Meteora - na křídlech létajících klášterů I.

Za obzorem se objevuje sluneční kotouč a pomalu vychází nad hornatý obzor. Jeden po druhém postupně osvětluje jednotlivé kláštery tyčící se vysoko na strmých skalách. Východ slunce pozorujeme ze skalnatého výběžku, odkud máme skvělý výhled na všechny okolní kláštery. Pro tuhle podívanou se opravdu vyplatilo si přivstat. Meteora znamená „vznášející se ve vzduchu“, ale vznáší se nejen kláštery, ale i naše představivost. Jsme na tom nejpůsobivějším místě, jaké jsme v Řecku viděli.

Ideální místo jsme si vybrali včera večer a tak dnes ráno stačilo vyjet z Kastraki po klikaté silnici sem nahoru. Po ránu je tady i teď v létě dost větrno a když vyšplháme po skalních kamenech na vybranou vyhlídku, máme co dělat, aby nás vítr neodfoukl. Tato krajina je skutečně výjimečná. Nad Thessalskou nížinou se tyčí vrcholky pohoří Pindos, které vytváří působivý rámec pro meteorské skály.

Na pískovcových gigantických skalách starých přes 60 miliónů let se nachází šest klášterů, které jako by vůbec nepatřily do dnešního světa. Jsou symbolem poustevnického života, hůře přístupné místo se dá opravdu stěží najít. Je téměř neuvěřitelné, jak vůbec kdysi mohli lidé na tak nepřístupných místech tyto kláštery vybudovat.

Na pustých a strmých skalách žili mniši prostý život v odloučení od okolního světa. Dříve se nahoru do klášterů lidé dostávali po žebřících nebo byli vytahováni pomocí kladek na lanech v sítích. Až do roku 1920 se sem bylo možné dostat pouze tímto způsobem. V případě hrozícího nebezpečí mohli mniši žebříky a lana vytáhnout nahoru. Zásoby se do klášterů vytahují tímto tradičním způsobem dodnes, i když návštěvníci se sem už dostanou pohodlněji. Do skal jsou vytesána schodiště a přes propasti vybudovány mosty.

Ve skalách nad Kalambakou se asketičtí poutníci usazovali už od 11. století. Nejdříve jim za obydlí sloužily jeskyně a prohlubně ve skalách. Tehdy začaly vznikat první kláštery na těch nejnepřístupnějších místech. Zakladatel prvního kláštera sv. Athanasios sem přišel roku 1334. Na skále ve výšce 534 metrů nad mořem začal o 10 let později budovat klášter, který dokončil až jeho žák Ioasaf o zhruba 40 let později. Klášteru se začalo říkat Megalo Meteoro – Velký klášter vznášející se ve vzduchu. Již předtím ve zdejších skalách existoval klášter Dupiani, ale Velký Meteoron byl skutečným gigantickým dílem. Množné číslo Meteora se pak ujal pro označení všech zdejších klášterů.

Vzniklo jich tady celkem dvacet čtyři, ale v pozdějších staletích došlo k jejich úpadku a dnes je klášterů v provozu pouze šest. Ostatní jsou opuštěné nebo rozpadlé. Kláštery neobývají však pouze mniši, ve dvou z klášterů žijí jeptišky. Život v modlitbách a meditacích na pustých a odlehlých místech, daleko od světského dění, bylo jedním z prvků již raného křesťanství. Důvodem byla snaha odpoutat se od všedního života a především být blíže Bohu. Kde jinde by se tak člověk mohl cítit, než právě v Meteorách. Díky své výlučnosti se z klášterů stalo důležité duchovní a náboženské centrum. Ve 14. století pak tomuto klášternímu městečku přiznali srbští vládcové, kterým tehdy Thessalie patřila, dokonce církevní autonomii.

Kláštery jsou vystavěny z kamene, mají cihlové střechy a dřevěné galerie a mosty nad strmou propastí. V každém klášteře je nádvoří, kaple, refektář a mnišské cely. Uprostřed nádvoří je chrám tzv. katholikon. Kláštery ukrývají vzácné fresky, ikony a další cenné artefakty. V dobách turecké nadvlády byly ortodoxní kláštery oporou zachování řecké národní kultury a tradic.

V dřívějších dobách se mniši věnovali různým řemeslům. Kláštery vlastnily také mnoho pozemků, vinic, polí a lesů. V dnešních dobách se mniši věnují především kreslení ikon, řezbářství a zemědělským pracím pro klášter. Další příjmy mají kláštery z turistického ruchu.

Život zvenčí do klášterů vtrhl díky turismu. Každý den se tady vytočí množství autobusů s turisty. Osamělost a klid tak tady můžete zažít už jen ráno při východu slunce, nebo naopak navečer, kdy autobusy odjedou a místo se opět naplní klidem.