PÁKISTÁN

Z Pákistánu na člověka dýchne pořádná exotika. Šestá nejlidnatější země světa se nachází na jihu Asie, kde sousedí s Afghánistánem a poněkud nepřátelsky naladěnou Indií. Pákistán rozděluje na dvě poloviny proslulá řeka Indus, v jeho severní části jsou Himaláje, ačkoliv čtyři pětiny země tvoří v zásadě nížiny, z toho podstatná část má spíše pouštní charakter. Vítejte v drsném, ale romantickém prostředí, kde jako by se v některých místech opravdu doslova a do písmene zastavil čas.

Hlavním městem Pákistánu je od roku 1960 dvoumilionový Islámábád, který se rozprostírá na severovýchodě země. Jedná se o moderní a udržované město, kde je hned šestnáct různých univerzit. Najdete tu zajímavou kombinaci moderní architektury, ale také starých islámských, respektive regionálních tradic. Důkazem toho je například zdejší mešita Šáha Faisala Masjida. Ta nezapře snahu o moderní prvky a je jednou z vůbec největších islámských svatyní na světě. Vejde se sem najednou až deset tisíc věřících (až šestkrát tolik může utvořit zástup venku), minarety jsou vysoké rovných osmaosmdesát metrů a stavba trvala celých deset let.

Ale pozor, je tu i zajímavá přírodní scenérie. Ta začíná vlastně bezprostředně vedle samotné mešity, jedná se o Národní park Margalla Hills. Kdybyste jej chtěli projít celý, zabere to dobrých pár dní (ale výlet „divočinou“ by mohl být opravdu zajímavým zážitkem), ale navštívit můžete třeba i zdejší Zoo Marghzar. V Islámábádu je ale mimo jiné i několik muzeí, kde se dozvíte mnoho nového o místní historii.

Produktem moderní architektury je i Národní monument, který byl dokončen teprve v roce 2007. Stavba je ve tvaru květiny, jejíž čtyři okvětní lístky reprezentují čtyři pákistánské provincie (Balúčistán, Khyber – Pakhtunkhwa, Pandžáb a Sindh). Z výšky vypadá památník jako hvězda s půlměsícem – což pro změnu symbolizuje pákistánskou národní vlajku, stavba je celá ze žuly, což má značit všelidovou jednotu v zemi. Rozloha 2,8 hektaru je přímo obrovská, vnitřní nástěnné malby jsou zase ukázkou nádherného islámského umění. Stojí za to sem zavítat…

Láhaur (Lahore) je se šesti miliony obyvatel druhé největší město Pákistánu, hned po Karáčí. Nejvýznamnější z místních památek se jmenuje Šálimár, jedná se o mughalskou zahradu, která byla zprovozněna v polovině sedmnáctého století a zdobí ji přes čtyři stovky fontán. Je tu ale například i císařský palác Mughalů, kde svého času sídlil i velký Šáhdžahán, ale i mešita Bádšáhí, jejíž nádvoří bez problémů pojme na šest desítek tisíc věřících.

Zajímavou destinací je i Wazirabad, jehož atmosféra leckomu určitě připomene slunný Egypt. Jednou z nejznámějších místních staveb je mešita Punjab, větší zájem návštěvníků ale bezpochyby upoutává mešita Molana Zafar, která je (nezvykle) celá jen a pouze v bílém provedení. Město samotné žije hlavně průmyslem a je plné výrobních hal, ale historické centrum města je turisticky hodně atraktivní.

Pákistán ale nabízí ještě mnohem víc. Někdejší starověké město Mohendžodaro je v současnosti archeologickou lokalitou, najdete jej v údolí řeky Indus. Prohlédnout si ale můžete i ruiny buddhistické svatyně Takht-i-Bahi z prvního století, ale i město Takšašílu, které bylo rovněž důležitým centrem místních buddhistů. Na severu země se pak nachází i pevnost Rohtas, která je krásným příkladem muslimské vojenské architektury – a která sloužila chánu Faridovi v boji proti Mughalům.

Na závěr se zmiňme i o patnáctimilionovém Karáčí. Zde je zajímavá například hrobka Muhammada Alí Džinnáha, zakladatele moderního Pákistánu.