Historie Kypru
Kypr byl poprvé osídlen už před více než dvanácti tisíci lety, alespoň to dokládají archeologické nálezy v Aetokremnu. První stabilní vesnice se zde zakládaly přibližně před deseti tisíci lety. Zajímavé je i to, že v jednom hrobě z této doby byla objevena kočičí a lidská kostra, takže je dost dobře možné, že místní založili slavnou tradici spojenou s egyptským uctíváním těchto zvířat. Na seznamu UNESCO najdete také jednu z nejstarších vesnic Kypru – Khirokitii, která je i po devíti tisících letech poměrně solidně zachovalá.
Zhruba tisíc let před narozením Krista začali Kypr osidlovat řečtí obchodníci z Mykén, byly zde založeny i četné fénické kolonie a jako pánové ostrova se vystřídali i Asyřané, Peršané, později i Alexander Veliký a Ptolemaiovci. V roce 58 př. n. l. získali Kypr do své správy Římané.
Kypr se stal později součástí byzantského impéria, byť snaha Arabů dobýt tento strategický kousek země byla opravdu značná. Během křížových výprav se pak stává Kypr důležitým centrem evropských rytířů, Richard Lví Srdce prodal ostrov řádu Templářům. Jejich francouzský představitel, jistý Guy Lusignan, stál u zrodu nové královské dynastie, která se zde udržela u moci až do patnáctého století.
Poté přejímají vládu nad Kyprem Benátky. Jejich moc ale nemůže vzdorovat výbojným Osmanům, kteří se ostrova zmocňují v roce 1570. Kvůli tuhému odporu, který kladli místní muslimským dobyvatelům, došlo i k velkým masakrům křesťanského obyvatelstva.
V devatenáctém století, které s sebou přineslo národní „probuzení“ v celé Evropě, vyzval řecký prezident Ioannis Kapodistrias ke sjednocení Kypru s Řeckem. A měl pro to své důvody – jeho matka z Kypru pocházela a zdejší řecká komunita výrazně převyšovala tureckou menšinu. Propuklo hned několik povstání, ale žádné z nich nebylo úspěšné. Až v roce 1878 se Kypr dočkal změny majitele. Na Berlínském kongresu bylo totiž jeho území doslova darováno britskému impériu, které tak získalo četné strategické přístavy. Ty se hodily nejen pro obchod, ale i pro pozdější výboje.
V roce 1915 nabídla Británie Kypr Řecku, pod podmínkou, že se připojí do vřavy první světové války na jeho straně. Tento návrh byl Konstantinem I. odmítnut, řada kyperských Řeků ale poté sloužila v řadách britské armády.
Svou vlastní historii začal Kypr psát až v roce 1960. Už o deset let dříve bylo totiž uspořádáno místní referendum, v němž se drtivá většina obyvatel vyjádřila pro spojení s Řeckem. Po dohodách z Curychu se pak Kypr stal dne 16. srpna 1960 samostatným státem. Vytoužený klid a mír ale nepřišel, spíše naopak. Mezi místní řeckou většinou a tureckou menšinou se postupně rozhořel ostrý spor, který vyústil až v napadení Kypru tureckými jednotkami v roce 1964. Válce zabránila, alespoň dočasně, až intervence amerického prezidenta Lyndona Johnsona a příchod mírových sborů OSN.
V roce 1974 se pokusila řecká vojenská junta pod vedením Dimitria Ioannidese připojit Kypr k Řecku, pět dní na to se ale na severu ostrova opět vylodily turecké jednotky. Turci začali bombardovat řecké pozice a obsadili severní část Kypru. Odtud vyhnali řecké obyvatele, které nahradili rodilými Turky a založili zde nezávislou Severokyperskou tureckou republiku. Tu ale nikdo kromě Turecka dodnes oficiálně neuznává. V současné době je sjednocení celého ostrova spíše vysněnou pohádkou místních, i když trvající okupace samozřejmě dělá velké problémy Turecku při jeho snaze vstoupit do EU.
Dnešní Kypr má navíc i spoustu finančních problémů. V roce 2013 byl jeden z nejmenších členů Evropské unie na hranici bankrotu, ale mezinárodní pomoc zemi pomohla z nejhoršího. Snad, až budete číst tyto řádky, bude ekonomická situace v zemi už konečně stabilizovaná.
Marek Kos | 16.10.2014
Aktuální počasí v destinaci
|
10,3°C
|
Předpověď počasí |