Toskánská Lucca ve fotogalerii

Město, které bylo centrem malého knížectví a také jedno z hlavních středisek středověkého a novověkého Toskánska. Lucca prostě má svou historii a je na ní opravdu pyšná, Dnes má devadesát tisíc obyvatel a jen malý kousek odtud je už Tyrrhénské moře. Dlouhá epocha samostatnosti, která začala po smrti Matyldy Toskánské v roce 1160, přinesla nebývalý rozkvět. Dnes na něj upozorní třeba městské hradby z renesanční éry, které zvou ke čtyřkilometrové procházce – a když budete chtít, zakončíte ji v krásné botanické zahradě. Ale to jsme stále jen na začátku, takže co nám Lucca vlastně nabídne?

Oválné náměstí a také několik románských kostelů

Protože v centrální části Luccy byl římský cirkus, nešlo ani náměstí ve středověku zbudovat do čtverce, nýbrž spíš do elipsy – na Toskánsko skutečný unikát, se kterým se nesetkáte moc často ani v jiných evropských regionech. Piazza Anfiteatro je dnes spíš centrem pro butiky a kavárničky, někdejší římský amfiteátr, kde se lidé bavili gladiátorskými duely, je skryt v prachu a podloží několik metrů pod nynějším dlážděním.

Lucca nabídne i památku na časy románské architektury, která své stopy zanechala i v českých zemích. Tak třeba, kostel San Michele in Foro ze dvanáctého století má nádhernou fasádu a jeho kolegyně, katedrála San Martino z přelomu dvanáctého a třináctého věku nabídne trojlodní krásu věků. Tím ale zdaleka ještě nekončíme, protože by to asi nebylo tak docela Toskánsko, kdybychom nemohli obdivovat renesanční radnici nebo pár barokních vilek, rozesetých různě po městě. A v neposlední řadě, právě zde se poprvé nadechl Giacomo Puccini, operní skladatel, kterého zná nejen Itálie, ale snad i celý svět – a pokud jde o hudbu, není z Luccy jako jediný, zmiňme ještě Boccheriniho nebo Catalaniho.