Trabzon – černomořská metropole

Pohádková nádhera mytického Trebizondu dnes již dávno vzala za své. Dnes je Trabzon provinčním tureckým městem na pobřeží Černého moře. Přesto je však poměrně moderním a luxusním městem. Trabzon je jedním z letovisek na obřeží Černého moře a zároveň je prvním větším městem na trase do republik bývalého Sovětského Svazu. Srocuje se tady jak bohatá smetánka oblasti tak dělnicí a prostitutky. Zvláště poslední fakt způsobuje cestovatelům trochu problém, neboť mnoho levných hotelů se přeorientovalo na výnosnější byznys nevěstinců.

Do Trabzonu se jezdí především kvůli návštěvě 54 kilometrů vzdáleného kláštera Sumela. Je nejznámějším a nezachovalejším ze zdejších horských klášterů. Pochází ze 13.století a jeho existence je spjata s posvátnou ikonou Černé panny. My jsme se ale nakonec do kláštera nevypravili kvůli špatnému počasí. Už druhým dnem pršelo a tak jsme se rozhodli raději odjet. Podívali jsme se ale alespoň do jiné z místních pamětihodností a to kostela Aya Sofya, ve kterém můžete obdivovat nejkrásnější byzantské fresky celé Anatólie.

Trabzon je častou zastávkou na pozemní cestě do Gruzie a v době naší návštěvy se tady ve velkém dobudovávala široká magistrála, která má vést kolem Černého moře.

Trabzon byl založen již někdy v 8. století př.n.l. a rozvíjelo se pod nadvládou Římanů a později Byzantinců. Prosperitu mu zaručovala výhodná poloha na jedné z větví obchodní Hedvábné stezky. Zlatý věk přišel během 13. a 14. století, kdy tady Alexius, potomek rodu Komnénovců, založil své vlastní Trapezuntské království. Mongolové, kteří přivodili zkázu městu Ani, naopak změnou obchodních tras napomohli vzestupu významu Trebizondu.

Trapezuntským vládcům se úspěšně dařilo manévrovat a uzavírat výhodná spojenectví s okolními mocnostmi, čímž malému a nezávislému království zajistili překvapivě dlouhou existenci. Obchod na pobřeží Černého moře vzkvétal, do přístavu připlouvali Janovští a Benátští kupci. Dodnes legendy hovoří o krásných Komnénovských princeznách provdaných do všech okolních říší, křesťanských i muslimských.

Diplomatické manévrování této enklávy v nárazníkové oblasti mocenských zájmů ukončil nakonec až Mehmed Dobyvatel, který začlenil její území do své říše, když s ním poslední vládce zcela v trapezuntském stylu dohodl kapitulaci.