Autem do Turecka

Tento článek je určen pro ty z vás, kteří se rozhodnou do Turecka cestovat autem a neví, co je po cestě čeká. Jen úvodem vás chci ujistit, že cesta je to sice dlouhá, ale zato zajímavá a že není čeho se příliš obávat. Asi nejrychlejší a nejčastěji využívaná trasa vede přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko – Černou Horu a Bulharsko. Budete-li chtít svou cestu co nejvíce urychlit, musíte využít dálnic, které jsou zpravidla zpoplatněné a to formou dálniční známky nebo se vybírá mýtné.

My jsme jeli tam níže popsanou trasou přes Balkán do Řecka, pak jsme přejeli z Řecka do Turecka a zpátky z Istanbulu zpět přes Bulharsko domů. Značení přes Balkán je dobré, prostě pojedete furt na Bělehrad a pak na Sofii.

Trasa Slovensko - Maďarsko

Trasu Brno – Bratislava – Budapešť absolvujete, až na malé výjimky, skoro celou po dálnici. Na Slovensku musíte mít zakoupenou dálniční známku, která se lepí na přední sklo. V Maďarsku se v současné době (2014) používá elektronická dálniční známka, kterou koupíte např. na hranici – do systému je zaregistrována SPZ vašeho vozu a nic na auto nelepíte. Platit můžete eury nebo kartou. Z Brna do Budapešti dorazíte i s přestávkou za necelé tři hodinky. Z Budapešti pokračujte dále na Szeged, který je nedaleko hranice se Srbskem. Do Szegedu urazíte větší část cesty po dálnici, ale asi 30 km před městem dálnice končí.

Pokud chcete po cestě někde přespat, tak v okolí Szegedu máte řadu možností. Ve vesnicích cestou do Szegedu jsou penziony a nebo male hotely a v Szegedu se nachází i kemp. V Szegedu je celkem dobré značení, takže by jste neměli nikde složitě bloudit. Směrovky navigují silnici na Bělehrad i na Bukurešť. Na maďarsko-srbskočernohorské hranici budete opouštět Evropskou unii, ale srbští celníci nedělají žádné velké obstrukce a odbavení probíhá rychle.

Cena dálničních známek na Slovensku a v Maďarsku

Slovensko do 3,5t – 10 denní = 10 EUR, měsíční 14 EUR, roční 50 EUR
Slovensko nad 3,5t – platí se mýtné
Maďarsko do 3,5 t – elektronická dálniční známka – týdenní = 2.975 HUF, měsíční 4.780 HUF, roční 4.2980 HUF
Maďarsko nad 3,5 t – elektronická dálniční známka – týdenní = 13.385 HUF, měsíční 21.975 HUF, roční 199.975 HUF

Trasa Srbsko a Černá Hora

Dálnice a rychlostní komunikace v Srbsku jsou zpoplatněny mýtným a zaplatíte v průměru 4 – 6 EUR za každých 100 km.

Z hranice na Bělehrad vede široká dvouproudá cesta, která je velmi rovná a velmi nudná. Dvě hodiny pojedete po rovince, kde jen nepatrně otočíte volantem a vaší jedinou zábavou bude sledování dopravních značek. Na této silnici je předepsaná rychlost 100 km/h a každých pár kilometrů je zde mimoúrovňová křižovatka. Právě před těmito mosty je snížená rychlost na 80 km/h a pod mosty zpravidla hlídá policejní hlídka. Kryti ve stínu před sluníčkem jsou na větší vzdálenost velmi těžko vidět a s radarem v ruce vášnivě měří vše co se hýbe.

Vzhledem k tmou, že ručním radarem vás změří i na velkou vzdálenost, nemáte přílišnou šanci zareagovat, pokud nedodržujete předepsanou rychlost. Taky s prokazováním si zde hlavu nelámou (jako ve většině jiných zemích) a policista vám ukáže číslo na radaru a tím pro něj prokazování vaší rychlosti končí. Buďte proto tady v této oblasti velmi pozorní a dodržujte předepsané rychlosti. Policistů je zde opravdu velmi mnoho a vyloženě čekají, kdy někdo přehlédne značku a zapomene sundat nohu z plynu. Pokud se chcete vyhnout těmto kontrolám je rozumnější projíždět tuto oblast v noci.

Já jsem byl odchycen hned po dvaceti minutách pobytu na Srbském územím. Přehlédnul jsem značku omezující rychlost na 80 km/h a už mě bral policajt. Požadovaná pokuta činila 1500 Dinárů (překročení o 17 km/h). Od platby mě nakonec zachránila přítomnost příslušníka Policie České republiky v našem voze.

Znuděni z nezáživné cesty dorazíte do Bělehradu, nějakou chvíli budete projíždět předměstím, ale za Bělehradem začíná dálnice a pokračujte směrem na Niš a dále pak na Pirot. Asi 40 – 50 km před Bulharskou hranicí končí dálnice a cesta vede romantickou skalní soutěskou se spoustou tunelů. Na obdivování přírodních krás budete mít dostatek času, protože s velkou pravděpodobností dojedete kamión a předjíždění je zde velmi obtížné.

Trasa přes Bulharsko

Při cestě přes Bulharsko budete muset koupit dálniční známku i v případě, že po dálnici vůbec nepojedete. Jsou zde zpoplatněny i silnice nižších tříd a tak je to spíše poplatek za použití silnice.

Pokud jedete vozem, které není psané na vaše jméno (např. firemní auto, leasing apod.) budou po vás chtít notářem ověřené potvrzení, že toto auto smíte užívat. Pokud nebudete tento dokument mít, tak se vám může stát, že nebudete na území Bulharskavpuštěni. V případě, že máte problém získat notářem ověřený dokument, tak si nechte notářem aspoň ověřit barevnou kopii tohoto potvrzení. Velké úřední razítko na listině má svou váhu a nikdo již nezkoumá zda-li byl ověřen podpis nebo stejnopis (nám to prošlo tady i v Turecku).

Asi po 40 km přijedete z hranic do hlavního města Sofie. Po levé straně zanedlouho narazíte na čerpací stanici Luk Oil, dá se zde platit kartou. Pár set metrů za touto čerpací stanicí je křižovatka u níž je cikánský slum. Když odbočíte vlevo, dostanete se na obchvat okolo Sofie, který končí u dálnice směr Plovdiv. Pojedete-li na křižovatce vpravo, budete pokračovat na Soluň a rovně se dostanete do centra Sofie. Jízdou po obchvatu se zcela vyhnete Sofii a cestu vám budou zpestřovat jen hlídky policistů a prostitutky. Rozhodnete-li se vydat přes centrum nachystejte si drobné mince pro děti či mládež, které se vám budou snažit umýt sklo. Čert ví co se stane, když jim za tuto nevyžádanou službu nezaplatíte.

Za Sofií najedete na již zmíněnou dálnici, která končí v Plovdivu i když na mapách je mnohdy dálnice značena až do Turecka. Za Plovdivem již pojedete po normální místní komunikaci, kde je stále omezovaná rychlost na 60 km/h. Kdo má silnější auto, ten rychlost příliš nedodržuje a policisté zde příliš nepřekypují aktivitou. Občas se ale vyplatí sundat nohu z plynu, protože řidiče překvapí nečekaný výmol.

Co se týče bezpečnosti působilo na mě Bulharsko celkem dobrým dojmem a myslím, že stejně jako v předchozí zemi se není čeho obávat. Asi trochu specifická bude Sofie. Když totiž přijedete do tohoto města, zaskočí vás slumy, kde žije cikánské obyvatelstvo, hromady odpadků, koně a do očí bijící bída. Večer je prý scenérie ještě vylepšena ohni, které u těchto obydlí planou. Upřímně řečeno nedokáži si příliš představit jak v těchto místech v noci vyskládávám celý obsah kufru a měním píchlé kolo.

Cena dálniční známky "poplatku" v Bulharsku

Bulharsko do 3,5 t –  týdenní = 5 EUR, měsíční 13 EUR, roční 34 EUR
Bulharsko do 12t – denní 7 EUR, týdenní = 18 EUR, měsíční 493 EUR, roční 281 EUR
Bulharsko nad 12t – denní 7 EUR, týdenní = 31 EUR, měsíční 88 EUR, roční 537 EUR

Trasa v Turecku

Pokud jsem doposud uváděl, že s překročením hranic není problém, tak u Turecka je tomu jinak. Počítejte s tím, že v létě na turecké hranici strávíte dvě až tři hodinky. Důvodem není důsledná kontrola dokladů, ale byrokracie spojená s dovozem auta. Milióny Turků totiž žijí dneska v Německu, Francii, Belgii a Holandsku. Tito emigranti se houfně v létě vydávají do své rodné země navštívit příbuzné a přátele. Proto budete pozorovat více a více aut s označením D, F, B, NL čím blíže budete turecké hranici. Zřejmě toto je i důvod, proč se turecká vláda uchýlila k poněkud zdlouhavému papírování spojeném s dovozem auta. Jinak příjem cla z dovozu aut by šlo asi rapidně dolů.

Při příjezdu na hranici vám nejprve zkontrolují pasy, poté jste v puštěni do hraničního prostoru. Přichází důslednější kontrola pasů a po této kontrole následují „budky“, kde se na první pohled neděje nic podstatného. Nedejte se zmást ! Po kontrole pasu vystupte z auta a nejlépe se zkuste chytnout někoho, kdo půjde s doklady od svého vozu k této budce. Po vystání fronty vám v budce vystaví doklad, že jste přivezl do Turecka auto a dostanete razítko do pasu. S tímto dokladem vás pošlou do jiné „budky“ a nebo ke stolíku, kde doklad zkontroluje jiný úředník. Po této kontrole a razítku se můžete vrátit do auta pokračovat k dalšímu kontrolnímu stanovišti („budce“) a když budete mít štěstí a budete mít všechny věci v pořádku, budete vpuštěni do Turecka. V opačném případě vás vrátí zpět a můžete pokračovat v této proceduře. V případě problému se budete muset doptat, Turci jsou velmi příjemní a velmi nápomocni, takže to nebude velký problém.

Tento doklad pečlivě schovejte, protože jej budete potřebovat při odjezdu z Turecka. Nebudete-li schopni tento doklad předložit při odjezdu asi vás čekají nepříjemné komplikace. Zřejmě můžete komplikace očekávat i tehdy, když budete chtít vycestovat z Tureckabez svého auta, týká se pouze řidiče, který má o dovozu záznam v pase. Turecké orgány po vás budou pravděpodobně chtít zaplacení cla. Prostě platí, pokud do Turecka přivezete auto, musíte ho odtud i odvézt, jinak vás čekají problémy.

První kilometry v Turecku

Pokud jste vyjížděli z Čech a jeli jste non-stop, tak již máte za sebou takových dvacet hodin cesty. Nechce-li se vám již dál pokračovat, prvním místem, kde se můžete zastavit a ubytovat je Edirne. Kromě ubytování si můžete v Edirne prohlédnout největší tureckou mešitu Selimiye Camii. Mešita je větší než istanbulská Modrá mešita, takže toto místo určitě stojí za návštěvu. Ubytovat se můžete v kempu nebo místních hotelech. U hotelů si dejte pozor ať se neubytujete v nějakém nevěstinci, Edirne je hraniční město, kde zastavuje spousta kamiónů a těmto službám se zde dobře vede.

Pokud míříte do Istanbulu a již se blíží večer, tak i vy zvažte zastavení v Edirne. Z hranice je to na předměstí Istanbulu tak 2,5 hodiny jízdy a i když je centrum dobře značené a přístupné, můžete mít problém s ubytováním. Pozdě večer nebo v noci bývá složitější sehnat ubytování podle vašich představ. Dva lidé ubytování určitě seženou, jede-li vás více můžete mít s noclehem problém.

O cestováni autem po této zemi si můžete přečíst v článku Autem po Turecku.

Překročení hranice z Řecka do Turecka

Nejčastější trasa z Řecka do Turecka vede ze Soluně přes Alexandroupolis na hraniční přechod Kipi nebo Kastania. Střídá se zde normální silnice s dálnicí a čím blíže budete k Turecku tím bude menší provoz. V pásmu asi 30 km před hranicí žije již jen velmi málo obyvatel. Dříve to bylo nárazníkové pásmo z důvodu potyček mezi těmito zeměmi. Odbavovací procedura je stejná jako při přejezdu z Bulharska takže se připravte na delší čas strávený na hranici. Můžete si jej zpestřit pozorování Turků, kteří se v létě vrací domů. Rodiny totiž zpravidla cestují několika vozy a neustále vystupují a přestupují z auta do auta, stále něco hledají v kufrech a celkově jejich přeprava působí velmi chaotickým dojmem. Občas i Turkům dojde na hranicích trpělivost a pak se spustí troubící šílenství.