Dogubeyazit – na iránské hranici

Hraniční město Doğubeyazit leží přímo pod úchvatným panoramatem majestátní biblické hory Ararat. Pro návštěvu tohoto nejvzdálenějšího místa východního Turecka můžete mít v podstatě tři důvody. Tím prvním není nic jiného než Ararat, tím druhým je pak palác Ishak Pasha Sarayi a tím třetím bývá přechod hranice do Iránu.

Cestovatelé mířící pozemní cestou do Iránu, nebo dál do Pákistánu či Indie, projíždí právě tudy, přes Doğubeyazit. Je jediným turecko – iránským přechodem a díky čilému hraničnímu ruchu má město vcelku slušnou nabídku guest-housů i restaurací. Ale i pokud nemíříte do Iránu, stojí rozhodně za to se při cestě východním Tureckem tady zastavit.

Doğubeyazit leží asi 185 kilometrů severovýchodně od Vanu a cesta sem trvá necelé tři hodiny. Již při příjezdu je poznat, že jsme se dostali do vyšších poloh. Je tady příjemné klima a okolní krajina je prostě nádherná.

Stejně jako ve Vanu i v Doğubeyazitu je patrná silná vojenská přítomnost. Naproti restaurace, kam jsme chodili na jídlo, stával zaparkovaný obrněný transportér, se kterým každý večer vyjížděla ozbrojená jednotka na hlídku.

Přes silná bezpečnostní opatření je cestování bezpečné, někdejší potíže s příslušníky PKK jsou už minulostí. Do potenciálně rizikových míst vás vojáci stejně nepustí. Vláda však nenechává nic náhodě a vojáci pořád patrolují. Svou roli hraje i blízkost několika hranic. Irán je za bukem, do Arménie i Ázerbajdžánu to není příliš daleko a válčící Irák odsud také není příliš vzdálený.

Turecko je vůbec poměrně militantním státem. Má jednu z vůbec největších armád na světě, jeho ozbrojené sbory čítají stovky tisíc ozbrojenců. S téměř žádnými svými sousedy nemá již historicky příliš dobré vztahy, což však ale není pouze jeho vina. Výrazné zbrojení Turecka je také dáno jeho členstvím v NATO. Dříve vytvářel nárazník oproti Sovětskému Svazu a jeho spojencům, no a dnes je to vlastně obdobné.

Ararat je dosud poměrně střeženým místem a ještě nedávno se výstupy na něj vůbec nepovolovaly. Dnes už se povolení získat dá, ale situace je stále proměnlivá. My jsme se nahoru nevydávali a užívali jsme spíš pohled na impozantní panorama, ale viděli jsme sjíždět z hory dolů celý vojenský konvoj.

Bezpečnostní opatření cestování východním Tureckem trochu ztěžují. Především jde o to, že po páté hodině odpolední vojáci v podstatě uzavírají veškeré silnice, což znamená, že téměř ustává veškerá veřejná meziměstská doprava. Tahle omezení tady cestování poněkud zpomalují, takže je potřeba s tím předem počítat.