Řecko - Zeměpis a podnebí

Řecko najdeme v jižní části Balkánského poloostrova. Pevninská část je rozdělena na severní a jižní, která se nachází na poloostrově Peloponés, který je po proražení Korintského průplavu s pevninou spojen již jen mosty. Na severu je výrazným „tříprstý“ poloostrov Chalkidiki s posvátnou horou Athos.

Na severozápadě Řecko sousedí s Albánií, na severu s Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií a Bulharskem a svou východní hranici sdílí s Tureckem. Bulharsko je od roku 2007 jedinou spojnicí s EU, do letošního roku bylo Řecko oddělenou enklávou Evropské Unie, která nesousedila s žádnou se zemí společenství.

Většina lidí si pod Řeckem představí pláže, ale je především zemí hornatou. Průměrná nadmořská výška se pohybuje kolem 1500 m n.m. Hory pokrývají čtyři pětiny pevniny rozlohy a hornaté jsou i ostrovy, například Kréta. Hory jsou vápencové a značně krasové. Pohoří Pindos je výběžkem Dinárských Alp a táhne se z Albánie a Makedonie severojižním směrem. Na Peloponésu jsou pohoří Tayjetos a Parnón. Největší nížinou je Thessalská nížina, rozkládající se východně od pohoří Pindos. Od moře ji odděluje horské pásmo, jehož součástí je masiv Olymp s nejvyšší horou země Mytikas (2917m) tyčící se nad Soluňským zálivem.

K Řecku náleží také 1400 ostrovů, z nichž je 170 je obydlených. Ostrovy se dělí do několika skupin. Kyklady, Dódekanésos, Sverovýchodní egejské ostrovy, Sporady, Jónské ostrovy a ostrovy v Sarónském zálivu. Mimo tyto skupiny se řadí dva největší ostrovy, Kréta a Evvia.

Kréta je největším z řeckých ostrovů a také tím nejjižnějším. Ostrovem se táhnou hned tři pohoří, ale podél pobřeží se táhnou dlouhé pláže. Na východě se nachází jediný palmový háj v Evropě.

Kyklady jsou hornaté ostrovy tvořící kruh (kyklos) kolem ostrova Délos. Nacházejí se v Egejském moři patří mezi ně Mykonos, Thyra (známá spíš jako Santorini) a Ios. Další už nejsou tak navštěvované jako třeba Andros, Syros, Kea, Serifos a Sifnos.

Dódekanésos jsou ostrovy ležící poblíž tureckého pobřeží. Nejznámější jsou Rhodos a Kos. Z dalších dvanácti ostrovů jmenujme Lipsi, Tilos, Patmos a Nisyros.

Severovýchodní egejské ostrovy někdy označovány jako Východní Sporady leží mnohem blíže Turecku než řecké pevnině. Hlavními ostrovy jsou Chios, Ikaria, Lesbos, Limnos, Samos, Samothraki a Thasos.

Jónské ostrovy leží v Jónském moři a jejich vzhled se liší od ostrovů v Egejském moři. Mají zelenou a bujnou vegetaci. Sestávají z ostrovů Korfu (Kerkyra), Paxi, Keffalonie, Zakynthos, Ithaka, Lefkada a Kythira.

Řecké pobřeží dosahuje délky 15 tisíc kilometrů, delším a členitějším pobřežím se v Evropě může pochlubit jen Norsko. Pobřeží omývá na západě Jónské a Středozemní moře, na východě Egejské moře. Teritoriální vody dosahují rozlohy 400 000 km2.

Prakticky celé Řecko se nachází v jedné ze seizmicky nejaktivnějších částí světa. Ve Východním Středomoří do sebe naráží hned tři kontinentální desky, euroasijská, africká a arabská. Soustava má dva zlomy. Zlom pod Severním egejským mořem procházející mezi Řeckem a Tureckem je nejaktivnější. Méně aktivní, ale o to více ničivý je severní anatolský zlom probíhající Tureckem. Právě ten způsobil zemětřesení 17. srpna 1999 o síle 7.4 Richterovy stupnice, které si vyžádalo více než 40 000 obětí.

Se svými sousedy Řecko nemá extra dobré vztahy. Za svůj komplikovaný název vděčí Bývalá jugoslávská republika Makedonie (FYROM) právě Řecku, které trvá na tom, že Makedonie je a bude vždycky řecká a tak evropské země podmínily uznání nově vzniklé republiky pod tímto názvem. Ani s Albánií to Řecko nemá jednoduché, problémy způsobuje především příliv albánských uprchlíků.

Nejkomplikovanější je však vztah Řeků je k Turecku. Doba osmanské nadvlády dodnes nebyla zapomenuta. Stále ještě přetrvávají spory ohledně situace na Kypru. Řecko je také jedním z hlavních důvodů blokujících přístup Turecka do EU. Studené vztahy jsou znát třeba v Thrákii, kde vylidněné několik desítek dlouhé „území nikoho“ před hranicí dává tušit někdejší střenou vojenskou zónu. Dřív stačilo i málo, aby se obě země, mimochodem spojenci v NATO, dostaly téměř na pokraj konfliktu.

Jejich vzájemné vztahy se sice postupně zlepšují, ale stále je na čem pracovat. Ke sblížení obou zemí přispěly přírodní katastrofy. V roce 1999 postihlo Turecko silné zemětřesení. Řečtí záchranáři dorazili na pomoc mezi prvními, i když zlí jazykové tvrdí, že to proto, že zemětřesení posunulo Turecko o metr blíž k Řecku. Turci laskavost oplatili již o měsíc později, když zemětřesení zasáhlo pro změnu Athény.

Podnebí v Řecku

Řecké má středomořské podnebí s určitými regionálními odlišnostmi a dá rozdělit do několika oblastí.

Severní Makedonie a severní Épeiros má podnebí podobné Balkánu, mrazivé zimy a horká, vlhká léta. Jižní část, poloostrov Attika a Peloponés mají podnebí typicky středomořské, což znamená mírnou zimu a horské, suché léto. Stejné počasí mají jižní ostrovy jako Kréta, Kyklady a Dódekanésos. V těchto částech země bývá sníh vzácností, vrcholky hor jak na Peloponésu tak na Krétě ale bývají v zimě sněhem pokryty hojně.

Teploty v létě dosahují až 40°C. Zejména v nižších polohách je dlouhé, horké a suché léto. Červenec a srpen jsou dobou přicházejí horké suché větry z Afriky zvané meltemi. Mořské větry sice ochlazují pobřeží, ale horké suché proudění meltemi zvyšuje teplotu na východním pobřeží a jižních ostrovech v Egejském moři, zvláště na Kykladách a Krétě. Tyto větry jsou vyvolávány rozdílným tlakem vzduch mezi severní Afrikou a pevninou na Balkáně. Nejdelší léto má Kréta, na jihu se dá koupat od dubna až do listopadu.

Severní Egejské ostrovy a poloostrovy Chalkidiki a Pilio mají něco mezi balkánským a středomořským podnebím. Západní část Peloponésu a západní Sterea Ellada a jihozápadní Épeiros a Jónské ostrovy meltemi nezasahují a mají mírnější zimy než ostatní části severního Řecka.

Nejvíce dešťových srážek spadne na podzim a v zimě a to zejména na severozápadním pobřeží. Ledový vítr bóra ze severu přináší na hory množství sněhu. Studené větry pronikají také na severovýchod z východního Balkánu. Na jihu jsou zimy mírné s vlhkým prouděním od moře.

Booking.com