Harran – prapodivné „včelí úly“

Harran jednoznačně stojí za návštěvu, ale nejezděte sem v létě, skoro se nám tady rozpustil stativ. Syrská hranice je vzdálena pouhých 10 kilometrů, což znamená, že jsme už hodně na jihu. Harran je známý svými pro nás Evropany dost podivnými obydlími postavenými z nepálených cihel a podobajícím se včelím úlům.

Harran je nepřetržitě osídlen již 6000 let, což znamená, že je jedním z vůbec nejstarších osídlení na světě. Dnešní Harran na to při prvním pohledu už moc nevypadá, ale přece jenom, na takovém místě se neocitnete každý den. Tento způsoby stavby obydlí se datuje až do 3. století př.n.l., i když obydlí z Harranu nejsou starší 200 let. Tato obydlí jsou v Turecku jedinečná, podobná se vyskytují jen v severní Sýrii a prý i v italské Apulii.

První vzestup Harranu nastal za Asyřanů, kteří zde vytvořili prosperující obchodní sídlo. Jako strategický bod ho později dobyli Římané a vytvořili zde centrum vzdělanosti. Prosperita pokračovala i pod vládou Byzance i Arabů. Dokonce zde byla založena univerzita. Období rozkvětu ukončil ji však vpád Mongolů ve 13. století, ze kterého se již Harran nevzpamatoval.

„Včelí úly“ zastiňují archeologické památky na slavnou minulost, i když z těch tady zbyly jen pouhé fragmenty. Na východně straně ale dosud stojí zbytky pevnosti.

Harran je spjat s biblickými událostmi popsanými v knize Genesis. Způsob života se tady od dob Abrahámových zas tak moc nezměnil, i když v posledních letech do života místních zasáhli dost podstatně turisté. Jakmile se objevíte ve vesnici obklopí vás hloučky dětí poptávajících peníze nebo aspoň dárečky. Další cílem se ihned stanete pro otravné „průvodce“ a prodavače suvenýrů. Jsou opravdu neodbytní. Děti jsou dost drzé a poměrně vlezlé, nenechali nás ani chvíli na pokoji. Na rozdíl od jiných míst v Turecku, kde byli vždy dospělí i děti skvělí a spolupracovali jak při focení i natáčení. Tady jsme to ani nezkoušeli, neustálý trvalý atak otravných žebrajících dětí byl až nepříjemný.

Ze Sanliurfy to do Harranu není daleko, místní doprava není příliš častá. My jsme se tam vzhledem k nedostatku času a obrovskému vedru nechali svézt agenturním minibusem a nebyl to úplně to nejlepší. Na druhou stranu, měli jsme málo času a tak nebylo moc na výběr. Lepší by to určitě bylo samostatně a ještě zajímavější by bylo zavítat do okolních vesnic, kde nejsou zvyklí na turisty. Chování místních je tady prý zcela odlišné od Harranu. Je to však časově náročnější a upřímně přiznám, že v takových 45°C se nám nechtělo potloukat se vyprahlou krajinou a čekat na dolmuše nebo svezení stopem.

Jak to u agenturních výletů bývá, řidič nám na prohlídku nedal příliš času. Po nějaké půlhodině už všichni naší „spolucestující“ seděli v autě a čekalo se jen na nás. Ovšem možnost uniknout rychle a pohodlně s dosahu otravných dětí, na jejichž nenechavé ručky jsme museli neustále dávat pozor, nebylo také k zahození.