Epidauros - amfiteátr boha lékařství

Antické město Epidauros je neodmyslitelně spjato se starořeckým lékařstvím, byl kolébkou uctívání boha lékařství Asklépiona. Ovšem daleko víc než stará Asklépionova svatyně vás nejspíš okouzlí nádherný amfiteátr. Je jednou z nejlépe dochovaných starořeckých staveb a má vynikající akustiku. Zvuk zprostředka hlediště je slyšet i v těch nejvyšších řadách a tak to nepřetržitě zkouší všechny skupinky turistů.

V divadle se během letní sezóny hrají různá představení antických dramat, na které se můžete dostat v rámci výletu z asi 30 kilometrů vzdáleného Nafplia. Amfiteátr byl postaven z bílého vápence pro 14 000 diváků a je dosud ve skvělém stavu. Každé čtyři roky se tady konaly divadelní a sportovní hry, které byly součástí oslav kultu Asklépiona. Sportovní části her sloužil zdejší stadion. Hry zvané Asklépiady byly trochu ve stínu slavnějších Olympijských a Delfských her.

Již od mykénských dob, dva tisíce let př.n.l., zde bylo místo uctívání kultů souvisejících s léčitelstvím. Zhruba od 4. století př.n.l. byl již Epidauros posvátným okrskem Asklépiona a toto místo bylo považováno za jeho rodiště. Podle báje byl Asklépion synem boha Apollóna a královny Korónidy. Vychovával ho Kentaur Cheirón na hoře Pilio, který chlapce zasvětil do tajemství lékařství. Asklépion byl široce uctíván v celém starořeckém světě a měl po celé zemi mnoho chrámu. Tím nevýznamnějším byl však právě tento v Epidauru.

Sem přicházeli žádat o pomoc jak obyčejní lidé z celého Řecka, tak i nejvýznamnější osobnosti své doby. Pro příchozí tady existovala možnost ubytování a léčení probíhalo ve velké sloupové síni zvané Abaton, která byla součástí kultovního okrsku. Celý Epidauros byla jakási starověká klinika. Léčenými metodami bylo hlavně přírodní lékařství a diety, ale také chirurgické zákroky. Léčilo se ale také uštknutím hadem nebo pomocí snů. Lékařské nástroje a další artefakty můžete shlédnout v muzeu, kde jsou také vystaveny rekonstrukce zdejších staveb.

Chrám musel být kdysi přenádherný. Měl dveře ze vzácných dřevin a slonoviny, pobité zlatými hřeby. Uvnitř se nacházela Asklépionova socha ze zlata a slonoviny. Z chrámu zůstaly jen základy, stejně jako dvoupatrové ubytovny pro poutníky, která měla na 160 místností. Další stavbou je kruhový tholos, jehož účel není znám, ale jeho výstavba byla nákladnější než stavba samotného chrámu. Vnější okruh tvořilo 24 dórských sloupů a vnitřní 14 korintských. Podle některých indicií mohlo jít pravděpodobně o obětiště. Svatyně byla zničena vpádem Gótů roku 267 a k jejímu definitivnímu uzavření došlo za císaře Theodisia II. v rámci potírání starých kultů během nástupu křesťanství.

Epidauros je místem, které rozhodně stojí za návštěvu. Na rozdíl od ponurých pobořených pozůstatků hradeb mykénských měst je Epidauros nádherně zachovalým, svěžím a působivým místem.