Havana Vedado

Z Miramaru do Vedada vede tunel pod mořským zálivem, do něhož se vlévá říčka Almendares, z něhož se dostanete na nejslavnější havanskou promenádu Malecón táhnoucí se podél celého pobřeží Vedada a centrální Havany až k pevnosti Castillo de San Salvador de la Punta u vjezdu do havanského zálivu. Procházka po této třídě je i přes na kubánské poměry velmi hustou dopravu, poměrně příjemná, nicméně je třeba si dát značný pozor na úseky potřísněné mořskou vodou, které se vyznačují výjimečnou kluzkostí.
Jelikož se většina vedadských zajímavostí nachází v jeho východní části, doporučujeme z Malecónu odbočit doprava na Av. de los Presidentes u památníku generála Calixta Garcíi. Po této poměrně strmě stoupající avenidě se dostanete až na rušnou ulici La Rampa (Cal. 23), která Vás dovede k téměř všemu podstatnému, co je ve Vedadu zajímavého. Budete-li mít dostatek času, můžete cestou po Av.de los Presidentes navštívit např. Museo de las Artes Decorativas nebo Museo de la Danza. Nicméně vzhledem k tomu, že naprostá většina kubánských národopisných muzeí se jedno od druhého příliš neliší a připomíná spíše vetešnictví, doporučujeme tato muzea vynechat a šetřit síly a peníze na daleko zajímavější historické památky ve staré Havaně nebo na některý z kubánských osvěžujících nápojů.

Ulice La Rampa nás dovedla ke slavné Coppelii, kde se uřícený turista může osvěžit vynikající kubánskou zmrzlinou, na kterou, na rozdíl od místních Kubánců, nemusí čekat v hodinové frontě, což je ale vykoupeno její cenou přesahující v přepočtu 100,- Kč za kopeček. Ještě dále na východ se nachází patrně nejluxusnější kubánský hotel Parisien, pod nímž se nachází přírodní jeskyně Tanaganana (vstup přímo z hotelové haly), která v 19. století sloužila jako stanoviště dělostřelecké baterie. Dvě mohutná děla zde můžete shlédnout ještě dnes. Pod svahem hotelového komplexu určitě nepropásněte pohled na památník námořníkům z americké bitevní lodi Maine, která byla v době americko-španělské války v roce 1897 vyhozena do povětří, což dalo Američanům záminku k posílení protišpanělských nálad. Podle mínění většiny dnešních historiků se však nejednalo o sabotáž, ale o úmyslné zničení své lodi samotnými Američany (nepřipomíná Vám to něco?). Tak jako tak je v současné době tento pomník kubánské vládě stále trnem v oku, a to i přesto, že byl původní anglický nápis na pamětní desce překryt dnešní španělsky psanou citací rezoluce kongresu USA z dubna 1898 „Lid ostrova Kuba je a podle práva musí být svobodný a nezávislý“, což je při bližším pohledu dodnes patrné.

Jižně od La Rampy se nachází komplex havanské univerzity, do něhož se dostanete po monumentálním schodišti se sochou Alma Mater (bronzová socha z dílny českého sochaře Maria Korbela). V hlavním univerzitním nádvoří nás zaujal malý tančík ukořistěný v průběhu bojů za nezávislost, který má patrně odkazovat na revoluční minulost univerzity spojenou s takovými jmény jako např. José Martí, Ignacio Agramonte nebo samotný velký Fidel, který na univerzitě studoval práva. V minulosti velmi bouřlivé univerzitní prostředí, ze kterého vzešlo několik velkých protestů a stávek (nejvýznamnější z nich byl bezpochyby průvod vedený Juliem Antoniem Mellou – kubánským socialistou zavražděným později v Mexiku – v roce 1922), působí dnes velmi komorním až mrtvolným dojmem. V blízkosti universitního areálu můžete navštívit tři muzea – Museo de Ciencias Naturales de Felipe Poey (1 CUC), Museo Montáne Antropológico (1 CUC) a asi nejzajímavější Museo Napoleonico (3 CUC, věnované životu slavného vojevůdce).

Od univerzity jsme se ulicí Av. de Cespédes vydali dále na jih směrem k Náměstí revoluce – každému, kdo by chtěl tuto výpravu zopakovat, doporučujeme se předtím řádně osvěžit, neboť v této části města příliš stínu nenajdete a ani nabídka pouličního občerstvení není k dispozici. Samotné Náměstí revoluce tvoří obrovská betonově-asfaltová značně zchátralá plocha, která je zajímavá snad pouze tím, že se zde u příležitosti státních svátků (zejména oslav 1. máje) scházejí statisíce Kubánců nadšeně toužících vyslechnout mnohahodinový projev velkého Fidela. Zdaleka nejzajímavějším prvkem náměstí pak je ocelová freska obličeje národního hrdiny Che Guevary, která na Vás shlíží ze stěny budovy ministerstva vnitra, což je podle všeho neoficiální Fidelovo sídlo. Ačkoliv průvodce uvádí, že ve vestibulu budovy je možno shlédnout výstavu fotografií dokumentujících život Che, ozbrojená stráž nám však vstup do budovy nepovolila patrně z obavy před útokem kontrarevolučních sil financovaných našim „kubomilem“ ministrem Svobodou :-). Jižní straně náměstí dominuje 139 metrů vysoký memoriál José Martího se 17 metrovou nadživotní sochou kubánského osvoboditele. V útrobách památníku se nachází expozice zobrazující fotografie a písemnosti z jeho života (5 CUC).

I přesto, že denní doba značně pokročila, jsme se rozhodli vypravit ještě dále na jih do čtvrti Nuevo Vedado, kde jsme tušili stanoviště Viazulu a chtěli jsme si zarezervovat jízdenky na další putování po Kubě. Vzdálenost k tomuto objektu se však ukázala daleko větší než jsme předpokládali, takže nikomu tuto pěší túru příliš nedoporučujeme. Jediné, co cestou stálo za shlédnutí, byly naprosto neturistické ulice, což je patrné zejména na jejich neudržovanosti a také areál jedné ze dvou havanských zoologických zahrad (dozvěděli jsme se až o několik dnů později). Když už jsme nicméně v této čtvrti byli, navštívili jsme i českou ambasádu, která je jako snad jedna z mála bůh ví proč umístěná mimo Miramar (Embajada de la República Checa, Av. Kohly No.259 entre 41 e 43). Nalézt ji není vůbec jednoduché, neboť Av. Kohly, na které se nachází je téměř kolmá na hlavní Av. 26, což nás značně zmátlo. Již se začalo šeřit, když jsme se po Av. 26 vydali zpátky k mostu přes Almendares, jemuž by mimochodem asi žádný rozumně uvažující Evropan bezpečnost svého automobilu nesvěřil, který nás dovedl zpět do Miramaru, na Av. 7, po které jsme se totálně zničeni vrátili do místa našeho ubytování.

Značnou část dalšího dne jsme strávili odpočinkem u bazénu, pouze odpoledne jsme s našimi kubánskými známými vyrazili autem ještě jednou do Vedada na hřbitov Cristobala Colóna. Tento v roce 1868 založený hřbitov rozkládající se na impozantní ploše téměř 5 km čtverečních „vydržel“ celé století sloužit svému neradostnému účelu. Nicméně vzhledem k tomu, že místo na hřbitově si kupujete tzv. na věky, je jeho kapacita téměř vyčerpána. Řady tisíců a tisíců bělostných hrobů, mohyl a sarkofágů budí smíšený dojem, avšak žádný návštěvník Havany by neměl toto místo opomenout už kvůli možností shlédnutí sochy „La Milagrosa“, s níž je spojená morbidní legenda, kdy mrtvé se mrtvé dítě přesunulo od matčiných nohou k jejímu prsu. Od těch dob Kubánci věří v její léčitelské schopnosti a hojně navštěvují tuto zázračnou ženu třikrát zaklepavši mosazným klepadlem na hrob, položivši kytici. Ovšem nikdy se neotáčejí zády. Schválně to zkuste – uvidíte, co je na tom pravdy.