Dva světy na „Ostrově svobody“

Kuba a turismus

Karibský ostrov Kuba, který získal v minulém století dnes poněkud ironicky znějící přízvisko „Ostrov svobody“, je ukázkovým příkladem, jaký zásadní dopad má turismus na životní realitu v některých zemích. Význam turismu na Kubě prudce narostl po pádu sovětského bloku, na kterém byla Kuba životně závislá, přičemž ekonomické embargo uvalené USA proti kubánskému socialistickému režimu stále pokračovalo. V devadesátých letech minulého století se proto turismus stal nejdůležitějším odvětvím kubánské ekonomiky a zisky tvrdé měny z turismu převýšily zisky z prodeje cukru, dříve hlavní kubánské komodity.

Někdy se v souvislosti s turismem na Kubě mluví o „dvou světech“, které cestovní ruch na ostrově vytváří: svět turistů a svět obyčejných Kubánců, mezi nimiž je prudký kontrast. Svět turistů je z hlediska většiny Kubánců světem hojnosti a záviděníhodných možností, a to i na samotné Kubě v turistických enklávách, zejména v plážových resortech. Příkladem je internet, který až donedávna byl na Kubě dostupný pouze právě v turistických enklávách, nebo mobilní telefony, povolené kubánskou vládou teprve v roce 2008.

Turismus však vytváří na Kubě dva světy ještě v dalším smyslu, a to v rámci samotné kubánské společnosti. Kubánci, kteří mají přístup k turistům, mohou žít ve své vlasti s ohledem na materiální podmínky relativně slušně, zatímco ti ostatní jsou nuceni se protloukat ve spartánské životní realitě, která je pro většinu Zápaďanů jen obtížně představitelná. Tento svět většiny Kubánců jistý kubánský disident žijící v Česku trefně nazval „každodenní odyssea za přežitím“.

Dvojí měna

Kubánskou zvláštností, která úzce souvisí s turismem a dvěma světy kubánské reality, je státem ustanovená duální ekonomika, tzv. doble moneda, založená na používání dvojí měny, tedy konvertibilního pesa a národního kubánského pesa. Konvertibilní pesa (pesos convertibles - CUC) nahrazují na Kubě užívání amerického dolaru, a jsou  čistě ostrovním oběživem, za které lze však pořídit kvalitní zboží a služby. Pro pamětníky československé předlistopadové reality lze dodat, že CUC se podobají pozdně totalitním bonům, za něž bylo možné nakupovat v tzv. tuzexových obchodech. Také na Kubě existuje síť dobře zásobených obchodů, a to především v turistických enklávách, kde turisté s CUC v peněženkách seženou prakticky cokoli.

Avšak většina Kubánců disponuje eufemisticky řečeno velmi skromnými příjmy v národních kubánských pesech (moneda nacional), která se používají v „normálním“ platebním styku. Lze si za ně koupit například nějaké skromné pochutiny v pouličních bufetech; méně náročný turista tak může sehnat velmi levnou svačinu. Jistý taxikář, který nás vozil po hlavním městě Havana v typickém kubánském veteránu, Chevroletu z roku 1945, s ironickou nadsázkou poznamenal, že za kubánská pesa si lze koupit leda tak Granmu, místní noviny, které jsou kubánskou verzí československého Rudého práva.

Obyčejní Kubánci se proto snaží získat konvertibilní pesa – a ta mají turisté. Turismus tak zásadně formuje životní realitu obyčejných lidí, kteří se s ohledem na zapojení do turistického průmyslu dělí v podstatě na dva stavy: na ty, kdo mají přístup k turistům, a na ty, kteří jej nemají. Zatímco ti první mohou žít na místní poměry relativně blahobytný život, ti druzí by se rádi dostali do podobného postavení, což vede mimo jiné k tomu, že i vysokoškolsky vzdělaní lidé místo výkonu své profese na základě svého vzdělání chtějí raději pracovat v turistickém průmyslu kvůli přístupu k žádané měně, tedy CUC.

Turistický apartheid

Kontaktů mezi různými světy na Kubě však mnozí zahraniční turisté zůstávají ušetřeni, neboť si odbudou svůj kubánský pobyt v turistických enklávách, zejména v plážových resortech. Nejrazantnější kontakt s kubánskou realitou pro turisty tohoto typu bude zřejmě zakopnutí o předložku u vany ve stavu opilosti po návratu z hotelového baru, jak píše Brendan Sainsbury v průvodci z řady Lonely Planet. Turista, který svůj kubánský pobyt stráví v některé z turistických enkláv (zpravidla na alabastrové pláži s nezbytnou kulisou hudby vyhrávající z hotelového baru), z druhého světa „Ostrova svobody“ neuvidí zřejmě téměř nic.

Většina Kubánců, se kterými plážový turista přijde do styku, budou zpravidla navonění taxikáři, portýři a recepční, nebo usměvaví (či naopak znudění) barmani, kuchaři a servírky. Pokud si turista vyjde na procházku třeba v takovém Varaderu, bude procházet kolem hotelů a výstavných residencí po bezvadných chodnících a podél udržovaných silnic, kolem čistých parků a zahrad s bujnou tropickou květenou. Dovolená v takovém prostředí se nijak zvlášť neliší od dovolených v turistických letoviscích ve Středomoří, snad s tím rozdílem, že turistů je zde méně, pláže jsou čistší a moře teplejší.

Do turistických enkláv má většina Kubánců omezený přístup; pro tento další typický jev spojený s turismem na Kubě se někdy používá termín „turistický apartheid“. Kubánská vláda se snaží omezit kontakt mezi turisty a obyčejnými Kubánci, a to i na základě zákona, zvaného „Ley del Asedio al Turismo“, „Zákon o obtěžování turistů“. O tom, že Kubánci jsou nuceni být v kontaktu s turisty ostražití, jsme se přesvědčili hned první noc po příjezdu do Havany. Na noční procházce po havanské čtvrti Vedado mě náš afrokubánský soukromý ubytovatel Alfredo polohlasně upozornil, abychom při případné policejní kontrole řekli, že jsme u něj ubytováni, a že je tudíž Alfredo v naší společnosti „legálně“.

Výlety do jiného světa

Turisté, kteří mají vyšší ambice, než povalování se na pláži a popíjení rumových koktejlů, mohou ovšem vyrazit za zážitky mimo turistické enklávy, obvykle v autobusech příslušných cestovních kanceláří. Mohou také využít busů společnosti Víazul určené pro turisty, zatímco Kubánci jezdí se společností Astro, se kterou zase nemohou jezdit turisté. A ovšem lze použít taxi nebo auta z půjčovny. Turisté pochopitelně navštěvují nejznámější lákadla Kuby, především Havanu (kam směřuje zhruba polovina všech turistů na Kubě), dále například Trinidad a některá další města se zachovalými historickými památkami, nebo přírodní parky.

Turisté, kteří vyrazí na výlety za zážitky chybějícími v nabídce turistických enkláv, si nemohou nepovšimnout celkového radikálního rozdílu mezi turistickými zónami a zbytkem země. V hlavním městě Havaně bude turista zřejmě šokován zchátralostí čtvrtí mimo starou Havanu, která je kvůli turistům udržována v relativně slušném stavu. Zejména v noci bude potřebovat značnou obezřetnost při chůzi po špatně osvětlených chodnících plných děr, a velmi pravděpodobně bude žádán místními lidmi o různé drobnosti, jako propisky, mýdla či baterky. Může spatřit dokonce i bezdomovce, kteří se v této formálně socialistické zemi dostávají do bezprizorní životní situace z podobných důvodů jako u nás, třeba kvůli alkoholismu.

Ceny mimo turistické enklávy jsou pro západní turisty vesměs poměrně příznivé. Slušné ubytování v casas particulares (u soukromých ubytovatelů s licencí) lze sehnat poměrně levně. Také doprava je levná, pokud se člověk dokáže povznést nad určité nepohodlí. Místní lidé se běžně přepravují v přecpaných archaických vozidlech z předrevoluční či sovětské éry, na dezolátních čínských bicyklech, či na povozech tažených koňmi a voly. Častá jsou stará americká auta, ačkoli třeba pod kapotou Chevroletu, který pamatuje předrevoluční časy, se může skrývat motor ze sovětské Lady. A kubánské dálnice jsou zatím téměř prázdné, přičemž kromě amerických a sovětských veteránů či nových čínských aut je zde možné potkat i povozy tažené zvířaty nebo cyklisty.

Pokud se český turista domluví španělsky anebo potká nějakého Kubánce vládnoucího češtinou (což je důsledek nadstandardních vztahů, které panovaly mezi Kubou a tehdejším socialistickým Československem), může se mu dostat i zasvěcenějšího výkladu o kubánské realitě, například o přídělovém systému, v rámci kterého obyčejní Kubánci získávají ve zvláštních výdejnách bodegas na přídělovou knížku základní potraviny a některé další nezbytnosti jako stolní olej, máslo, rýži, fazole, maso, alkohol, petrolej, mýdlo, zubní pastu, čistící přípravky, atd., pokud je toto zboží ovšem právě k dispozici. Dovolená na Kubě každopádně stojí za to, protože je velmi specifickou zemí. Kubánská realita se však v důsledku zlepšujících se vztahů s USA může v dohledné budoucnosti rychle změnit – možná už tedy nezbývá moc času.