Auckland

První Maoři osídlili tuto oblast kolem roku 1350 a nazvali ji Tamaki – Makaurau, neboli Místo stovky milenců. Přestože Auckland byl od prvopočátku největším městem na Novém Zélandu, statut hlavního města měl jen od roku 1840 po dobu pětadvaceti let. V roce 1865 se stal hlavním městem Wellington a je jím dosud. Auckland leží na čtyřiceti osmi vyhaslých sopkách, v jejichž nečinnost pevně věří všichni místní obyvatelé. Podle statistik z roku 2003 zde žije 1 291 000 obyvatel. Auckland je velmi kosmopolitní město a udává se až 181 etnických skupin, které tady nalezly svůj nový domov.

Vydal jsem se poznat krásy tohoto města. Moje první jízda autobusem nebyla ničím zvláštní. Neobvyklé bylo pro mě snad jen to, že všechny zastávky jsou na znamení. Pokud jste v autobuse, je potřeba před výstupní stanicí zatahat za špagát, který vede ve výšce ramen celým autobusem podél oken, a dát tak signál řidiči. Na zastávce je pak nutné vyhlížet správnou linku autobusu a poté nějakým výrazným způsobem signalizovat, že chcete nastoupit. Hodlal jsem vystoupit na zastávce přímo u nejvýznamnějšího objektu celého Aucklandu, Sky Toweru (Nebeská věž). Rozhodl jsem se však nechat si tuto lahůdku až nakonec a vyrážím směrem k pobřeží. Atmosféra přístavu mě pohltila natolik, že se rozhoduji pro návštěvu Národního muzea námořní plavby, kde obdivuji zejména historická plavidla prvních objevitelů Nového Zélandu a lodě velrybářů. Prohlížím si podpalubí lodi doprovázené autentickými mořskými zvuky a s velkým zájmem zkoumám stříbrnou trofej pro vítěze Amerického poháru. Je to nejprestižnější a nejslavnější jachtařská soutěž světa, jejíž první ročník se jel už v roce 1851. 

Po prohlídce muzea už směřuji za nejslavnější stavbou Aucklandu, zřejmě i celého Nového Zélandu, 328 metrů vysokou Sky Tower neboli Nebeskou věží. Byla postavena v roce 1997 a svou výškou o 24 metrů překonala věž AMP Tower v australském Sydney. Stala se tak nejvyšší stavbou na jižní polokouli. Pro zajímavost: výška známé Eiffelovy věže v Paříži je 300 metrů. Uvádí se dokonce 320 metrů, když přičteme antény, ale ani to na aucklandskou věž nestačí. Z technických údajů dále stojí za zmínku odolnost Sky Tower při zemětřesení o síle až 7 stupňů Richterovy stupnice nebo při větru o rychlosti 200 km v hodině. Najdeme zde tři vyhlídkové plošiny v různých výškách s vyhlídkou 360°, z nichž je možné pozorovat okolí panoramaticky všemi směry. Na nejvyšší z nich vede 1 267 schodů, ale jen pro technický personál, turisté používají rychlovýtahy. Při jasné viditelnosti můžeme dohlédnout až do vzdálenosti osmdesáti kilometrů.

Je úžasná viditelnost a já mám Auckland v celé jeho velikosti jako na dlani. Znovu registruji, že je to s výjimkou výškových budov pode mnou, opravdu zelené město. Obdivuji oblíbený poloostrov Devonport a znovu si uvědomuji, že ty dva zelené kopce, které jsem minulý týden navštívil, Mt. Victoria a North Head, ční opravdu vysoko nad okolí. Stejným směrem vidím Hauraki Gulf, obrovský záliv mezi Aucklandem a poloostrovem Coromandel s desítkami ostrovů, kterým z mého pohledu vévodí ostrov Rangitoto. Posouvám se severněji a můžu oči nechat na přístavu plném neskutečného množství plachetnic a hned vedle další dominantu, náš starý známý Harbour Bridge, 43 metrů vysoký most z roku 1959. Z něj se stejně jako z věže, na které stojím, skáče na Novém Zélandu velmi oblíbený bungee jumping, atrakce, kterou si dobrovolně nechám utéct. Není to můj šálek kávy. Přesně opačným směrem, tedy jižním až jihovýchodním, vidím další dominanty města - aucklandské muzeum, městský park a dvě nejvýznamnější místní vyhaslé sopky, Mt. Eden a One Tree Hill. Jakmile je zahlédnu, jsem okamžitě přesvědčen, že je obě musím navštívit. Slibují stejně krásnou vyhlídku, jakou jsem mohl spatřit z devonportských kopců. Ale to už bude v některém z dalších dnů, ten dnešní se naplnil. Opouštím Sky Tower a vracím se plný nádherných zážitků domů…