Tunisko: Být jako královna ze Sabattu

„Tak sladká, tak nádherná, královna Sabbatu… Přísahám, nemůžu ji vyhnat ze svých snů…“ zpívá alžířan Cheb Khaled o tuniské zemi. Pěje ódy na krásnou zemi a slunné pláže v Hammametu. Přesně jako Aisha, královna Sabbatu jsem se cítila po návratu z dokonalé dovolené v Tunisku. Brázdila jsem svými chodidly místa, odkud vzešel bájný Hannibal? Mýtické Kartágo, známé ze školních lavic, tu dodnes stojí. Navštívila jsem i krásné Sidi Bou Saïd, kde se procházela filmová Angelika, a zasnila jsem se. V Tunisku na mě dýchl naprosto jiný svět a kus pradávné historie.

Muslimský stát v severní Africe, ležící za Středozemním mořem, tam kde už pro nás začíná cizokrajná země. Je to ta správná porce exotiky pod rozzářeným arabským nebem.

Nakupování na trhu

Nakupování na trhu je zábavné, obzvláště pro ty, kteří rádi smlouvají. Na tržišti se můžete z původní ceny dostat i na třetinu, smlouvání je totiž jejich koníčkem. Arabové jsou totiž rodilí obchodníci. Pokud nepřistoupíte na jejich hru, můžete domorodce dokonce urazit. Například tržiště v Nabeulu nabízí celou škálu tuniských národních produktů - plyšoví velbloudi, bubínky, výrobky ze soli, plechová bižuterie, mosazné hmoždíře, kožené výrobky. Všechno to jsou většinou absolutní šmejdy dobré tak akorát na podarování kamarádů po návratu z dovolené. Výhoda je, že to jsou takové blbosti, že to pak nikomu není líto vyhodit. Ale přece jen je to z Tuniska. Naopak v některých kamenných obchodech najdete nápis: „fixed price“, tam se ovšem smlouvat o ceně nedá.

Tuniské zákony a doprava

Zákony v Tunisku se řídí muslimským právem Šáríja. Nejobtížnější je se vyznat v dopravě, styl arabské chaotické jízdy je neopakovatelný. Údajně v tom mají systém, ale za týden pobytu jsem pořádně „nepochopila“, zda se v Tunisku jezdí vpravo nebo vlevo. Ale jak praví zákon, ani Alláh nemá oči vzadu, proto je vždy na vině dopravní nehody řidič, který jel vzadu. Nejlacinější způsob dopravy po Tunisku jsou autobusy. Jezdí vcelku pravidelně, ale nikdo neví přesně, kdy pojedou, protože jízdní řády neexistují. Oni je neznají. Autobusy prostě jezdí. Po přepočtu na koruny je cestování autobusem drahé asi jako u nás. Přibližně dvacet kilometrů za dinár (20 Kč). Nejezdí ovšem moc pravidelně ani přesně. Do autobusu se nastupuje zadem, nikoli předem jako u nás. Vzadu sedí průvodčí a prodává lístky. Cestování autobusem přináší cizinci neobyčejnou možnost poznat opravdové Tunisany. Kromě obyčejných autobusů existuje v Tunisku síť dálkových autobusů jménem SNTRI, jejíž autobusy jsou moderní a jezdí přesně. Jezdí z hlavního města Tunisu.

A nezapomeňte, že nesmíte, ani jako turisté, fotografovat státní budovy. Ale nemusíte se bát, Tunisané fanaticky nevyznávají islám, jsou naprosto otevřeni turismu a zároveň velmi vstřícní. Ale přesto si raději dejte pozor, nebyli byste prvními Čechy, kteří měli problémy s fotografováním státních budov.