Dovolená na ostrově Karpathos s větrem o závod

Naprosto děsivě vzhlížející začátek klidné rodinné dovolené naštěstí dopadl dobře. Na ruzyňském letišti se totiž objevila bláznivá žena, která předpovídala, že letadlo, do kterého se právě chystáme nastoupit, během letu spadne. Tvrdila, že má v sobě panenku Marii, která jí děsivou zkázu předpověděla. Dvacet minut trvalo, než jsme se dostali do bezcelní zóny a zmizela nám šílená ženská z dohledu. Za celou dobu se ale nikde neobjevila žádná ochranka ani nikdo, kdo by bláznivou z prostoru odletové haly vyprovodil.

Čekala nás týdenní dovolená na ostrově Karpathos, jednom z nejmenších řeckých ostrovů, který převážně obývají ženy nebo starší muži. Mladí odjíždějí za prací třeba do Ameriky a po letech se vracejí domů, aby si tu otevřel hotel, tavernu nebo půjčovnu aut. Nic jiného tady v podstatě ani není. Žijí jen z turismu a podle toho se k vám i budou chovat. Všichni se chovají přátelsky a nic pro ně není problém. Nemůže vás překvapit ani to, že si půjčíte auto, které nejde zamknout. Proč taky, když se tu nekrade. Žije tu tak málo lidí, kteří jsou všichni jedna velká rodina a znají se, že by si tu krádež opravdu nikdo nedovolil.

Tvrdé přistání ve větru

Musím se přiznat, že i když jsem se na řecký ostrov Karpathos, jednoho z krasavců Dodekanéského souostroví, nesmírně těšila, ta žena ve mně nahlodala sebejistotu. Dvě a půl hodiny letu se naštěstí obešly bez jakékoli závady nebo náznaku poškození, ale přistání bylo tvrdé. Letiště má navíc pouhou nadmořskou výšku šest metrů a tyčí se na nejjižnějším cípu ostrova. Celou dobu, co se díváte z okénka, vám připadá, že se pilot snaží přistát na azurově vzhlížející mořské hladině. Navíc je Karpathos věhlasný svým extrémně větrným počasím. Párkrát to s námi zahoupalo, ale nakonec se podařilo železnému kondoru tvrdě dosednout na zaprášenou runwayi.

Saint Nicolas jako doma

Ubytovali nás v hotelu Saint Nicolas v bývalé rybářské vesničce Arkassa na jihozápadě ostrova. Už první nadechnutí v oleandrovém háji mě ujistilo, že tahle dovolená bude jako ve snu. Bungalovy, do kterých nás ubytovali, se leskly dokonalou čistotou, vlastní kuchyňka, sněhově bílé povlečení a stejně vzhlížející ručníky. Od recepce už jsme viděli hladinu moře zčeřenou drobnými vlnkami. Na pláži skoro nikdo nebyl, až jsem měla obavu, jestli náhodou není zavřená, ale díky tomu jsme dosáhli dokonalému soukromí. Vlny v moři byly perfektní atrakcí a nikdo z nás nezatoužil po bazénu se sladkou vodou nebo dokonce nějakém aquaparku.

Akropole na stolové hoře

Přímo nad naší pláží se tyčila stolová hora, která nás svou výškou naprosto fascinovala, přitom nebyla vyšší než náš český Říp. A když jsme uviděli na jejím vrcholu postavy turistů, bylo rozhodnuto, že se nahoru vyškrábeme za každou cenu. Horší bylo, že jsme si na typickou rodinnou dovolenou vzali jen žabky. Nakonec jsme to zvládli i tak, bylo to sice obtížnější, šplhat po kamenité cestičce, ale stálo to za to. Na vrcholu stolové hory se před námi otevřela planina s rozvalinami středověké akropole. Rozbořené opevnění a miniaturní příbytky. Tady nahoře foukal vítr ještě mocněji než dole u moře, ale snad nikdy se nám nedýchalo tak uvolněně jako tady.

Voda není pitná!

Uprostřed planiny byla hluboká jeskyně, ve které jsme našli sladkou vodu, tady na vrcholu. Vůbec na celém Karpathosu není ve vodovodech pitná voda. Tu si musíte buď kupovat, nebo si točit do svých lahví pramenitou vodu z kohoutků, které jsou bezvadně rozmístěny po celém ostrově.

Po návratu z horolezecké výpravy jsem měla pocit, že krásnější fotky už nikde nepořídím. Přesto ten výhled ani nejlepší fotoaparát nedokázal zachytit ve skutečné kráse. Žabky jsme sice vyhodili na místě okamžitě do popelnice, ale i tak jsme měli pocit, že to opravdu stálo za to.

Křížení tradice a byznysu

Tradiční horská vesnička Olympos na samotném severu žije stále svým starousedlým způsobem života. Starší ženy v černých krojích s hlavy ovázanými šátkem vám v každém vstupu do domu nabízejí vlastní koření, vypěstované olivy, ručně háčkované krajky, pečený chléb nebo právě jejich šátky. Každá vás bezpečně ujistí, že ona má zboží nejlepší, nejlevnější a pro vás samozřejmě nejvýhodnější. Malebnost úzkých vesniček, kam by v žádném případě nezajelo zásobovací auto, byla fascinující. Dovoz zboží a vody v barelech v Olymposu zajišťují osly, pohybující se bez jakýchkoli majitelů klikatými uličkami, odbočují na křižovatkách s naprostou elegancí a ani by vás nenapadlo, že by snad nevěděli, kam jdou. Dokonce v koloně, kdy šli dva oslíci za sebou, šel první po úzkých schodech dolů a druhý nahoře čekal, dokud nebude mít absolutně volnou cestu.

K zubaři bez obav

Jedinou černou kaňkou na celé dovolené byla bolest zubu, která mě postihla hned na začátku pobytu. Bohužel nezabírala žádná analgetika, a proto bylo nutné vyhledat odbornou pomoc. Na ostrově, který čítá pouhých šest tisíc obyvatel je zubař jediný. Měla jsem strach, zda to nebude nějaký řezník. Překvapilo mě, že doktor Spanos má naprosto luxusně vybavenou ordinaci a i přes řeckou krizi se u něj dá bez problémů platiti kartou. Byl to fešný muž ve středních letech, který se o mě postaral s naprostou samozřejmostí. Hodinový zákrok na zubařském křesle byl o to víc úchvatný, protože jsem celou dobu pozorovala fascinující výhled na moře přes obří francouzské okno. Kdyby to nebylo tak daleko, jistě bych k takovému lékaři chodila dál a možná se i přestala konečně bát zubaře. Po návratu mi dokonce i pojišťovna vrátila mých zaplacených sedmdesát Euro.

Pokud vás láká Řecko a hledáte nejpříjemnější místo pro dovolenou nebo poznávací výpravu, podívejte se i na články "Smaragdový ostrov Korfu: Perla Jónského moře" nebo "Kréta". Třeba najdete inspiraci.