Jak se dobře ubytovat v Turecku

Ačkoliv jsme před návštěvou Turecka projeli řadu jiných zemí a mnohdy byly výrazně zaostalejší, přišlo mi ubytování v zemi půlměsíce tak trochu bizarní. Nebylo snad hotelu, kde by nás něco nepřekvapilo a člověk si pak vždycky řekl, že byl málo ve střehu a na tento detail si musí dát příště pozor.

A tak si neodpustím několik poznámek, na co si dát při výběru bydlení pozor. Tyto rady je však většinou možné použít i obecně také pro jiné země.
Dveře do pokoje má snad každý hotel, ale není vždy samozřejmostí, že jdou tyto dveře zamknout (zpravidla kulaté kliky s tlačítkem zevnitř). Hlavně, než tyto dveře zamknete zkontrolujte, že máte správný klíč. Pokud správný klíč nemáte máme vyzkoušeno, že dveře jdou vypáčit velkým kuchyňským nožem (při opuštění pokoje nosit vždy u sebe).

Sociální zařízení nabízí hoteliérovi neskutečně mnoho kombinací jak vás dostat. Dva kohoutky v koupelně ještě neznamenají, že zde teče teplá a studená voda. Ani růžice od sprchy není zárukou, že tlak vody je takový, aby na vás z této růžice dopadla byť jen jedna kapka vody. V létě ale nemusíte příliš lpět na teplé vodě, i ta studena totiž poteče teplá a co by člověk v tu chvíli dal za trochu osvěžující studené sprchy.

Tradičním chytákem (jen pro amatéry) je nefungující splachovadlo u záchodu. Pokud v průvodci u vámi vybraného hotelu uvádí, že občas mají problémy s kanalizací, ubytujte se zde jen když jste velcí drsňáci. Ve skutečnosti to probíhá tak, že když se jednou večer vrátíte na pokoj tak vás upoutá nelibý zápach. Po zvednutí záchodového poklopu uvidíte plnou mísu hnědého obsahu, který zcela zjevně nepatří vám (velmi nepříjemný „hnědý“ zážitek z Trabzonu).

Také nepodceňujte půdorys sociálního zařízení. Turci mají vzácný dar zkombinovat nezkombinovatelné a rádi umísťují záchod a sprchový kout tak, že se na tuto mísu posadí jen artista. Pokud vám v koupelně ze zdi čouhá gumová hadice může být na jejím druhém konci za stěnou pračka. Pak z této hadice vytéká špinavá voda, která si to po vaší koupelnové podlaze míří do odtokového kanálku.

Správný sklon podlahy v koupelně je důležitý kvůli odtoku vody. Může se klidně stát, že budete mít po sprchování po kotníky (nebo i výše plno vody).

Klimatizace je příjemné zařízení, za které si turista mnohdy rád připlatí. Někdy je ovšem na zdi přidělaný výrobek, který jen klimatizaci připomíná, ale jedná se jen o normální větrák. Zařízení sic hučí, trochu rozežene vzduch, ale nechladí.

Také při výběru pokoje nesmíte podcenit střechu. Nejlépe je ubytovávat se v dešti, to se pak lépe pozná do kterého pokoje zatéká. Ono to opravdu člověka naštve když se mu do postele spustí čúrek vody a musí se balit a stěhovat jinam.

Do vyšších pater se stejně pokud možno vůbec nežeňte. Většinou čím vyšší patro, tím horší pokoje, které už moc nepřipomínají obrázky v recepci. Další nástrahou je schodiště. Čím vyšší patro, tím více se zužuje a projít tudy s vysokým báglem je taky zážitek. Vaši elegantní chůzi po schodech ještě vylepší turecká specialita stavět jednotlivé schody různě vysoké.

Při vyjednávání o ceně poradím jediné: prošmejdit a vyzkoušet vše v pokoji a pak smlouvat, smlouvat a zase smlouvat. Při řešení případných problémů může pomoct sehrání působivé scénky, nejlépe před dalšími nově příchozími zájemci o hotel. To se vás pak hned budou snažit odlákat z recepce.

Toto byl jen základní výčet možných lapálií s tureckým hotelem. Turci jsou šprýmaři a tak určitě stále vymýšlí jak dopálit turistu. Po zkušenostech z Turecka už na cestách automaticky při prohlídce pokoje nejdříve zkoušíme zda „stěrače stírají“ tj. voda teče, splachovadlo splachuje, klimatizace klimatizuje a tak podobně.

Na druhou stranu musím říct, že některé hotely musíme víc než pochválit. Skvělý byl třeba Shoestring Hotel v Göreme nebo Venus v Pamukkale. Zvlášť při cestování autem jsme pak ocenili osobní přístup, kdy hoteliéři dokázali zařídit parkování v dohledu z hotelu (bez ohledu na dopravní značky). V Istanbulu nám dokonce zařídili zdarma parkování na hlídaném parkovišti kousek od hotelu, v Selcuku na auto zase dohlíželi recepční.

V mnoha hotelích bývá v ceně snídaně. Turecká snídaně se skládá z čaje, pečiva, vajíčka, sýra, okurky, rajčat, oliv a medu. Často se snídaně podávají na terase na střeše hotelu. Celkově se úroveň sice liší, ale nebývá to vůbec špatný začátek dne.

Nakonec ještě jedna malá rada. Pokud možno vždy zkontrolujte jak jste daleko od nejbližšího minaretu mešity. Jinak očekávejte velmi brzký a nezapomenutelný ranní budíček zpěvem muezzina.

Další informace o ubytování v Turecku najdete v článku Turecko – Ubytování a doprava.