Velká čínská zeď se stavěla stovky let

Když jdou hordy ze stepi, nechávají za sebou obrovskou spoušť. Evropa to poznala při nájezdech Hunů, Maďarů nebo později i Mongolů. Podobné události se ale mohly stejně tak snadno týkat čínského území. Říše starověku totiž byla terčem zájmu mnoha kmenů, jimž se zachtělo zlata z bohatých přístavů a pokladnic císařů Číny. První ze čtyř hlavních období výstavby spadá ještě do období dynastie Čchin. Tedy více než dva tisíce let nazpět…

Devět tisíc kilometrů a údajná viditelnost z Měsíce

Sice jen jako tenký proužek papíru, ale měla by být viditelná z Měsíce. Údajně. Tento nesmysl je však dnes již z kategorie vyvrácených. Co však Velké čínské zdi nikdo nevezme, je její majestátnost. Dnešní návštěvníci jsou jedna věc, ale kočovníci toužící po vyplnění asijského jihu druhá. Pokud ale k tak mohutnému opevnění přišli, mnohdy je to možná spíš odradilo.

Skoro devět tisíc kilometrů (samozřejmě bereme v potaz zákruty a odbočky, jinak se dostaneme asi na šest a půl tisíce), strážní věže v počtu zhruba 25 tisíc, ale také tisíce mužů odhodlaných zemřít pro svou vlast. Vápenec, žula, stejně tak i pálené cihly, vynikající materiál na svou dobu. Zeď si samozřejmě lehce „pomáhala“ terénem, protože bránit vysokohorskou oblast je samozřejmě jednodušší než v případě nížin.

Je zapsána do UNESCO, podobně jako další skvosty Číny

Od roku 1987 je Velká čínská zeď zapsána do prestižního seznamu UNESCO, a pokud si budete chtít projít, byť jen malou část, připravte se na pořádný výlet. Mimochodem, v tomto seznamu ve stejném roce přibylo i Zakázané město v Pekingu. Jeden z „nových“ sedmi divů světa začal být stavěn v období dynastie Čchin, tedy zhruba s koncem třetího století před Kristem. Ještě před přelomem letopočtu vládli Chanové, kteří se postarali o další rozšíření této důmyslné stavby. Později, když přišla ke slovu mongolská hrozba, začala se v době říše Ťin stavět další zeď, aby pak dynastie Ming, vládnoucí mezi patnáctým a sedmnáctým stoletím, nechala dostavět dnes patrně nejznámější část. Zkrátka a dobře, zeď dlouhá „deset tisíc Li“, to ve staré čínštině jednoduše znamená takřka nekonečno.

Kdo všechno o zdi v historii mluvil?

Mnoho lidí si jistě ve spojitosti s touto velkou stavbou vybaví benátského dobrodruha Marca Pola, ale ten zdaleka nebyl jediným, kdo o Velké čínské zdi nějak referoval. V polovině čtrnáctého století navštívil dnešní Čínu také severoafrický cestovatel Ibn Battuta, který se domníval, že je to legendární zeď zmiňovaná již v Koránu. Zprávu o zdi zaznamenal na své dlouhé pouti ve třináctém století i vlámský cestovatel Vilém z Rubrucku. Pro světové turisty začala být stavba populární hlavně v době po skončení Druhé opiové války, když Čína doslova otevřela hranice cizím kupcům a návštěvníkům.

Nu, teorie Williama Stukeleyho, britského antikváře z osmnáctého století o viditelnosti zdi z Měsíce byla vyvrácena, maximální šířka totiž není ani celých deset metrů – a to je opravdu na takovou dálku málo. To však určitě neznamená, že nemáme co objevovat a o čem přemýšlet. Čínští archeologové totiž asi před deseti lety našli dosud neznámé části Velké čínské zdi, a proto se dostáváme k dnešní úhrnné délce 8851 kilometrů. Mandžusko, provincie Che-pej a další místa, kudy prochází tato stavba, zažila hodně časté prolévání krve. Doufejme, že alespoň symbolicky se z podobných konfliktů lze poučit do budoucna. Když už budete v Číně, jistě nezapomeňte na Peking, jenž je srdcem této krásné asijské země!