Střípky z Tuniska II.

Mám-li porovnat Tozeur nebo Tataouine, jsem asi pro Tataouine. Ve vesnicích určitě. Ksary, Matmata a Chenini nebo Douriet jsou jako z jiného světa. Některé ksary jsou opravdu v dobrém stavu. A samozřejmě milovníci Hvězdných válek jako já si prostě návštěvu Matmaty a Hedady nemůžou nechat ujít.

Vzhledem k nepravidelné dopravě kolem Dourietu a Chenini, jsme se rozhodli pro trek touhle pouštní krajinou a ten vřele doporučuju. Je to tak 3 hodiny cesty vesměs skalnatého terénu náhorní plošinou, která má sice po cestě několik proláknin, které je třeba slézt a zase vylézt, ale stupeň náročnosti je tak 1, samozřejmě to chce kompas, vodu a dobrou botu a jít to v chladnějších měsících.

Tozeur nabízí zajímavou architekturu, podobnou Neftě a v jeho okolí jsou Tamerza, Mides a Chebika. Výlet do těch tří horských oáz může být fajn, doprava mezi nimi, ale moc nefunguje, chce to víc času. Vesměs tady jezdí zájezdy, dá se koupit v Touzeru výlet jeepem do všech plus ještě zastávka na Chott El Jerid, veliké solné jezero. Já jsem bohužel téhle představě podlehla, všechno bylo fajn, jen jsme všude byli asi 5-30 minut, takže jako z rychlíku.

Těsně před Mides napravo je alžírská hranice, se střílnami a ozbrojenými vojáky, takže to na velké toulky okolím moc není, samotné ruiny jsou ve srovnání s Tamerzou třetinové a hlavní lákadlo je soutěska, která ovšem na všech fotkách vypadá podstatně větší než je. Chebika nabízí toulky po okolních vršcích a z hora krásné výhledy na planinu. Po cestě jsme potkali i stádo asi 50 divokých velbloudů.

Poblíž Touzeru je taky můj favorit Selja Gorge. Je to vesměs turistická záležitost, kdy turisty naloží na starý červený vláček, kterému se říká Lezard Rouge. Nástupní místo je v Metlaoui. Jako každá turistická atrakce i takhle je relativně drahá záležitost, myslím, že stála 35 dinárů. Vláček jede stejnou cestou tam i zpátky a má 2 zastávky na focení a po cestě má několik tunelů. Celý výlet trvá asi 2,5 hodiny. Soutěska je opravdu nádherná, skály jsou až 200 m vysoké a nabízí spoustu různých výhledů a kaňonů. Na konci se těží fosfát a celou soutěskou teče tmavě šedá fosfátová říčka. Vlak jede asi jen 2x denně.

Ve vesničkách jsme žádné vstupné neplatili, nenechali jsme se zlákat žádným místním průvodcem na výklad ani k nikomu domů, aby nám ukázali své obydlí. To jsou tak asi jediné dvě věci, kde člověk zaplatí. Doprava tam je celkem náročná, je třeba se připravit na hodně pěší túry a spoléhat na to, že někoho člověk stopne. My jsme třeba v Tatouine chytli ranní luážku do Dourietu, ta jezdí celkem pravidelně, tam jsme přešli pěšky do Chenini – cca 8 km a odtud jsme šli po cestě na opačnou stranu a chytli stopa.

Do Matmaty je dobré vyrazit brzy, než se začnou svážet autobusy turistů. Jede tam normální linkový autobus. Nejlépe je vylézt někam na vršek, aby bylo vlastně vidět, co kde je a hlavně, že tam vlastně něco je. Ne každá díra je útulné obydlí. 1-2 autobusy turistů vůbec nevadí, protože všechny naloží na velbloudy a velice rychle zmizí ve zvlněné krajince a pak samozřejmě všichni povinně navštíví místo, kde se točily Hvězdné války – místní hotel, kulisy zůstaly a všichni turisti absolvují v hotelu oběd. Ale stejně se to těm filmařům povedlo.

Douz je celkem zklamání, jeli jsme tam, protože v průvodci psali, že za Douz začíná poušť. No jo začíná, ale hodně pomalu a pokud si člověk nekoupí výlet s velbloudem nebo na 4×4, tak pokud chce něco málo vidět, ať se připraví na několik hodin pěší chůze. Mimoto jsme nenarazili na rozumnou cenu za ubytování, vše bylo tak 3x a vícekrát dražší než jinde a všude byla spousta turistů. Nejvyšší duny v okruhu 2 hodin kolem města, mají tak metr na výšku. Naštěstí jsme chytli na velikém stadione za městem mezinárodní saharský maratón velbloudů, což byla zajímavá, i když poněkud zdlouhavá, zkušenost, zúčastnil se dokonce i nějaký francouzský žokej Paskal, za kterým přijel i celý autobus francouzské televize.

Pokud jde o Douz, poušť tam sice opravdu začíná, ovšem záleží, co si člověk jako poušť představuje. Já jsem navštívila duny na severu Polska nebo na Grand Canarii, proto mě asi Douz zklamalo. Čekala jsem tu klasickou poušť s několika metrovýmai dunami a jemný písek. To se tady určitě taky najde, ale pěšky je to výlet na několik hodin a anebo to chce nějaký lepší pohon než nohy, což samozřejmě výlet na velbloudu tady nabízí všude. Na rozdíl od zbytku pouštní krajiny, co jsme v Tunisku stihli je tam ale opravdu písek, i když za městem je dost odpadků.

Djerba – tam jsme strávili Štědrý večer. Chtěli jsme vidět hlavně místní specifické mešity, které mají tvar jako z plastelíny, ale jsou rozhozené po celém ostrově, takže jsme vlastně jen zahlídli jednu, protože jsme se tam nechtěli moc dlouho zdržovat. Taky jsme čekali hodně od místní synagogy, měla ji snad založit část Źidů, kteří se oddělili při putování z Egypta do země zaslíbené. Celá synagoga dost malá a je hlídaná snad lépe než nějaké ministerstvo a pokud by to měl být jediný důvod návštěvy Djerby, nepodnikla bych ho.

Moře, které je v létě jako Karibik, v prosinci vůbec nelákalo a samozřejmě bylo zataženo a deštivo. Zážitek pro mě byl příjezd na Djerbu večer autobusem, kdy na ostrov vede úzká dvouproudovka a moře je hned vedle, snad tak o půl metru níž.

Příjemná zastávka byla v Sousse a Monastiru. Medina v Sousse je hezká, stále obehnaná hradbami a v Monastiru je celkem veliká pevnost, kde se točil Život Briana od Pythonů. Obě městečka jsou od sebe vzdáleny jen kousek, resp. pobřeží je jeden hotel vedle druhého od Sousse až po Monastir, pokud se ale člověk pohybuje ve městě, hotely naštěstí nejsou vidět.

Nezapomeňte se podívat i na první díl Střípků z Tuniska.