Aghurmi - prastaré orákulum

Oáza Siwa se skládá z města Siwa a několika malých vesnic. Na okraji oázy leží velké solné jezero Birket Siwa. Oázy v Západní poušti mají kupodivu docela dost památek z dávných dob a stejné je to i v případě Siwy. Pro objížďku po oáze je nejlepší pronajmout si kolo, i když většina strojů v místních půjčovnách už toho dost pamatuje. Další možností je nabídka výletů v hotelech, v rámci kterých vás vezmou i do vzdálenějších míst.

Nedaleko od městečka Siwa se nachází vesnice Aghurmi, která byla prvním osídleným místem této oázy. Roku 1203 odešlo zAghurmi sedm rodin, kteří založili novou osadu. Vybudovali pevnost Shali, kolem které se dnes rozkládá město Siwa. Potomci těchto rodin patří k nejpočetnějším dnešním obyvatelům oázy. Druhou skupinu tvoří pozdější přistěhovalci, především z území dnešní Libye.

Cesta ze Siwy do Aghurmi je dlouhá asi 4 kilometry a vede přes palmové háje. Když dorazíte do vesnice začnou Vás doprovázet děti, pro jejichž zvědavost jste zajímavým zpestřením. Starodávná vesnice Aghurmi ležela 12 metrů nad okolní planinou. Vesnice byla opevněná a pro případ obléhání soběstačná.

Na pahorku nad dnešní vesnicí se nachází zřícenina starého opevnění a Chrámu věštby, známého jako Siwské orákulum. Z pahorku je pěkný výhled po okolí, dobře vidět je město Siwa a dvě solná jezera. Nedaleko odtud si můžete prohlédnout ještě pozůstatky ruinAmonova chrámu. Z chrámu toho moc nezůstalo, roku 1896 ho totiž dal odstřelit osmanský generál, aby získal stavební materiál.

Zdejší věštírna byla založena asi v 6. století před naším letopočtem. Věhlasu dosáhla, když ji Peršan Kambýses chtěl zničit. Jeho padesátitisícová armáda vyrazila na cestu pouští v roce 524 před naším letopočtem, ale dodnes k věštírně nedorazila. Bohové tomu chtěli, aby celá armáda zmizela v pouštní bouři. Nejslavnějším návštěvníkem orákula byl Alexander Veliký, který se sem vypravil roku 331 př.n.l. Odpověď věštírny, zda-li je opravdu synem boha Dia si však Alexander nechal pro sebe. Podle některých lidí prý dokonce Alexandr nebyl pohřben v Alexandrii, ale někde v Siwě, protože podle svého přání chtěl být pohřben poblíž siwského orákula.

Asi kilometr od náměstí v Siwě se nachází další zajímavé místo, Džabal al-Mautá, nebo-li Hora mrtvých. Nejedná se o horu v pravém slova smyslu, ale o pahorek, který je prošpikovaný hrobkami. Staří Egypťané byli posedlí posmrtným životem a techniku mumifikace mrtvých stále zdokonalovali. K tomu, aby mumie zůstala navěky bezpečně uložená sloužily právě tyto hrobky.

Pohřebiště pochází z Ptolemaiovské doby, ale své mrtvé zde pohřbívali i Řekové a Římané, kteří zvyky starého Egypta ochotně přejímali. Po většině hrobek dnes již zůstaly jen díry ve skále, ale čtyři jsou pod zámkem a za bakšiš vám budou otevřeny. Zůstaly zde ještě zbytky maleb a i nějaká ta mumie. Z vrcholu pahorku je výhled do celého okolí, jak na jezera, tak na končící oázu a začínající poušť.