Rotorua

Rotorua je zřejmě jedno z nejobdivovanějších a nejvyhledávanějších míst na Severním ostrově, možná dokonce na celém Novém Zélandu. Myslím, že každá kniha či příručka o Novém Zélandu obsahuje informaci o tomto místě a láká k návštěvě. Město Rotorua leží na stejnojmenné řece, a dokonce i zdejší jezero má stejný název. Jezero má kruhový tvar s ostrůvkem uprostřed. Zejména jeho termální bazén je častým cílem vyjížděk na kajacích či surfech, ale také je možné se sem dostat vznášedlem, kolesovým parníkem, motorovým člunem či na vodním skútru. Ostrůvek se jmenuje Mokoia Island a vztahuje se k němu pověst o maorské dívce Hinemoe. Jednou v noci na ostrov přeplavala za mladým náčelníkem Tutanekaiem, který jí naznačoval cestu hrou na flétnu. Rotorua, to jsou především lázně pro zlepšení pohybového aparátu, uvolnění svalů a zmírnění bolesti. Je zde mnoho bazénů, jejichž termální voda má teplotu mezi 33 až 43 °C, protože celé území je centrem vulkanické oblasti. V samotném městě i blízkém okolí se nachází mnoho barevných jezer, kráterů a minerálních teras. Všude stoupá ze země pára a v jezírkách bublá bahno. Geotermální projevy je možné pozorovat téměř na každém místě, lhostejno jestli na ulici, na náměstí nebo v parku. Někde je vidět jen malý obláček, jinde kouř jak z komína, na některých místech se dýmá trvale a na jiných vyšlehne jen občas překvapivý obláček. Člověk aby se bál tudy chodit.

Nejprve zamíříme do parku, který se jmenuje Rainbow Springs Park (doslova Duhový jarní park). Místo průvodce dostáváme sluchátka a můžeme si pouštět komentář popisující okolní flóru a faunu, kterou můžeme v parku obdivovat. Současně si kupujeme krmivo pro tisíce pstruhů plujících v průzračných potůčkách či jezírkách. Rozpoznáváme pstruhy obecné, duhové, potoční a tygří. Je zde velké množství typických místních ptáků včetně ptáka kivi. Má tady speciální expozici. Poprvé v životě můžu vidět na vlastní oči tolik obdivovaný živý symbol Novozélanďanů. Jeho voliéra má zvláštní atmosféru - v jakési jeskyni, za sklem a v přítmí vidím dva jedince, z nichž jeden je vzhůru. Možná mám dost štěstí, protože kivi spí až 18 hodin denně. Tenhle neustále pobíhá a klove svým dlouhým úzkým zobákem. Nemůžu se na něj vynadívat.

V okolí Rotoruy jsou čtyři hlavní termální oblasti Waiotapu, Waimangu, Whakarewarewa a Hell's Gate (Brána pekla). Dělí je od sebe jen pár kilometrů a za normálních okolností se dají všechny navštívit v průběhu jednoho dne. My si však bohužel stihneme prohlédnout jen jednu z nich. Po krátké debatě vybíráme Waiotapu. Omezuje nás nedostatek času, což je určitě škoda. Na druhou stranu jsem ale rád, že jsem se sem vůbec mohl dostat. Waiotapu je ze čtyř zmíněných oblastí s geotermální aktivitou největší. Pro turisty sice není přístupná celá, ale nabízí úžasnou barevnou podívanou. Je to nejbarevnější geotermální oblast Nového Zélandu. Příroda si zde pohrála s odstíny a tvary. Z podzemí vystupující pára byla natolik agresivní, že vytvořila nesčetné kouřící krátery. Z nejznámějších jmenujme Devil's Home (Ďáblův dům), Devil's Bath (Ďáblova lázeň) nebo Rainbow Crater (Duhový kráter). Na jiných místech se prohlubně naplnily vodou a vznikla jezírka. Barva hladiny termálního jezírka Artist's Palette (Malířova paleta) se dokonce díky skladbě pestrobarevných minerálů mění. Nejvíce se mi líbí největší jezero zvané Champange Pool (Šampaňské jezírko) - je nádherně zabarvené a bublá jako naplněná sklenička šampaňského, jeho voda má vysokou teplotu, takže je celé zahalené párou. Celý den točím videozáznamy ve vzduchu s velmi vysokou vlhkostí a na tomto místě mi přestává fungovat kamera. Snad se vysuší, abych mohl pořizovat další záběry. Bohužel nemůžeme obdivovat hlavní místní atrakci - gejzír Lady Knox, který jednou za den stříká do výše dvaceti metrů. Úkaz se totiž odehrává přesně v 10:15 dopoledne. Následně jsme se však ve škole dověděli, že exploze není přirozený jev a celý výtrysk iniciují pro turisty uměle.

Snad aspoň trošku z historie tohoto gejzíru - v roce 1901 byla založena na Novém Zélandu první věznice právě ve Waiotapu. Vězni si po práci v lese přišli vyprat prádlo do termálního jezírka, které reagovalo na mýdlo vytrysknutím vody do vysokého gejzíru. Jméno získal gejzír po lady Constance Knox, dceři lorda Runfurlyho, patnáctého guvernéra Nového Zélandu, která v květnu 1903 věznici navštívila. V současné době se každý den koná představení s mohutným vystříknutím gejzíru. Princip spočívá v tom, že pramen je ucpán bahnem, a tak se postupně zvyšuje tlak. Když pracovník parku do bílého kužele vhodí kousek mýdla či mýdlového prášku, vzniká mohutná reakce a voda vystříkne z kužele ven až do výše dvaceti metrů. Na závěr našeho pobytu v tomto kraji se přesunujeme na břeh bublajícího bahenního jezera. Představte si plochu asi 20 krát 20 metrů, ve které mezi vystupujícími ostrůvky a ostrovy v nepravidelných intervalech bublá bahno. Úžasné! Zase jednou mám pocit, že se musím šťastně smát, a nejde to zastavit.

Rotorua a její okolí splnily mé představy a jen doufám, že se sem ještě někdy podívám ať už kvůli gejzírům, maorské vesnici či nedalekému největšímu novozélandskému jezeru Taupo.