Náměstí Nebeského klidu v Pekingu je největším na celém světě

Hned 440 tisíc metrů čtverečních, to už přece něco znamená. Světově je známé i díky studentským stávkám v roce 1989, které tehdejší režim potlačil i za cenu mnoha mrtvých. Zažilo ale i řadu jiných událostí, jako vyhlášení ČLR v podání komunistického lídra Mao Ce-tunga a počátek takzvané Kulturní revoluce. V čínských pramenech je označováno také jako Tchien-an-men, ale většina Evropy jej zná jako Náměstí Nebeského klidu (nebo také míru, záleží na úhlu překladu).

Najednou se sem vejde až milion lidí…

Je tak velké, že pojme při jedné akci až milion návštěvníků. Prakticky se vyrovná například Vatikánu. Na mapě je zakresleno od patnáctého století, právě tehdy byla postavena pověstná Brána Nebeského klidu. Rozkaz ke stavbě sice vydala císařská kancelář, ale dnes se z vrcholu této stavby usmívá na starém portrétu právě Mao Ce-tung. Ten tu má také své mauzoleum, které hlídá řada jízdních gardistů.

Sám Mao zemřel v září 1976 a nový komplex byl hotov ještě dříve než za rok, na jeho stavbě pracovalo 700 tisíc lidí! Dalším monumentem, připomínajícím současnost i historii dvacátého století v Číně je památník lidových hrdinů, stavba vysoká hned 38 metrů, která byla dokončená v květnu 1958. Podle oficiálních zdrojů zastupuje veterány čínských válek, ať už šlo o takzvanou První opiovou válku nebo osm let trvající krutý konflikt s japonským císařstvím (1937 až 1945), který stál život milionů čínských civilistů.

Na slavném náměstí si připomenete historii Číny v muzeu

Náměstí se nachází v bezprostřední blízkosti Zakázaného města, tak symbolicky odděluje císařskou minulost a komunistickou přítomnost Číny. Najdete vedle něj i Národní muzeum čínské historie, západní okraj přinese prohlídku Velké síně lidu. O památky v okolí tohoto náměstí opravdu není nejmenší nouze. Dříve tu byly kanceláře vysokých státních úředníků a podobně jako v rámci Zakázaného města, byl pohyb hodně omezen – ba dokonce sem obyčejný smrtelník v době vlády císařů ani zavítat nemohl. Krvavé povstání boxerů ale administrativní budovy srovnalo se zemí a postaralo se nepřímo o to, že tu vyrostly později další. Nakonec, dnešní náměstí je dvakrát větší, než bylo původně za císařské éry, rozšiřuje se směrem na jih…

Rozloha stovky fotbalových hřišť, fronty zájemců o prohlídku mauzolea již od ranních hodin a kupujících květiny, ale také již zmíněná Velká síň lidu, která je vlastně ústředním sídlem Komunistické strany Číny. Je samozřejmé, že právě toto slavné náměstí používá politický režim ke své propagaci, ale najdete tu poblíž i sídlo důležitých institucí, jako jsou bankovní domy. Pokud se sem vydáte jako turisté, kontrola by měla být podle dostupných údajů hodně formální, asi jako na okresním hokejovém klání. Hlídané vstupy si prověří hlavně domácí obyvatelstvo, očividní cizinci jsou hodně z obliga.