Americká poušť II. – část 7. SEDONA A GRAND CANYON

Red Rock – jako ze žurnálu. Červené skály trošku připomínaly Bryce Canyon – ale jenom trochu. Museli jsme zaplatit vstupné a jelo se. Byl to takový důchodcovský výlet, na kterém se nic zvláštního nestalo. Snad jen – když jsme se koupali v potoce – Petr ve slipech, já jen tak … a co, ať se důchodci podívají, pokud jim to udělá radost … No a tak jsme vylezli z vody a nějaké důchodkyně se přišly s námi kamarádit.

Já jsem rychle vlezl do trenýrek – nevím, jestli by nás žalovaly :-) a Petr (toho si vybraly jako objekt :-) se s nimi dal do řeči. Úvodní fráze … odkud jste, aha, a Praha ? a opravdu a jééé a ááá až se dostali v rozhovoru k praktickým věcem …“jak je ta voda studená“ – Petr se na mě podíval a zeptal „ mám jim to říci v centimetrech nebo v inčích“ zvolil inče …

„Asi tak jeden inch“ – důchodkyně se zarazily – „to je zajímavé, jak se u vás v těch Čechách měří teplota“…. Petr jim to tedy vysvětlil (vám to, doufám, vysvětlovat nemusím – pokud ano, napište ) – pomalu se rozloučily a odešly – budou mít o čem vyprávět. Ta jedna se tomu smála – ta druhá moc ne .

Sedona byla dost strašná …mraky turistů, obchůdků s cetkami a růžové a modré a zelené jeepy odlišení pro různé kanceláře, co pořádaly výlety do okolí – nic pro nás! A jak dokladuje obrázek – místo barvených krav (jak je známe z Prahy) tady mají barevná prasata!

Rozhodnuto – nebude večerní grilování, které jsme plánovali a – jedeme rovnou na Grand Canyon!

Byl jsem jak na trní – konečně jej uvidím! Petr mi kladl na srdce, ať se soustředím na první dojem. Zůstane Ti na vždy … tak ať to stojí za to!

STÁLO! Nedá se to popsat slovy – je to něco neskutečně mohutného a svébytného. Stopa na této planetě, která podtrhuje naši lidskou malost a zranitelnost. Nemám slov – mám obrázky.

Fotili jsme na jednom z centrálních view pointů, ten, co má i rozhlednu (nechápu na co :-) – a pak jsme přejeli vedle, mimo turisty do lesa. Tam jsme každý zmizeli za svým. Nejdříve jsem fotil a pak jsem vše schoval a jen jsem si ten západ slunce užíval. To, co jsem ten večer viděl – to nikdy nezapomenu!

Zítra jdeme na dno – do indiánské vesnice HAVASUPAI a pak dále na vodopády, přístupné jen pěšky a jen přes tuto vesnici na dně kaňonu.

Spíme v indiánském hotelu – kde je Vinnetou a NšoČi? To je strašný národ – draho, neochotno, bez snídaně a bez internetu. I bez signálu na mobil … chcete-li si zavolat, ano – předražený telefon nebo kouřový signál.

Tak zítra vrtulníkem na dno Grand Canyonu!