Santa Maria del Fiore je častým tématem florentských pohlednic

Jen máloco spojuje Florencii a zbytek světa víc než právě panorama centrálního náměstí, na němž se rozprostírá tato katedrála. Čtvrtá největší na světě, s nádherným výhledem, pokud zvládnete vyjít přes čtyři stovky schodů. Do jejího interiéru by se teoreticky vměstnalo až pětadvacet tisíc lidí. Devadesát metrů na výšku, 150 metrů na délku. Přesně o tom je historie chrámu Santa Maria del Fiore ve městě nad řekou Arno.

Přes osm tisíc metrů čtverečních zastavěné plochy

Kolik je tu vlastně prostoru? To uvidíte hned, jak vstoupíte dovnitř, protože podlahová plocha činí přesně 8 300 čtverečních metrů. Úžasné? Bezesporu, a teď si ještě představte, jak to vše asi muselo působit na člověka v polovině patnáctého století, když bylo dílo prakticky již dokončené. Kdo tu vše našel místo posledního odpočinku? Tak především autor výzdoby, Filippo Brunelleschi, jehož jméno umělecky orientovaným duším jistě není vůbec neznámé. Jsou zde i dva papeži – Mikuláš II. a Štěpán IX., stejně jako Zenobius Florentský a Giovanni Benelli, toskánský patriot a kardinál.

Nádheře interiéru dominuje zobrazení Posledního soudu, ale také výjevy z Danteho Božské komedie. Není jistě divu, že tato stavba byla společně se zbytkem historického centra Florencie zařazena na seznam UNESCO, a sice v roce 1982 jako číslo 174. Katedrála zažila Florentský koncil v roce 1439, který jednal i o českých husitech nebo otomanském nebezpečí, ale také kázání Girolama Savonaroly, stejně jako zavraždění Giuliana di Piera de Medici v roce 1478 při spiknutí Pazzi (resp. rodu Pazziů), kdy Lorenzo II. Nádherný jen o vlásek unikl smrti. Není už jen tohle docela dost na jednu katedrálu?

Kupole vyrostla v první polovině patnáctého století

Opravdu magická – a opět za ní může Filippo Brunelleschi. Osmiboká kupole se stavěla tehdy poměrně nevšední technikou, zvenčí dovnitř a bez nějakého lešení. 42 metrů napříč, to znamená skutečně obrovská – víc měla tehdy jen dvojice staveb v Římě, snad to byl i záměr stavitelů, aby Věčné město zůstalo šampionem, nicméně jen o pověstný sáh. V bezprostřední blízkosti katedrály je pak i baptisterie svatého Jana. Nu a jestli vám zevnějšek kostela trošku připomene i Sienu nebo Luccu, vězte, že to byl záměr.

Florencie má ale připraveno ještě pár klenotů, bez nichž by Itálie nebyla Itálií. Je to Most zlatníků tyčící se nad řekou Arno, ale také Palazzo Vecchio, tedy budova radnice, z níž se dokonce vládlo šest let i sjednocené Itálii, než se centrum nového království přesunulo do Říma. A možná to tak bylo dobře, Toskánsko je Toskánsko – a nejen ve fotbale nechce s Itálií jako celkem mít zase tolik společného, snad je to i pozůstatek z dob, kdy tu bylo tolik knížectví, jako mraků na letní obloze…