Manželky nesmí opustit dům bez manželova svolení

Populace je v Maroku rozmístěna nerovnoměrně. Na jedné desetině rozlohy na pobřežním pásu na severozápadu země žijí dvě třetiny obyvatel. Obyvatelstvo neustále migruje z chudých venkovských oblastí do hospodářsky rostoucích měst. Ve velkých městech žije asi pětačtyřicet procent obyvatelstva.

Historická královská města

Jsou jimi Fès, Marrákeš, Meknes a Rabat. V každém z nich postupem doby sídlili vládci jednotlivých dynastií, kteří si to které město zvolili za město hlavní. Každé z nich je něčím jedinečné, každé z nich má svou typickou atmosféru, každé z nich má svou pohnutou historii. Moderní průmyslová centra jsou Casablanca, Tanger, Oujda a Agádír. Přesto v každém moderním i nemoderním městě žijí praví maročané. Ti, co stále věří na zlou magii a vzývají jediného Boha Alláha.

Zlí džinové

Maročtí arabové věří ve zlé džiny, kteří přinášejí kletby a zlobu. Džinové mohou podle nich dokonce bydlet i v toaletách. Maročané odříkávají „bism´illáh“, ve jménu Boha, když vylévají horkou vodu do záchodu, aby případné džiny nenahněvali. Dokonce věří v seslání kletby na svou hlavu od jakéhokoli jiného člověka. Lidé v Maroku věří, že pod poklopy kanálů žijí zlý duchové - džinové, proto se jim tady každý vyhne velkým obloukem. Džinové prý působí především v noci, proto se děti vrací domů raději před setměním. Muslimové věří v nejrůznější kouzla. Ženy dříve pálily sperma svých manželů v malých kusech látky, aby si tak svého manžela k sobě připoutaly navždy. Když nechaly uschnout odloupané kousky kůže a potom je spálily a odříkávaly tajemné formule, připoutaly si původního majitele kůže k sobě, podvolil se jim.

Svatí muži

V místních súcích – tržnicích, hrávají muži při slavnostech hlasitě na bubínky. Tančí divoce až začnou rozbíjet skleněné láhve a chodí po nich bosýma nohama. Na chodidlech nemají krev ani rány. Kovová kopí si zabodávají hluboko do kůže na zádech a potom si střepy rozdírají kůži na tvářích. Někteří ho dokonce i polykají. Jsou to svatí muži – issawa, kteří údajně necítí bolest. Zřejmě jde o nějaké halucinogenní látky, které svatí muži užívají. Z jejich prastarých rituálů vychází energie, kterou cítí všichni návštěvníci.

Marocká manželství

Marocká manželství se striktně drží zákonů šáríjá. Manželky se bijí, ponižují a hlavně musí poslouchat. Nesmí opustit dům bez dovolení manžela, natož bez šátku. Nikdo z místních se nezastane neposlušné manželky. Oproti sedmdesátým letům se situace muslimských manželek výrazně zlepšila, ale pořád se nedá mluvit o jejich důstojnosti. Jen je zvláštní, že v koránu stojí jasně: „A patří k jeho znamení, že vás vytvořil jako partnery, abyste v sobě vzájemně nacházeli mír; a dal vám do vínku náklonnost a milosrdenství.“ Kde tedy muslimové berou to přesvědčení, že své ženě vládnou? Je jasné, že se všichni nechovají ke svým ženám hrubě. Muži ovšem oponují jiným vzkazem z koránu: „A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je!“ V Maroku stále vládne povědomí, že manželé rozhodují o svých ženách i dětech. Muži se smějí třikrát rozvést, musí jít ke kádímu a ten jim vystaví potvrzení o rozvodu. Pak muž pošle ženu zpět k rodičům, pak si ji přivedou kdykoli chtějí zpět, po třetím rozvodu už není návratu, děti zůstávají natrvalo otci. U matky mohou zůstat jen nemluvňata, která ještě kojí. Svatby jsou dohodnuté mezi rodiči nastávajících manželů. Za to porod je výhradně ženskou záležitostí a muži u něj nesmí být přítomni. Sexualita hraje v marocké společnosti velkou roli, přestože je silně tabuizována. Odehrává se ve skrytu, téměř vždy jsou ženy oběťmi a muži pachateli.