Kuba – suvenýry, jineterismus, dárky, dorozumívání se, elekřina

Tradiční suvenýry – doutníky, rum, káva

Asi žádný turista, který navštíví Kubu si nenechá ujít to potěšení přivézt si domů nějaký ten doutníček a/nebo lahvinku výtečného kubánského rumu. Pokud jde o doutníky slavných značek jako je Cohiba, Hoyo de Monterey nebo Monte Christo, v oficiálních kubánských obchodech, stejně jako v duty free shopech na letištích za ně zaplatíte tolik (ne-li více) než u nás v trafice (to je u Cohiby Esplendido v přepočtu cca 800 Kč/kus). Takže pokud chcete opravdu ušetřit, nezbude vám než koupit si krabici někde na ulici nebo na pláži. Takových neoznačených doutníků (bez certifikátu) je možné oficiálně z Kuby vyvézt 2 krabice na osobu. Nicméně je vysoce pravděpodobné, že bez problému projdete i s několikanásobným množstvím, zvlášť rozdělíte-li je do více zavazadel. Rozhodujícími ukazateli kvality doutníku jsou především jeho tuhost, barva a pružnost – při výběru se nerozpakujte doutník z krabice vyjmout, promnout jej mezi prsty nebo i ohnout – objeví-li se na něm prasklinky nebo se dokonce začíná drolit, dejte se rychle na ústup.

Dobrá cena za Cohiby se pohybuje kolem 30 CUC za balení (pokud současně s doutníky koupíte i dřevěnou, často velmi pěknou krabici, může být i o něco vyšší). Druhou možností jak přijít ke kvalitnímu, ale opravdu silnému, doutníku, je zakoupení si ho přímo u některého samovýrobce zejména v zemědělských oblastech. Kubánci takovým doutníkům většinou říkají El Puro, a ačkoli nevypadá na pohled tak hezky jako profesionální kousky z oficiálních továren, svou kvalitou se jim bezpochyby vyrovná a možná i předčí… A ještě jedna rada na závěr: nemáte-li doma humidor (zařízení na udržování stálé vlhkosti), je dobré podle rad kubánských odborníků uložit doutníky na chladné místo společně s kouskem vaty navlhčené v koňaku nebo whisky.

Co se týká kubánského rumu (El Ron), tak za nejlepší platí ten s označením Havana Club. U nás v obchodech a restauracích narazíte obvykle na jeho nejhorší druh tzv. Añejo Blanco. Lepší druhy jsou pak Añejo Especial, Añejo Reserva a dále Añejo 7 Años a Añejo 15 Años. Ty lepší se odlišují tmavou nazlátlou barvou. I když se vám budou určitě jineteros snažit nějakou tu lahvinku prodat načerno, určitě to odmítněte – nejlepší ceny (od 3 CUC za Añejo Blanco po cca 16 CUC za 7 Años) mají v duty free shopech na letištích.

Dalším zajímavým artiklem je kubánská káva – zde žádejte vždy exportní kvalitu – to, co se obvykle prodává pro místní spotřebu vás zklame. Jistotu a nejlepší ceny dostanete, stejně jako u rumu, na letištích. Pravá kubánská má silnou aromatickou vůni a chuť nepřepálené kávy.

Jineterismus

Tímto pojmem se na Kubě označuje obecně jakákoli činnost směřující k poskytnutí nějaké služby turistům. Pojmem jineteros se pak většinou rozumí různí dohazovači taxíků, ubytování, děvčat nebo prodavači doutníků či rumu. Jineteras jsou obecně většinou mladá děvčata vydělávající si buď jako společnice nebo prostitutky, nebo ve většině případů jako kombinace obojího. Zatímco jineteros působí převážně ve dne, jejich ženské protějšky se na ulicích objevují nejčastěji po setmění. Často však vidíte většinou postaršího zahraničního turistu vedoucí si za ruku jednu nebo i více půvabných kubánských děvčat.

Nejvíce jineteros bylo podle naší zkušenosti v Santiagu, kde je člověk skoro nestačil odhánět. Při každém pokusu o usednutí na lavičku se k vám okamžitě pokouší nenápadně přisednout nějaký Kubánec, který se snaží navázat kontakt buď rovnou nabídkou nějaké služby anebo sofistikovaněji obligátním „hello amigo“, „hello my friend“, nebo ještě vynalézavějším „amigo, where are you from“. Pokud mu odpovíte, má napůl vyhráno, takže nejlepší je ho rázně odbýt hned na začátku.

Pokud jde o jineteras na Varaderu, kam nejčastěji směřují cizinci za sexuální turistikou, dle vyjádření místních už to není to co bývalo, vzhledem k tomu, že „ceny“ a nároky dívek značně vzrostly a ty nejhezčí prý masově odcházejí do Havany.

Dárky

Vzhledem k nedostatku jakýchkoli předmětů osobní potřeby je dobré vzít na Kuby dostatečnou zásobu těchto drobností, které se mohou stát vhodným dárkem pro lidi, s nimiž přijdete do styku a otevřít vám dveře. Mezi oblíbené záležitosti patří toaletní mýdla, kartáčky a pasty na zuby, rtěnky, různé druhy léků (oční kapky, vitamíny, antibiotika), dále pak zejména psací potřeby, po kterých se kubánští školáci mohou utlouct. V Trinidadu jsme potkali kanadský pár, který si na Kubu přivezl dokonce dvě starší horská kola, která před odletem daroval vybrané rodině.

Dorozumívání se

Jediným oficiálním jazykem na Kubě je španělština a je to taky jediný komunikační prostředek, kterým se spolehlivě domluvíte. Na angličtinu raději zapomeňte – děti se ji sice nově učí na školách, ale kromě cestovních kanceláří a hotelů se nechytnete. To již častější může být, že použijete své znalosti ruštiny anebo i češtiny – spousta Kubánců v 80. letech pracovala v bývalém Československu. Proto je dobré si dát i pozor na jazyk, nikdy nevíte, kdo vás zrovna poslouchá a rozumí. Tak, jako tak, doporučujeme přibalit alespoň základní česko-španělský slovník.

Elektřina

99% zásuvek na Kubě dává 110V napětí. Takže pokud chcete používat mobil, kameru nebo nabíječku baterií, musíte vlastnit trafo, které toto napětí akceptuje (většina moderních nabíječek by to měla zvládnout). 220V zásuvkami tak disponují pouze hotely (ne všechny) a některé „lepší“ kubánské rodiny (například ty, které si do domácnosti pořídí zahraniční elektrospotřebič). Kubánské sítě mají ještě jeden háček, a to je typ zásuvek, které jsou naprosto nekompatibilní s čímkoli v Evropě, takže příslušný adaptér je absolutní nutností.

Pokud jde o stav rozvodů v soukromých domech, žádný český elektrikář by něco takového neschválil ani se 4 promilema alkoholu v krvi. Kubáncům to však zřejmě nevadí a my jsme si taky po počátečních rozpacích (ohřev vody) zvykli.