Katedrála Notre Dame v Paříži

Stavěla se 182 let, náleží mezi skvosty středověké gotické architektury, vysoká je bezmála sedmdesát metrů… už to samo o sobě jsou dostatečné důvody proč nejslavnější katedrále v Paříži dát přízvisko Notre Dame, tedy Naše Dáma. Nenechá si ji ujít snad žádný pařížský turista a vy v následujících řádcích zjistíte, co za tím stojí. Navštívit Paříž a nechat si přitom ujít tuto katedrálu, to je přímo turistický hřích.

Zvoník od matky Boží

Celá Francie je katedrálami doslova poseta a většina z těchto monumentálních staveb se proslavila po celém světě. Pokud ne o Chartres či o Remeši, pak o Notre Dame jistě něco málo již slyšel každý z nás. Třeba i díky proslulému románu Victora Huga Chrám matky Boží v Paříži – jde totiž jiný název pro tento architektonický skvost, rovněž nazývaný katedrála Panny Marie. Základní kámen byl na ostrově Cité na Seině položen v roce 1163 a místo nebylo zvoleno náhodou – ostrov byl obýván již ve třetím století před naším letopočtem a tam, kde dnes stojí katedrála, se již dlouho před jejím vznikem odehrávaly náboženské rituály starých keltských kmenů.

Třebaže samotní architekti se již dokončení impozantního díla nedožili (zopakujme, že stavba trvala bezmála dvě staletí), my dnes máme tu čest obdivovat ohromující kouzlo 130 metrů dlouhého a čtyřicet metrů širokého dómu, schopného pojmout až 9000 osob. Při vstupu do katedrály se zatají dech i naprostému náboženskému ignorantovi – a pokud ne při vstupu, pak zcela jistě při pohledu z oken ve vyšších patrech, odkud má pozorovatel celou Paříž jako na dlani.

Neuvěřitelné rozměry

Katedrála Notre Dame má celkem tři portály (Panny Marie, Posledního soudu a sv. Anny) bohatě zdobené sochařskou výzdobou. Reliéfy zobrazují většinou biblické či raně křesťanské motivy. Nad hlavním vchodem najdeme obrovskou kamennou rozetu. Celý dóm završují dvě mohutné hranaté věže zdobené symbolickými chrliči.

Ve věžích je ukryto pět masivních zvonů, z nich největší (Emmanuel) dosahuje neuvěřitelné hmotnosti 13 tun. Byl odlitý na konci sedmnáctého století a od té doby denně každou hodinu zvoní. Uvnitř potom stavbu podepírají desítky pilířů (o průměru ohromujících pěti metrů – k obejmutí by tedy bylo potřeba přinejmenším čtyř dospělých lidí), které ji rozdělují na jednotlivé chrámové lodě. Interiér je osvětlen slabým přísvitem jemného světla pronikajícího z vitrážových růžic bohatě zdobených mozaikami. Uvnitř katedrále k vidění mnoho hrobek slavných osobností francouzské minulosti.