to shrneme, skoro čtyři tisíce kilometrů dlouhé pobřeží Baltu, několik národních parků, přes patnáct stovek ostrovů a nádherná příroda plus historické stavby první kategorie. Odoláte snad?