Malajsie – Historie

Pro historii Malajsie jsou významné především dějiny slavné Melaky. Malajsie se stala federací až v 19. století, do té doby se dějiny jednotlivých sultanátů odvíjely samostatně. Samostatným vývojem prošly také státy na území ostrova Borneo.

Historický Malajsie v datech

1400′ založení království Melaka
1511 dobytí Melaky Portugalskem
1641 dobytí Melaky Holandskem
1786 Britové se usazují na ostrově Penang
1795 kontrolu nad Melakou přebírá Británie
1819 založení britského obchodního přístavu v Singapuru
1826 spojení Melaky, Penangu a Singapuru do britské kolonie „Úžinové osady“
1841 začátek vlády „bílých rádžů“ na Sarawaku
1857 založení Kuala Lumpur
1874 podepsán „Pangkor Agreement“
1882 ovládnutí Severního Bornea Britskou Severo-bornejskou společností
1896 zformování malajských sultanátů do federace
1941 japonská invaze
1942 dobytí Singapuru Japonskem
1948 založení Malajské Federace pod britským protektorátem
1957 Malajská Federace získává nezávislost
1963 vznik Malajsie – přistoupení států Singapur, Sabah a Sarawak do federace
1965 vystoupení Singapuru z federace
1997 dokončení Petronas Twin Towers

Počátky osídlení

Nejstarší důkazy lidského osídlení v Malajsii byly nalezeny v jeskyni Noah v Sarawaku a jsou staré zhruba 40 000 let. Doklady osídlení Malajského poloostrova pocházejí z období přes 10 000 lety. Neolitická kultura zde prosperovala v období 2500-1500 let př.n.l. Celkově však příliš mnoho dokladů z prehistorického období nalezeno nebylo.

Předpokládá se, že první obyvatelé Malajského poloostrova sem začali postupně přicházet zhruba v období 1000 let př.n.l. z oblasti dnešní jižní Číny a Thajwanu, z nichž část putovala dále na jih až na Filipíny. Tito lidé se stali předky dnešních Malajců a byli etnicky podobní lidem ze Sumatry, Jávy a Filipín.

Raná hinduistická království

Staré indické zápisy hovoří o mystické zemi jménem Savarnadvipa, pohádkově bohaté zemi, ležící v neznámých dálkách. Vábeni legendami připluli přes Bengálský záliv indičtí obchodníci do Kedahu někdy kolem roku 100 př.n.l.

Od těch dob sem začali přijíždět indičtí obchodníci za zlatem, kořením a vzácnými dřevinami. S sebou přinesli svou kulturu a náboženství. Hinduismus a buddhismus se začal rozšiřovat po celém poloostrově, včetně chrámů a indických tradic. Ve 2. a 3. století byla založena malá lokální království inspirovaná silným indickým vlivem a jejich vládcové se začali nazývat rádžové. Výrazný indický vliv zde přetrvával po 1000 let a dodnes je patrný v některých malajských tradicích.

Království Melaka – zlatý věk

Až do počátku 15. století byla hinduistická království postupně zastiňována mocnými sousedy, Khmerskou říší z Kambodže, královstvími Srivijaya ze Sumatry a Majaphit z Jávy. Nejsilnější z těchto království byla Srivijaya, kterou záznamy starých čínských, indických a arabských obchodníků velebily jako nejlepší obchodní přístav v této oblasti. Ve 13. století však začal jeho vliv upadat. Zejména v důsledku nedostatku silné centrální moci a kvůli neustálým potížím s piráty se zvyšovala potřeba bezpečného a dobře vybaveného přístavu v oblasti. Tento osud byl stvořen pro Melaku.

Kolem roku 1400 přichází na poloostrov ze Srivijaye skupina uprchlíků vedená princem Paramesvarou a zakládají království nazvané Melaka. Roku 1405 čínský císař nabídl Melace podporu a ochranu před Siamskou říší. S touto pomocí začala vzrůstat moc Melaky po celém poloostrově a z původní vesnice královského uprchlíka se stala bohatým královstvím a mezinárodní centrem pro obchod s kořením. Melaka postupně ovládla celé západní pobřeží Malajského poloostrova, království Pahang a většinu Sumatry. Kontrolovala klíčové obchodní cesty v Malajském průlivu. Díky výhodnému umístění se rychle stala nejvlivnějším přístavem Jihovýchodní Asie.

Ve stejné době se prostřednictvím obchodníků do Melaky dostal islám a začal se rozšiřovat po celém území. V polovině 15. století se z Melaky stalo muslimské království a jeho vládcové se začali nazývat sultány. Melaka měla vysoce propracovanou organizaci správy přístavu a byla schopna si poradit s největší překážkou obchodu v oblasti, s piráty. Vytvořili něco jako námořní polici, která patrolovala místní vody a doprovázela obchodní lodě do přístavu. Bohatství Melaky však brzy přilákalo pozornost Evropanů.

Kolonialismus

Na počátku 16. století vedla obchodní cesta z Evropy na východ přes Egypt a žádným nemuslimským lodím nebyl povolen přístup do doků v arabských přístavech. Evropské mocnosti nutně potřebovaly nalézt jinou obchodní trasu do Indie a na Dálný východ a usilovaly o vytvoření vlastních obchodních přístavů.

V roce 1511 vplula do Melackého přístavu portugalská flotila, která zahájila palbu na město. Tehdy zlaté časy Melaky skončily a začalo období kolonialismu, které trvalo až do 20. století. Portugalci dobyli město, ale nebyli schopni obsadit celý poloostrov. Malajci se stáhli a přesunuli své centrum na jih poloostrova do Johoru.

Portugalci v Melace vybudovali masivní pevnost nazývanou Famosa, kterou roku 1641 dobyli Holanďané. Tuto klíčovou pozici pro obchod s kořením si Holandsko udrželo po 150 let, až do roku 1786, kdy Britská Východoindická společnost přesvědčila sultána z Kedahu, aby jim umožnil otevřít přístav na ostrově Penang.

Britská nadvláda v Malajsii

Britský vliv v oblasti začal roku 1786 obsazením ostrova Penang a založením města George Town. Britský vliv se zvýšil v souvislosti s událostmi v Evropě, kdy Francie roku 1795 dobyla Holandsko. Exilová vláda raději přenechala Británii dočasnou kontrolu nad Melakou, než aby padla do rukou Francii. Plnou kontrolu nad Melakou Britové převzali v roce 1795, kdy ji vyměnili s Holandskem za Bencoolen na Sumatře. Roku 1819 se Sir William Raffles rozhodl vytvořit obchodní stanici a přístav na ostrově Singapur. Tyto tři Britské kolonie, Penang, Melaka a Singapur byly roku 1826 zformovány do koloniálního uskupení nazývaného „Úžinové osady“.

Kromě kolonií však na poloostrově existovalo také několik menších království založených potomky vládců z Melaky. Po dobytí Melaky se muslimským centrem obchodu stal nejdříve Johor, později Perak. Přistěhovalci z kmene Minangkabau ze Sumatry a lidé kmene Bugi z ostrova Cebes pronikli ve větších počtech v 18. století na Malajský poloostrov a vytvořili sultanáty Selangor a Johor.

Brity zajímaly především přístavy a ochrana jejich obchodních cest do Číny a Indie. Teprve s objevením bohatých ložisek cínu obrátili svou pozornost i do vnitrozemí, jehož velkou část začali postupně také kontrolovat. Těžba cínu vedla také k založení Kuala Lumpur, kdy roku 1857 založila skupina 87 čínských prospektorů osadu na soutoku řek Klang a Gombek. Na významu město získalo až roku 1882, kdy si ho britský koloniální správce vybral za své administrativní sídlo.

Kolem roku 1860 mnoho menších malajských království začalo mezi sebou svádět boje o trůn sultanátu Perak. Problémy Peraku souvisejí právě s nečekaným bohatstvím v podobě cínu, který mu sice přinesl prosperitu, ale také časté politické nepokoje. Zajímavostí je, že v současnosti jedině Perak má mezi malajskými státy královskou rodinu, která je přímými potomky vládců z Melaky.

Neklid v oblasti přiměl Brity k intervenci, v rámci níž roku 1874 donutili malajské vládce podepsat mírovou dohodu tzv. Pangkor Agreement. Dohoda Británii dávala rozsáhlý vliv a pravomoc v těchto sultanátech, důležitý mimo jiné také k udržení monopolu na těžbu cínu.

Současně se odvíjelo také dění na Borneu. Roku 1840 bohatý anglický dobrodruh Sir James Brook, pomohl Brunejskému sultánovi potlačit místní vzpouru. Na oplátku dostal od sultána jižní část jeho odbojného území, dnešní Sarawak a také titul rádža. Brookovi potomci nazývaní „bílý rádžové“ vládli v Sarawaku až do roku 1941. Od roku 1882 ovládala Britská Severo-bornejská společnost útvar nazývaný Severní Borneo, území dnešní provincie Sabah. Severní Borneo a Sarawak byly ustanoveny Britským protektorátem v roce¨1888.

Na konci 19.století se postupně zvyšoval příliv čínských imigrantů, kteří začali tvořit silnou komunitu. Roku 1896 se pod britským vlivem malajské státy Perak, Selangor, Negeri Sembilan a Pahang zformovaly do federace. Kvůli výhodné centrální poloze bylo za hlavní město zvoleno Kuala Lumpur. V těchto sultanátech Británie uplatňovala vliv pomocí umístění svých zástupců jako poradců každého sultána, který byl zavázán řídit se jejich radami zejména v politických a ekonomických záležitostech.

Do roku 1914 měla Británie buď přímou nebo nepřímou koloniální kontrolu nad celým územím dnešní Malajsie, nazývaným souhrnně Britské Malajsko. Tento stav trval až do japonské invaze během II. světové války. Pro obsazení celého Britského Malajska bylo klíčovým momentem dobytí Singapuru po překvapivém pozemním útoku v roce 1942. Japonsko pak okupovalo Britské Malajsko stejně jako většinu Asie až do konce války roku 1945. Druhá světová válka přinesla ve svých důsledcích konec britské koloniální vlády.

Po válce se zformovalo malajská hnutí za nezávislost do aliance vedené Tunku Abdul Rahmanem, pozdějším malajským prvním ministerským předsedou. Roku 1948 se státy na Malajském poloostrově, Melaka a Penang spojily do formace nazvané Malajská Federace, částečně nezávislého území pod ochranou Británie. Ostatní území Singapur, Severní Borneo (Sabah) a Sarawak zůstaly samostatnými koloniemi.

Během let 1948 – 1960 trvaly vnitřní nepokoje mající charakter občanské války. Šlo o povstání čínsko-malajských komunistických skupin, které se původně zformovaly jako partyzánský odboj proti japonské okupaci během II. světové války a pokračovali v boji proti britské nadvládě. Povstání potlačily britsko-malajské jednotky a s koncem této války konečně přišla nezávislost.

Nezávislost Malajsie

Malajsko dosáhlo nezávislosti roku 1957. Roku 1963 přistoupily k Malajsku do federální unie dosud britské kolonie Sabah, Sarawak a Singapur, Brunejský sultanát si to na poslední chvíli rozmyslel a zůstal samostatným státem. Došlo tak k vytvoření státu Malajsie s hlavním městem Kuala Lumpur. Vztahy se Singapurem se později zhoršily a ten o 2 roky později z federace mírovou cestou vystoupil a stal se samostatnou zemí. Své vztahy s Británií si Malajsie uchovala a zůstala členem Britského společenství národů (Commonwealth).

Po získání nezávislosti roku 1957 pokračovalo období nestability a partyzánská válka byla ukončena až roku 1960, kdy se komunističtí povstalci stáhli do Indonésie. Vznik Malajsie a přistoupení východních provincií, nelibě nesly Filipíny a Indonésie, které uplatňovaly teritoriální nároky na Borneu. Provincie Sabah, na kterou si činí nárok Filipíny patří dodnes k nejméně klidným částem Malajsie.

Roku 1963 nakonec došlo k otevřené konfrontaci s Indonésií, která si nárokovala celou Východní Malajsii. Trvalo téměř roky než se za pomoci britské armády podařilo zatlačit indonéské jednotky zpět za hranice Malajsie.

Malajsie je od svého počátku multi-etnickou zemí se škálou národností, kultur, náboženství a tradic. Od počátku docházelo k určitému tření mezi dvěma největšími skupinami. Majoritní Malajci kontrolovali vládní pozice a zemědělství, zatímco Číňané dominovali v obchodní a průmyslové sféře. Tyto třenice a zvýhodňování Malajců stály také za neshodami s převážně čínskými Singapurem.

Etnické neshody později nakonec spustily rasový výbuch násilí, kdy během voleb v roce 1969 došlo ke krvavým násilným nepokojům, při kterých zemřely desítky lidí. Tyto události jsou dodnes bolestným momentem malajsijské historie. Vláda začala řešit napjaté vztahy mezi Malajci a etnickými Číňany a budovat novou národní jednotu. Zavedla řešení pro zvýšení ekonomického podílů Malajců a začlenění a sjednocení malajských, čínských a islámských skupin do politických procesů. I přesto však stále platí, že politika je ovládána převážně Malajci a ekonomika je dominantou Číňanů.

Současnost Malajsie

Navzdory mnoha regionálním a etnickým skupinám udělala Malajsie významný pokrok ve vytvoření národní jednoty. V posledních dekádách zažívá obrovský ekonomický růst, stejně jako pokrok v mezi etnických vztazích vedoucí k nynějšímu vcelku mírumilovnému a kooperativnímu soužití. Od roku 1981 byl malajským ministerským předsedou Datuk Seri Doktor Mahathir bin Mohamad, za jehož dynamickým vedením stojí mnoho z těchto úspěchů.

Ekonomický vzrůst Malajsie poněkud zpomalilo zasažení asijskou ekonomickou krizí, která roku 1997 odstartovala v Thajsku. O rok později však byl vzrůst země opět nastartován.

Od roku 1999 se některé administrativní úřady přesunuly do nového města Putrajaya, asi 50 kilometrů od Kuala Lumpur. Putrajaya se roku 2001 stala hlavním administrativním městem, Kuala Lumpur nadále zůstává hlavním federálním městem.

Rok 2003 přinesl výměnu vlády a rezignaci dlouholetého premiéra Dr. Mahathira Mohamada, který je v některých směrech pro západ kontroverzním politikem kritizujícím světovou politiku západní mocnosti. Příkladem jsou jeho projevy na summitu islámských zemí nebo vrcholném shromáždění organizace států Hnutí neangažovaných (NAM-Non Aligned Movement).