Poodří je klenot naší krajiny

K nejromantičtějším místům na severu Moravy patří mokřady Poodří. Jedná se o území přirozeně meandrující řeky Odry, velkého množství rybníků, tůní a zeleného pásu nivních luk a lesů. Oblast se nachází v severní části Moravské brány, mezi Jeseníkem nad Odrou a Ostravou, kde byla v roce 1991 vyhlášena chráněná krajinná oblast s rozlohou 81,5 km².

Mokřady patří k nejohroženějším a ekologicky nejcennějším ekosystémům na světě. Představují velkou škálu biotopů s vlhkým prostředím. V dřívějších dobách byly cíleně likvidovány. V poslední době se staly předmětem celosvětové ochrany. Mokřady představují přirozenou zásobárnu vody v krajině. Vytváří přirozené prostředí řadě rostlin a živočichů.

Poodří patří mezi mokřady s největší biologickou aktivitou. Roste zde mnoho druhů vzácných rostlin, například kotvice plovoucí, nepukalka vzplývající nebo žebratka bahenní. Oblast je známá také díky výskytu vzácných teplomilných druhů hub, jako je trsnatec lupenitý nebo rezavec dubový. Domov tady má nespočet živočichů, například ohrožení vodní měkkýši a ryby, bohatá hmyzí fauna, mnoho druhů obojživelníků, vodních ptáků a chráněných druhů savců včetně bobra evropského a vydry říční. Přes dvacet druhů místních živočichů patří mezi kriticky ohrožené. V CHKO Poodří se vyskytuje 16 druhů netopýrů, což je přes 70 procent netopýří fauny České republiky.

Toto území se stalo také útočištěm, místem odpočinku a částečně také zimovištěm tažných ptáků. Každý rok se zde shromažďuje přes 20 tisíc vodních ptáků, z nichž někteří zůstávají celou sezónu.

Řeka Odra, tvořící osu celé oblasti, zůstává neregulovaná v úseku mnoha kilometrů. Vzhledem k různé intenzitě eroze a sedimentace v různých částech toku poskytuje jedinečnou možnost pro sledování vývoje uvnitř ekosystému od počátečních stádií vegetace po trvalá společenstva lužních lesů. Většinu území pokrývá vegetace mokřadů, jejíž existence je podmíněna občasným, nebo trvalým zaplavením půdního povrchu. Území je mělce zaplavované na jaře, když tají sněhy z Oderských vrchů a z Beskyd, a v létě, kdy niva reaguje na letní bouřky.

Po obou březích Odry se v celé délce území táhne pás aluviálních luk s celkovou výměrou přes 2 300 hektarů. Jde o největší systém pravidelně zaplavovaných luk v České republice. Louky sestávají z řady typů travních porostů, jejichž floristická skladba závisí na vláhových a půdních poměrech.

V současné době se v údolní nivě Odry nachází téměř 60 rybníků o celkové ploše téměř 700 hektarů. Mělké části rybníků přecházejí v některých oblastech v rozsáhlé rákosové porosty. Rybniční soustavy jsou zásobované náhony a strouhami. Nejdelší náhon měří přes 20 kilometrů a byl zmiňován již ve druhé polovině 15. století. Je starší než známá Zlatá stoka na Třeboňsku.

10 procent území zabírají lesy tvořené převážně habry, duby, jasany a lípami. Díky svému bylinnému podrostu jsou nejatraktivnější během jara, kdy oblast pokrývá souvislý porost sněženek, který je po pár týdnech nahrazen medvědím česnekem. Většina místních lesů bývá pravidelně zaplavována. Vznikají tak periodické i trvalé tůně, především v místech starých říčních ramen.

Krajina Poodří je vhodná k procházkám i k projížďkám na kole. Je protkaná mnoha cestičkami a naučnými stezkami. V okolí stojí několik zámků, rozhledna Olšová nebo také zřícenina Starý Jičín.

Oblast je dobře dostupná autem, autobusem i vlakem.