Velké písečné moře - nekonečný svět pouště

Je naprosté ticho, ve kterém slyšíme je chřoupání písku pod nohama. Je také docela zima asi pouhé 3°C nad nulou. A především je naprostá černočerná tma, jen tisíce hvězd nám září nad hlavou. Noc v poušti je jedním ze zážitků, na které člověk nezapomene. Takovou oblohu jako tady nemůžeme vidět nikde jinde. Bez jakýchkoliv okolních zdrojů světla široko daleko, vnímáme nad sebou jen černou oblohu plnou jasně zářících hvězd. Právě teď se izolovanost od okolního světa projevuje nejvíc.

Nejsme ani nijak příliš daleko od civilizace, do oázy Siwa je to vlastně jen několik kilometrů. Jsme na výletě do pouště a dnešní noc strávíme ve spacáku v beduínském stanu. Je tu s námi ještě parta několika Japonců a dvou Korejek. Po setmění už začíná být opravdu pořádná zima, extrémní rozdíly denní a noční teploty v poušti zažíváme na vlastní kůži. Máme na sobě všechny vrstvy teplého oblečení, co s sebou v Egyptě máme. Všichni ostatní sedí u ohně, zahřívají se nějakou japonskou kořalkou a naši průvodci k tomu brnkají jakési berberské rytmy. My se zachumlaní do fleesek vydáváme do mrazivé tmy o kousek dál, pořídit dlouhou expozicí záběr noční oblohy.

Západní poušť nebo také Libyjská poušť je poušť všech pouští. Pokrývá asi 2.8 milionu km2. V Egyptě její rozloha činí 681 tisíc km2, což jsou asi dvě třetiny celkové rozlohy Egypta. Za její trochu matoucí pojmenování můžou britští kartografové. Je ale jen jednou ze součástí saharského pásma, největší pouště na světě. Rozloha Sahary činí 9 milionu km2 a neustále se směrem na jih rozšiřuje. Pokrývá třetinu afrického kontinentu a asi šestnáctinu celkové rozlohy souše na Zemi. Jednotlivé části Sahary mají své vlastní pojmenování. Ergy (tzv. písečná moře) jsou písečné pouště s dunovými přesypy, regy jsou zase pustiny s kameny a skalami. Asi devadesát procent Sahary tvoří kamenité a štěrkové pláně, vápencové formace apod. Krajina pouště je proměnlivá a typická pro představu Sahary je její střední část, které se říká absolutní poušť. Tyto písečné duny pokrývají velké části Egypta, Libye a Alžírska.

Velké písečné moře v Západní poušti a je jedním z největších z celkem 18 dunových polí na světě, z nichž 4 se nacházejí v Severní Africe. Je to oblast o rozloze 72 tisíc km2 a obsahuje jedny z největších zaznamenaných dun. Táhne se 800 km na jih až ke Gilf Kebiru. Snadno se tady může ztratit i celá armáda, jak dokazuje událost z roku 524 př.n.l, kdy perský král Kambýses vyslal 50-ti tisícovou armádu zničit siwské orákulum. Do cíle však nikdy nedorazila a ztratila se během písečné bouře v poušti.

Západní poušť měla spoustu hrdinů. Až do konce 19. století nebyly velké části pouště zmapovány, protože vzdálenosti mezi jednotlivými zdroji vody byly příliš velké. Teprve moderní doba a použití automobilů umožnila nové probádávání oblasti. Oskarový film Anglický pacient přinesl tuto oblast a její prehistorické malby do povědomí širší veřejnosti. Postava hlavního hrdiny je volně inspirovaná skutečnou osobou, dobrodruhem László Almássym.

V tomto prostoru nekonečných písečných dun můžete navštívit celkem pět relativně prosperujících oáz. Oáza Siwa je z nich nejodlehlejší a nachází se nedaleko libyjské hranice. Pak jsou tu menší oázy Bahríja a Farafra, rozlehlejší Dachla a nakonec největší oáza Charga. Ve snaze využít zemědělský potenciál oáz, zamezit jejich vylidnění a naopak najít alternativu k přelidněnému nilskému údolí, vytyčily egyptské úřady v šedesátých letech 20. století projet Nového údolí. Snaží se o rekultivaci půdy a existují zde rozsáhlé zavodňovací projekty.

Oáza Siwa je dobrým výchozím místem pro výpravy do Velkého písečného moře. Většina turistů vyjíždí na jednodenní výlet po okolí, ti otrlejší i s přenocováním v poušti. Lze se vypravit i na delší expedici do hloubi pouště, ale to je nutno objednat s dostatečným předstihem. Pro zážitek z pouště však není ani nutné putovat až tak daleko. I při těchto krátkých výletech a při putování mezi oázami si užijete pouště až dost. Výlety organizuje většina hotelů a ve městě je několik dalších agentur.

Naše povolení pro výjezd do pouště vyřizuje chlapík z hotelu ráno. Potřebuje k tomu náš pas a peníze, deset dolarů a deset egyptských lir na osobu. Chvíli přemýšlíme, zda je bezpečné svěřit mu pas, ale nic jiného nám nezbývá. Tvrdí, že se není čeho bát, že obrovský problém by to byl naopak pro něj. Kdo by udělal u turistů průšvih, tak bude mít velké problémy a v branži může skončit. Později po pár dnech pobytu a dalších zkušenostech v Siwě už víme trochu víc jak to tady chodí a myslíme, že to může být pravda. Tady rozhoduje kmenová komunita a ta si zřejmě poctivost obchodníků hlídá. A kromě toho je fakt běžné, že organizátoři výletů běhají po městě s hromadou rozličných pasů a zařizují pouštní povolení. V Siwě se také nevyskytuje klasické egyptské sklony k „šejdířství“ a vůči turistům všichni vystupují poměrně s respektem.

Po obědě konečně vyrážíme do pouště. Z našeho hotelu vyráží dva teréňáky a v tom našem je nás celkem šest výletníků. Po pár kilometrech řidič upouští vzduch z pneumatik a sjíždí z cesty do písku. Nastává rejdění po písku a sjíždění dun. Jezdit po dunách se musí umět a řidiči se v tom vyžívají. Výlet zahrnuje zastávku nejprve u studeného jezírka a poté u teplého pramene Bir Wahid, ve kterém se můžete i vykoupat. Jsou to osvědčené trasy a tak nádech dobrodružství kazí auta s ostatními turisty. Jezírka jsou ale jinak v téhle pustině kouzelná a pro místní představují skutečnou atrakci.

Cestou se zastavujeme na několika místech, kde jsou k vidění fosílie mořských živočichů staré tisíce let z dob, kdy tady bylo dno moře. Na závěr večera jedeme pozorovat západ slunce na dunách nedaleko slaného jezera Zajtún. Pak už se přesouváme k beduínskému stanu, kde dostáváme beduínskou večeři. Zmrzlíci co nemají spacák pak jedním autem odjíždějí a my ostatní usedáme v mrazivé noci k plápolajícímu ohni. Ráno nás čeká zase východ slunce nad pouští, který je poměrně rychlý. Slunce se raz dva vyhoupne na obzor a jeho paprsky začnou konečně ohřívat chladné ráno.