Autem do Řecka

Tento článek je určen pro ty z vás, kteří se rozhodnou do Řecka cestovat autem a neví, co je po cestě čeká. Jen úvodem vás chci ujistit, že cesta je to sice dlouhá, ale zato zajímavá a že není čeho se příliš obávat. Asi nejrychlejší a nejčastěji využívaná trasa vede přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko – Černou Horu a Bulharsko. Budete-li chtít svou cestu co nejvíce urychlit, musíte využít dálnic, které jsou zpravidla zpoplatněné a to formou dálniční známky nebo se vybírá mýtné.

Značení přes Balkán je dobré, prostě pojedete furt na Bělehrad, pak na Sofii. V Sofii doprava a rovně až do Řecka.

Poplatky na cestě do Řecka

Slovensko – Maďarsko

Trasu Brno – Bratislava – Budapešť absolvujete, až na malé výjimky, skoro celou po dálnici. Na Slovensku i v Maďarsku musíte mít zakoupenou dálniční známku, která se lepí na přední sklo. V Maďarsku nebylo snadné známku sehnat, v několika benzinkách ji neměli. Ptejte se na „vinětu“. Stojí 8€ nebo 1460 HUF a platí sedm dnů. Platit můžete eury nebo kartou. Pro platnost známky je důležité, aby jste měli uchovanou i druhou část známky – stejný systém jako u nás. Z Brna do Budapešti dorazíte i s přestávkou za necelé tři hodinky. Z Budapešti pokračujte dále na Szeged, který je nedaleko hranice se Srbskem. Do Szegedu urazíte větší část cesty po dálnici, ale asi 30 km před městem dálnice končí.

Pokud chcete po cestě někde přespat, tak v okolí Szegedu máte řadu možností. Ve vesnicích cestou do Szegedu jsou penziony a nebo male hotely a v Szegedu se nachází i kemp. V Szegedu je celkem dobré značení, takže by jste neměli nikde složitě bloudit. Směrovky navigují silnici na Bělehrad i na Bukurešť. Na maďarsko-srbskočernohorské hranici budete opouštět Evropskou unii, ale srbští celníci nedělají žádné velké obstrukce a odbavení probíhá rychle.

Srbsko a Černá Hora

Budete-li chtít v této zemi využívat dálnice a rychlostí komunikace, počítejte s tím, že vám místní vláda provětrá pěkně peněženku. Dále vám mohou udělat zářez do rozpočtu místní policisté, kteří jsou velmi aktivní v měření rychlosti. Za trasu Novi Sad – Subotica zaplatíte 6€ (400 DIN), za asi hodinu platíte dalších 6€ (400 DIN) se svezete 3 hodiny a jedete až do Bělehradu.

Z hranice na Bělehrad vede široká dvouproudá cesta, která je velmi rovná a velmi nudná. Dvě hodiny pojedete po rovince, kde jen nepatrně otočíte volantem a vaší jedinou zábavou bude sledování dopravních značek. Na této silnici je předepsaná rychlost 100 km/h a každých pár kilometrů je zde mimoúrovňová křižovatka. Právě před těmito mosty je snížená rychlost na 80 km/h a pod mosty zpravidla hlídá policejní hlídka. Kryti ve stínu před sluníčkem jsou na větší vzdálenost velmi těžko vidět a s radarem v ruce vášnivě měří vše co se hýbe.

Vzhledem k tmou, že ručním radarem vás změří i na velkou vzdálenost, nemáte přílišnou šanci zareagovat, pokud nedodržujete předepsanou rychlost. Taky s prokazováním si zde hlavu nelámou (jako ve většině jiných zemích) a policista vám ukáže číslo na radaru a tím pro něj prokazování vaší rychlosti končí. Buďte proto tady v této oblasti velmi pozorní a dodržujte předepsané rychlosti. Policistů je zde opravdu velmi mnoho a vyloženě čekají, kdy někdo přehlédne značku a zapomene sundat nohu z plynu. Pokud se chcete vyhnout těmto kontrolám je rozumnější projíždět tuto oblast v noci.

Já jsem byl odchycen hned po dvaceti minutách pobytu na Srbském územím. Přehlédnul jsem značku omezující rychlost na 80 km/h a už mě bral policajt. Požadovaná pokuta činila 1500 Dinárů (překročení o 17 km/h). Od platby mě nakonec zachránila přítomnost příslušníka Policie České republiky v našem voze.

Znuděni z nezáživné cesty dorazíte do Bělehradu, nějakou chvíli budete projíždět předměstím, ale za Bělehradem začíná dálnice a za 15€ (1060 DIN) pokračujte směrem na Niš a dále pak na Pirot. Asi 40 – 50 km před Bulharskou hranicí končí dálnice a cesta vede romantickou skalní soutěskou se spoustou tunelů. Na obdivování přírodních krás budete mít dostatek času, protože s velkou pravděpodobností dojedete kamión a předjíždění je zde velmi obtížné.

Pokud jste majitelem dieselu a neradi lijete do svého vozu neznámé palivo, tak natankujte ještě na dálnici. Jak jsme zjistili před hranicí s Bulharskem, všichni jezdi na ekodiesel (asi obdoba naší bionafty) a palivo vyrobené pouze z ropy nebylo k sehnání. Normální naftu natankujete bez problémů hned za hranicemi v Bulharsku.

Pokud vás trápí myšlenky, zda-li je Srbsko a Černá Hora bezpečnou zemí, tak dle mého názoru se není čeho obávat. Dneska je to země jako každá jiná, asi až na určité oblasti a pokud se budete řídit zdravým rozumem, tak by se vám nemělo nic stát. Na hlavních trasách je dostatek čerpacích stanic a u velkých pump můžete i něco zakousnout a platit kartou.

Bulharsko

Při příjezdu na hranici s Bulharskem si hned připravte 2€ za dezinfekci vozu. Bulhaři vám vašeho plechového miláčka ze spodu osprchují desinfekcí a hned vás za to zkasírují. Tento poplatek jsme platili jen při přejezd mezi Bulharskem a Černou Horou v obou směrech. Za minibus se platí 4€.

Pokud jedete vozem, které není psané na vaše jméno (např. firemní auto, leasing apod.) budou po vás chtít notářem ověřené potvrzení, že toto auto smíte užívat. Pokud nebudete tento dokument mít, tak se vám může stát, že nebudete na území Bulharska vpuštěni. V případě, že máte problém získat notářem ověřený dokument, tak si nechte notářem aspoň ověřit barevnou kopii tohoto potvrzení. Velké úřední razítko na listině má svou váhu a nikdo již nezkoumá zda-li byl ověřen podpis nebo stejnopis.

Na hranicích také musíte zakoupit za 4€ známku, která vás opravňuje k jízdě po bulharských silnicích. Tento poplatek je něco jako silniční daň a je povinný. „Viněta“ platí sedm dnů.

Asi po 40 km přijedete z hranic do hlavního města Sofie. Po levé straně zanedlouho narazíte na čerpací stanici Luk Oil, dá se zde platit kartou nebo v eurech (cena 0.899€ za litr nafty). Pár set metrů za touto čerpací stanicí je křižovatka u níž je cikánský slum.

Za křižovatko směrem do Řecka je nutno odbočit vpravo. Jede se stále rovně po nově stavěné silnici pořád rovně až k bulharsko-řecké hranici. Cesta je značená, takže zabloudit byste neměli.

Co se týče bezpečnosti působilo na mě Bulharsko celkem dobrým dojmem a myslím, že stejně jako v předchozí zemi se není čeho obávat. Asi trochu specifická bude Sofie. Když totiž přijedete do tohoto města, zaskočí vás slumy, kde žije cikánské obyvatelstvo, hromady odpadků, koně a do očí bijící bída. Večer je prý scenérie ještě vylepšena ohni, které u těchto obydlí planou. Upřímně řečeno nedokáži si příliš představit jak v těchto místech v noci vyskládávám celý obsah kufru a měním píchlé kolo.

Řecko

Překročení hranice do Řecka není problémem. My jsme problém také neměli, až na to, že se nám přímo na hranici začalo kouřit z motoru. Naštěstí šlo pouze o spálený ventilátor. Díky tomu po nás ani nechtěli otevřít kufr, zřejmě si celník říkal, kdo ví jak to s námi dopadne, třeba auto shoří rovnou na místě a není nutné se zabývat zbytečnou celní kontrolou. Ostatní auta zběžně zkontrolovali.

Po přejezdu hranice se silnice o něco zlepší, ale kdo by čekal západoevropský standard, bude asi trochu zklamán. Po této silnici můžete dojet až do Soluně (Thessaloniki). My jsme vyjeli v šest ráno ze srbské hranice a v devět večer jsme byli v Soluni. Pokud však jedete do Soluně s tím, že tady navečer ubytujete v kempu, tak s tím moc nepočítejte. My jsme se také přepočítali, protože ze tří kempů, jsme dva našli zavřené a třetí jsme i přes chatrné značení nenašli vůbec. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme najeli na dálnici a za zhruba hodinu a půl jsme byli v Litochoru, kde na pobřeží bylo fungujících kempů několik.

O cestováni autem po této zemi si můžete přečíst v článku Autem po Řecku.

Ceny pohonných hmot
Ceny nafty za litr:
Maďarsko: 266HUF tj. cca 33.3Kč
Srbsko a Černá hora: netankovali jsme, hlavně proto, že nebyla k dostání normální nafta, jen nespecifikovaný „ekodiesel“
Bulharsko: 0.899€, 1.62BGN tj. cca 25.5Kč
Řecko: 0.949€ tj. cca 29.17Kč