Kuba - tajemná země ve stínu U.S.A.

Kubánská republika (República de Cuba) se rozprostírá na ploše 110.000 km2 na největším ostrově Velkých Antil v Karibském moři přibližně mezi 19º49’34“ a 23º16‘36“ severní šířky a 74º07’30“ a 84º57’10“ západní délky. Na délku měří cca 1150 km. Kromě hlavního ostrova Kubu tvoří poměrně velký Isla de Juventud a stovky dalších ostrovů a ostrůvků. Jejími nejbližšími sousedy jsou Haiti, Dominikánská republika, Jamajka a samozřejmě USA. Obě země dělí pouze úzký asi 150 km široký průliv.

Na ostrově žije cca 11,2 mil osob (hustota 102 osob/km2). Mezi obyvatelstvem převažují mulati (51%), dále následují běloši (37%) a černoši (11%). Za posledních 40 let sice počet obyvatel vzrostl o víc než 4 miliony, ale jeho růst se stále zpomaluje (dnešní přírůstek 1.66 dítěte na ženu je nejnižší na celé západní polokouli). Hrubý domácí produkt dosahuje asi 34 miliard USD, což činí asi 3000 USD na hlavu. Podle indexu životní úrovně (HDI) zaujímá Kuba 52. místo na světě, což ji řadí o 20 míst za ČR a 10 za Slovensko, nicméně před takové země jako je Mexiko, Bulharsko či Rumunsko.

Časový posun vůči ČR je zpravidla 6 hodin (GMT -5), nicméně vhledem k podivnostem zavádění letního času byl v době naší návštěvy posun pouze 5 hodin. Název Kuba pochází z výrazu původních indiánů z kmene Taíno „cubanacán“, který znamenal něco jako „místo uprostřed“.

Historie

Pro Evropany Kubu objevil 28.října 1492 Kryštof Kolumbus, který přistál se svými loděmi na východním výběžku Cazigazgo of Baracoa. V té době Kubu obývaly dva neolitické indiánské kmeny – pěstitelé Taínové a lovci Siboneyové (odhady o jejich počtu se liší a oscilují mezi 16 a 60 tisíci). Ti byli v následujících letech částečně zmasakrování, částečně vymřeli na jim dosud neznámé choroby a částečně se jako otroci postupně smísili se Španěly – jejich potomci dnes žijí převážně v oblasti města Baracoa. Toto město bylo mimochodem do roku 1518 prvním hlavním městem Kuby, ve kterém zasedal guvernér ostrova dobyvatel Diego Velazques de Cuéllar, který se na ostrově vylodil o 7 let dříve. V následujících desítkách let se Kuba stala důležitou základnou španělských dobyvatelů pro jejich výboje do kontinentální Ameriky, překladištěm zboží a vítanou zastávkou obchodních lodí před dlouhou cestou zpět do Evropy. Její bohatá města se však velice často stávala vítaným terčem pirátských nájezdů – o tom blíže v povídání o Santiagu, Havaně a Trinidadu.

V pozdějších dobách se ostrov stal známým díky dodávkám třtinového cukru a zejména výtečného kubánského tabáku, což ostatně platí dodnes. Stejně jako v jiných španělských koloniích začala i na Kubě v průběhu 19. století narůstat nespokojenost se španělskou nadvládou, což vyústilo v letech 1868 až 1898 v sérii válek o nezávislost. V jejímž průběhu se vyznamenali mužové dodnes považovaní za kubánské národní hrdiny, jako například José Martí, Carlos Manuel de Cespédes nebo Antonio Maceo. Poté když už byl boj za nezávislost téměř vyhraný, vmísily se do něj pod záminkou sabotáže na bitevní lodi USS Maine v havanském zálivu 28.2.1898 Spojené Státy a tak říkajíc toto vítězství kubánským vlastencům urvaly od úst. Díky tomu se pak po celou první polovinu 20. století na Kubě usadily ekonomicky. Ve 30. letech 20. století tak byla Kuba jednou z nejvíce prosperujících latinskoamerických zemí. Nicméně zkorumpovaná loutková vláda diktátora Fulgencia Batisty proti sobě brzy obrátila vlnu odporu obyvatelstva, která ještě narostla po brutálním potlačování protestů. A tak po sérii bojů mohl 1. ledna 1959 Fidel Castro z balkónu radnice v Santiagu de Cuba vyhlásit vítězství revoluce, která měla v té době pouze národně osvobozenecký ráz. Jednoznačný příklon ke komunismu nastal až po odražení invaze kubánských emigrantů podporované CIA v Zátoce Sviňí v dubnu 1961.

Nová vláda hned v počátcích provedla rozsáhlé znárodnění amerického majetku a pozemkovou reformu. Její přínos spočíval rovněž v důrazu na vymýcení negramotnosti a zlepšení zdravotní péče – dodnes je Kuba považována v tomto ohledu za nejrozvinutější v celé Latinské Americe (viz také již výše zmíněný HDI). Z tohoto období je asi historicky nejdůležitější událostí tzv. Kubánská raketová krize v roce 1962, kdy se Sověti pokusili umístit na ostrov své rakety s jadernými hlavicemi, což málem přerostlo v celosvětový jaderný konflikt. Přílišná orientace na východní blok však po jeho rozpadu znamenala stále se zrychlující ekonomické zaostávání země, která vyvrcholila počátkem 90. let silnou ekonomickou krizi (dlužno dodat, že výrazně zapříčiněnou i nesmyslnou americkou ekonomickou blokádou).

Před pár lety tedy i nejvyšší představitelé Kuby v čele s nejdéle vládnoucí osobností na světě Fidelem Castrem uznali nutnost jistých ekonomických reforem (včetně uzákonění některých forem soukromého podnikání) a dnes Kuba zejména díky rostoucím příjmům z turistického ruchu začíná zažívat opětovně ekonomický růst. Pokud jde o názor dnešních Kubánců na svoji zemi a režim v ní panující, tak jak jsme ho zažili my, liší se zejména podle zámožnosti té které osoby a rovněž podle geografického umístění. Obecně tedy platí, že čím je kdo bohatší, tím více mu vadí obrovské nedostatky kubánské ekonomiky zejména v oblasti služeb (doprava, telekomunikace, výpočetní technika) a čím více na východ, tím silnější jsou revoluční tradice obyvatelstva. Nicméně pokud jde o osobu Castra, převážná část obyvatelstva i přes jisté výhrady neopomine sledovat jeho mnohahodinové televizní přenosy, které jsou podivnou směsicí politické agitace, konverzace s novináři a publikem a častým vtipkováním, kdy se Castro směje až se „za břicho popadá“. S jedním takovým přenosem se pojí humorná příhoda, kterou jsme zažili ve Varaderu, kdy měl Fidel mít čtyřhodinový projev na téma rostoucí výkonnosti kubánské energetiky – zrovna v té době vypadla na půl dne v Havaně elektrická energie. Takže druhého dne se projev opakoval znovu:-).

Podnebí

Dešťové přeháňky přicházejí většinou mezi květnem a zářím, na podzim zase hrozí hurikány. Nejchladnějšími měsíci jsou leden až duben. Nejlepší dobou příjezdu na Kubu je ale právě toto období, i ten chlad je pro naše turisty přijatelný, i když kdo se touží jenom povalovat na pláži a vybere si pro tento účel Varadero, by si měl raději vybrat jiné roční období. Neustále přecházející studené fronty z Floridy, dokážou potěšení z krásných pláží totálně pokazit (ranní teploty pod 10 stupňů Celsia nejsou výjimkou). Jistotu tak nabízí jihovýchodní pobřeží, které má již mnohem více tropický ráz a studený vítr ze severu se při přechodu přes pevninu stačí ohřát. Tolik obávané hurikány prý zde bývají dost kruté (aspoň ze sdělovacích prostředků se toho dozvídáme vždy rok od roku víc a víc a hrůzostrašnějšího…). Ale my si nevšimli žádných poničených staveb, ani dalších újem na zdejších budovách, památkách. Ani obyvatelé se ničím podobným nezabývali.

Oděv tedy radíme spíše lehký, i když jeden teplý svetr byste si vzít měli, zvláště při procházkách po zdejších kopcích nebo večerním vysedávání ve venkovních barech jeho služby určitě oceníte.