Deník z Jižní Afriky (část 1 / 32)

Jihoafrická republika, Lesotho, Svazijsko, Mosambik, Zimbabwe, Zambie (26.9. – 22.10.2006)

1. Doprava

Jedinou možností, jak se do JAR dopravit, je letadlem. Do Kapského města není z Prahy přímé spojení a proto je nutno zvolit mezipřistání na některém velkém evropském letišti. My jsme letěli s KLM přes Amsterdam. Cesta z Amsterdamu do Kapského města trvala 11,5 hodiny (z Johanesburgu do Amsterdamu 10:45). V Africe jsme se dopravovali pronajatými auty. V půjčovně na letišti v Kapském městě nechtěli Pavlovi auto na cestu do Mosambiku a Zimbabwe půjčit. Musel se zaručit vlastní platební kartou. Celkem jsme najeli 6.100 km bez prvních třech dnů pobytu v Kapském městě. Naši průvodci nám současně dělali řidiče. Pieter měl za svým vozem přívěs na zavazadla. I tak měl mnohdy Pavel co dělat, aby bravurnímu řidiči Pieterovi stačil. Pieter jako místní znalec jezdil vždy první.

Cesty jsou v JAR velice dobré, lepší než u nás. Na cestách jezdí mnohem méně vozidel než u nás. Cesty jsou v naprosté většině bez problémů průjezdné. Když jsme jednou v protisměru viděli dlouhou zácpu, Pieter se pro to rozčiloval. Tady je to na rozdíl od naší reality výjimka. V ostatních navštívených zemích jsou sice cesty horší, ale hlavní tahy jsou kvalitní asfaltové cesty. Samostatnou kapitolou byla cesta přes Sani Pass do Lesotha. Zde bylo potřeba si pronajat auta s pohonem na všechny 4 kola. V JAR je běžným standardem spousta motorestů kolem cest. Ve Svazijsku jsou také, ale na nižší úrovni. V Zimbabwe žádné motoresty nejsou. Jsou zde jen odpočívadla bez jakéhokoliv vybavení a sociálního zařízení. V Mosambiku a Lesothu nemohu posoudit. Ve všech zemích se jezdí vlevo. Používání světel není povinné. Kdo světlo má, ten svítí a kdo nemá, nesvítí. Proto je velice nebezpečná jízda v noci a Pieter také v noci velice nerad jezdí. Když má řidič v Jihoafrické republice věci navíc, tak je umístí v přívěsu. V Zimbabwe se přívěsy nepoužívají a všechno se nakládá nahoru na auto. Ta pak jezdí ověšená krámy a vypadá to hrozně. Jihoafričané si proto ze Zimbabwanů dělají legraci. Je možné požít i trošku alkoholu za volantem. Ale jen do 0,5 promile.

2. Účastníci

Bylo nás 9 turistů tří generací. 3 manželské páry, jeden studentský pár a jedna sólo turistka. Všichni jsme si docela porozuměli a vzájemně jsme si tykali. Průvodce a současně řidiče jsme měli 2. Pavel byl český průvodce z Teplic a Pieter byl místní jihoafrický průvodce z Johanesburgu. Oba dva byli výborní chlapi. Zažili jsme s nimi legraci a pohodu.

3. Ubytování a hygiena, bezpečnostní situace

Ubytování bylo z finančních důvodů voleno jako skromnější. Většinou jsme využívali ubytování v síti Backpackers – Baťůžkáři, což je turistické ubytování pro 2 a více osob s většinou společným sociálním zařízením. Někdy bylo ubytování na lepší úrovni po dvou se samostatným sociálním zařízením. Zájezd se konal v době jara a tedy před hlavní sezónou. Proto nebylo těžké vhodné ubytování sehnat. V průběhu sezóny by to jistě bylo obtížnější. Takhle jsme mohli operativně měnit svoje plány a průvodci dokázali vždy všechno prostřednictvím faxu a mobilu vyřídit. Ve všech zemích jsme se až na výjimky (viz deník) citíli bezpečně. Bylo to i proto, že jsme nevyhledávali žádné dobrodružství. Večer jsme se po ulicích měst netoulali a nezavdali tak příčinu vzniku nějaké nepříjemnosti. Pokud jsme někdy museli jít večer ven, vždy jsme šli ve skupině. Běžný turista, pokud dodrží patřičná doporučení, by neměl mít v Jižní Africe problémy.

4. Stravování

V ceně zájezdu stravování nebylo. A tak jsme si mohli vybrat, zda se budeme sami vařit, jíst potraviny nakoupené v obchodech nebo se stravovat v restauracích. Většinou to byla kombinace těchto variant. Jihoafričané mají zvyk se čas od času scházet s přáteli na tzv. braai, tedy rožnění. To nám také předvedl náš průvodce Pieter. V JAR je dostatek kvalitních potravin za rozumnou cenu. V jídelníčku dominuje maso – hovězí, drůbeží, rybí, pštrosí atd. Specialitou je sušené maso biltong, které je k dostání všude a je velice chutné. Na snídani si Jihoafričané s oblibou dávají místní libovou slaninu s vejci, něco jako hemenex. V rámci našeho ubytování jsme si vždy mohli vařit, tak jsme toho využívali. Potraviny byly z místních zdrojů. Jednalo se tedy vlastně o evropskou stravu. Jen v Zimbabwe je nedostatek skoro všeho a tak jsme si museli nakoupit zboží dopředu v JAR. V restauraci jsme byli vždy vítanými hosty a až na opravdové výjimky byla obsluha rychlá. Jídlo bylo vždy kvalitní, chutné a cenově dostupné. Kromě běžných restaurací existuje v zemi spousta rychlých občerstvení jako například McDonald’s, KFC, Nando’s a Wimpy, které mají evropský standard. Podobně tomu bylo i ve Svazijsku a dokonce i v Zimbabwe.

5. Měna, směnárny

Na cestu do Jižní Afriky je nejlépe si s sebou vzít americké dolary. Ale lze uplatnit i eura. V JAR se platí randy. Jeden rand je cca 3 Kč. Běžně lze peníze vyměnit v bance nebo směnárně. Každá banka si při výměně srazí stabilní poplatek přes 40 randů. Lesothoská měna loti a svazijská měna lilangeni je pevně navázána na rand. Má stejný kurs a v obou zemích lze bez problémů platit randy. V Mosambiku se platí meticaly, které byly v letošním roce revalvovány. Škrtaly se 3 nuly, jak to známe z Polska nebo Jugoslávie z minulosti. Jeden metical je shruba 1 Kč. Peníze nám vyměnili průvodci na hranicích ještě ve Svazijsku u veksláků. V Mosambiku by také přijali dolary a randy, ale v horším kursu. V Zimbabwe platí zimbabwské dolary, které jsou velice inflační. Oficiální kurs je asi 240 zimbabwských dolarů za 1 americký dolar $, ale na černém trhu získáme minimálně 700 – 1100 zimbabwských dolarů za 1 US $. Peníze je možno vyměnit třeba přímo v backpackers nebo u černých směnárníků, ale je třeba si dávat pozor, protože tato měna má na rubu vytištěno datum platnosti. De facto jsou to šeky. Místní lidé vidí mnohem raději US $ a euro než zimbabwské dolary. Inflace je letos prý 1.600%, takže držet bankovky je nesmysl. Je to jedniná země, která nemá mince. Existují i bankovky v hodnotě 1 centu, které nemají vůbec žádnou hodnotu. Zimbabwská desetidolarovka, která představuje asi 0,30 Kč, je vítaným suvenýrem. Bankovky se však ze země nesmějí vyvážet a celníci jsou v tomto směru prý velice nepříjemní. Zambijská měna je kwacha, ale tu jsme neviděli. Byli jsme v Zambii jen krátce a platili jsme US $. Ve všech zemích se na tržištích , ale někdy i v kamenných obchodech, vyplatí smlouvat. Někdy se nám to podařilo uhádat i na desetinu původní ceny.

6. Počasí

Navštívili jsme Jižní Afriku v době, kdy tam bylo jaro. Před začátkem hlavní sezóny je zde méně turistů, dostatek možností na ubytování, ale také větší riziko horšího počasí. V první polovině naší cesty jsme měli spíše na zdejší poměry chladnější počasí a také nás doprovázel déšť. V Durbanu už 5 let žije a pracuje Pavlova přítelkyně Steffi a ta tvrdila, že tak špatné počasí tady ještě nezažila. Právě v Durbanu a zejména v Saint Lucii jsme plánovali koupání. Nakonec jsme byli rádi, když jsme se mohli vykoupat na pobřeží Indického oceánu právě mezi těmito dvěma městy. Bylo to však za podmínek stavěných skoro pro otužilce. V obou zmíněných městech nám vydatně pršelo. Situace se změnila, jak jsme se dostali více na sever. Deštivé počasí, které se s nami stěhovalo od Kapského města až po Saint Lucii, se postupně umírnilo a od hranic ze Svazijskem jsme se už cítili jako v tropech. Před tím jsme začali užívat antimalarika, abychom se ochránili před touto nepříjemnou nemocí. Kromě toho jsme byli naočkováni proti žluté zimnici, žloutence typu A a B, tetanu, dětské obrně a tyfu. V mosambickém Maputu a později opět v JAR nás opravdu začali moskyti obtěžovat, ale nebylo to zdaleka tak hrozné, jak jsme si představovali. Sem tam nějaký kolem nás zabzučel, že jsme si toho skoro nevšimli. Pravá výheň nastala na samotě Trackers v JAR a později v Zimbabwe. Zde už se teplota vyšplhala na 37 °C. Ale to jsme vše očekávali a tak nás to nepřekvapilo. Užili jsme si tedy chvíle relativního chladna i velká vedra.

Obsah cestopisu Deník z Jižní Afriky

Deník z Jižní Afriky (část 1 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 2 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 3 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 4 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 5 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 6 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 7 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 8 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 9 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 10 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 11 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 12 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 13 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 14 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 15 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 16 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 17 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 18 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 19 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 20 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 21 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 22 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 23 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 24 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 25 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 26 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 27 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 28 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 29 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 30 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 31 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 32 / 32)