Most zlatníků přes řeku Arno a renesanční sláva Florencie

Pravdou je, že jen málokterý most by byl na světě tak slavný – snad jen Golden Gate Bridge – a ten rozhodně nepochází ze středověku. Říká se mu také Ponte Vecchio, tedy prostě jen Starý (Starobylý) most, ale moderní pojmenování říká jasně, že jde o Most zlatníků. Přezdívky jsou totiž někdy doslova železná košile a nejinak tomu je i v srdci Florencie. Takže si pojďme udělat malou procházku po mostě, jenž je zde už od čtrnáctého století.

Most zlatníků byl postaven již v roce 1345, zlatníci se sem stěhují později

Nejdřív to byla italská městská klasika, most Neri di Fioravanto postavili v polovině čtrnáctého století, bylo tu pár obchůdků, prodávaly se zde ryby, páchla tu koželužna. Ale i právě proto radní odmítali podobné nájemníky, protože řeka Arno brzy přestala být čistým vodním tokem. Snad i proto rybáře a zpracovatele kůží vypudili a na jejich místo přišli zlatníci, kteří kromě relativního minima odpadů dodávali městské kase i mimořádně mastné nájemné – takže se vlastně vyplatili hned dvakrát. Nakonec, zlatníci nebo šperkaři si mohli dovolit platit mnohem víc než dřívější řezníci nebo rybáři.

A právě zlatnické krámky lemují tři pilíře Ponte Vecchio až do dnešních časů. Zlato, šperky či drahé hodinky se zde prodávají i v současnosti, ale také zde narazíte trhovce s falešnými kabelkami za pár euro. Navzdory běhu staletí a nepřízni osudu se most dochoval v plné kráse, což je ve Florencii přímo unikát. Němci prchající před postupující americkou armádou ničili, co se dalo a odneslo to i pár florentských mostů, tento však naštěstí jen minimálně. V šedesátých letech na něj zase měla políčeno povodeň, ale opět – nic tak zásadního se nestalo a můžeme přes něj přejít suchou nohou řeku Arno i dnes. Na délku má hned 95 metrů a šířka 32 metrů budí také dobrý dojem.

Florencie nabídne i řadu dalších velkých památek

Ale nebylo by to Toskánsko, aby nepřineslo ještě mnohem víc zajímavostí. Kromě Ponte Vecchio se dá obdivovat třeba Palazzo Vecchio, tedy budova původní florentské radnice a stejně tak i zdejší katedrála Santa Maria del Fiore. Vraťme se ovšem ještě krátce ke slavnému mostu z kamene, který zmínil ve své árii O mio babbino caro i Giacomo Puccini.

Cosimo Medicejský tudy přecházel pravidelně takzvanou Vasariovou chodbou z hlavního náměstí až do Palazzo Pitti na druhém břehu. Předchůdce dnešní stavby tu stál už za antických dob, most ze začátku dvanáctého století zase servala povodeň a architekt se rozhodl, že místo dvou oblouků udělá tři. A rozhodně to byla dobrá volba…