Černá poušť - v předpeklí sopečných kuželů

Cesta z Bahríje do Farafry je lemována úžasnou scenérií. Asi padesát kilometrů od Bawiti začíná Černá poušť, která pak nedaleko Farafry přechází v Bílou poušť. Je to jedna z nejlepších lokalit na „safari výlet“ do pouště v Egyptě.

My jsme se na výlet do Černé a Bílé pouště vypravili z Bahríje. Tento skvělý zážitek tady nabízí řada agentur, lepší ceny jsou spíš tady v Bahríji než ve Farafře. Z Farafry také většinou nezajíždějí tak daleko do Černé pouště, která je přece jen blíž Bahríji. Ideální a nejpraktičtější je najmout si výlet v Bahríji a nechat se po celodenním výletě Černou a Bílou pouští vysadit ve Farafře.

Na nabídku nás nakonec ukecali v našem hotelu. Musíme ale říct, že hoteliér pro nás udělal při našem ubytovávání doslova první poslední. Dorazili jsme do oázy až po půlnoci a v tomto hotelu měli už jen jeden volný pokoj v suterénu, ale bohužel bez teplé vody. Hotel byl sice pěkný i cena přijatelná ale po dni stráveném přejezdem pouští ze Siwy jsme na sobě měli silnou vrstvu písku a v mrazivé noci jsme netoužili po ničem jiném než po teplé sprše. Obešli jsme tedy ještě další dva hotely v centru ale nebylo to slibné a tak jsme se nakonec vrátili zpátky. Hoteliér nám pak k našemu překvapení v jednu v noci osobně namontoval do pokoje boiler na teplou vodu, který někde splašil. Takovou péči o zákazníka jsme ještě nezažili nikde.

Ráno v devět po skvělé a bohaté snídani jsme tedy vyrazili na cestu. Auto bylo v docela dobré kondici a náš řidič Ahmet sympaťák. Ostatní turisté v hotelu se chystali na zítřejší Silvestrovskou párty. Měli jsme štěstí, jeli jsme jen sami dva. Není tady zas tolik možností, respektive tolik aut k najmutí a tak je samostatný výlet v exponovanou sezónu spíš výjimkou. Je to však to mnohem lepší, když se nemusíme ohlížet na jiné turisty a tak můžeme fotit a natáčet dle libosti.

Po asi hodince cesty se okolní poušť začíná měnit a dostává černý nádech. Sytě černé kamínky pokrývají žlutý písek a dávají tak poušti její temnou barvu. Kuželovité kopce připomínají svým tvarem sopky. Scenérie ostře kontrastuje s modrou oblohou. Krajina vypadá skutečně bizarně a evokuje v nás pocit, že se nacházíme někde v předpeklí. Je to skutečná Černá poušť neboli Sahara Sod.

Celé dopoledne věnujeme projížďce kolem černých kuželů a na jeden z nich si uděláme i menší výšlap. V poledne je oběd nachystaný v jednom motorestíku. Jako obyčejně při podobných výletech je to salát s tuňákem, zeleninový sýrový salát, skvělý arabský chléb, čipsy, pomeranče a čaj.

Přírodní předěl mezi Černou pouští a Bílou pouští tvoří takzvaná Krystalová hora. Nachází se hned kousek od silnice a tvoří ji hřeben složený z křemene. Je to však spíš jen takový pahorek a můžete tady nalézt menší nebo i větší krystaly. Když se pustíte pár kilometrů dále do pouště, tak mezi rozeklanými skalisky narazíte na Planinu květů. Celá tato lokalita se vlastně jmenuje Aqabat. Je to řada skalních homolí uprostřed písku. Cesta od Krystalové hory vede pořádným sešupem po dunách, kde lze snadno uvíznout. Zastávku určitě uděláte také u dvou tabulových hor Twin Peaks, tzv. Dvojčat.

Na Planině květů nečekejte zde však žádnou botanickou zahradu. Na tomto místě roste jen výjimečně nějaké pouštní křoví. Planina dostala jméno podle černých kamínků, které příroda vymodelovala do podoby květů. Ahmet nám nasbíral několik krásných kousků kamínků. Dáváme si načas a vychutnáme tuto nádhernou a působivou krajinu.