Florencie je městem, co si zamilujete už na první pohled
Srdce Toskánska, žijící renesancí, fotbalem a tekutou révou, odkazující na slávu Brunelleschiho, Danta nebo Machiavelliho. Tisíciletá historie místa je stále aktuální, právě tady se zrodilo velmi mnoho uměleckých směrů, právě zde ohnivě kázal Savonarola a procházel se Lorenzo Medicejský. Není divu, že historické centrum je už dvě generace zapsáno na čestném seznamu UNESCO. Kopule chrámu Santa Maria del Fiore je s městem neodmyslitelně spjatá, ale vezměme vše pěkně od začátku…
Mezi středověkem a novověkem byla Florencie jedno z evropských center
Renesance přišla na svět právě zde a jistě nebudeme lhát, pokud řekneme, že po boku Prahy, Paříže nebo Říma byla právě Florencie ve středověku městem evropského – a tedy i světového – formátu. Zdejší architektonické skvosty to nakonec plně dokazují, historie města se začala psát už v prvním století před Kristem, kdy jej založili mimo jiné Caesarovi vysloužilci z Galie. Třinácté a čtrnácté století rovná se obrovský rozkvět – a ten jen tak neskončil, protože i v devatenáctém věku se ještě Florencie dokázala blýsknout. Šest let totiž byla hlavním městem sjednocené Itálie, než se centrum přesunulo podle očekávání do Říma. Pojďme si tedy udělat malou prohlídku městem – kde začneme? Jistě, u chrámu číslo jedna.
Cattedrale di Santa Maria del Fiore je jedna z největších katedrál na světě, a to doslova. Vejde se sem více než dvacet tisíc lidí najednou, tedy alespoň teoreticky, ale čilý ruch zde neustává snad v žádnou denní dobu. Červená kupole a prolínání gotiky s renesancí, jeden slavný atentát a návštěva byzantského císaře s patriarchou na Florentském koncilu. To je na jednu stavbu hodně zajímavé dědictví, zvláště pokud si prohlédneme i zdobný interiér, který má na svědomí nejen Brunelleschi nebo Vasari, ale také další slavní italští umělci středověku a raného novověku.
Na Mostě Zlatníků to přímo láká k procházce…
Malé příbytky, které působí vskutku kouzelně. Most zlatníků dostal svůj název podle nájemců, kteří si mohli dovolit platit poněkud velké peníze městu, které tak díky jejich práci bohatlo. Odolal zubu času, a dokonce jej nezničila ani druhá největší válka v dějinách lidstva. Dochoval se až do dnešních dnů skoro nedotčený a přes řeku Arno se projdete skoro sto metrů. Rok 1345 a hned tři oblouky, snad i proto, že původní most stržený velkou povodní měl klenutí pouze dvojí a nápor nevydržel. Kamenný, zdánlivě obyčejný, ale zato jako z pohádky – nejen na pohlednicích.
Do třetice? Tak třeba Palazzo Vecchio, budova, která až dodnes slouží jako sídlo starosty Florencie a odkud vládli například i proslulí Medicejští. Stavba, která vznikla na přelomu třináctého a čtrnáctého století a nápadně se samozřejmě podobá kolegyni ze Sieny. Snad jen škoda, že výzdobu interiéru měli realizovat Michelangelo a da Vinci, ale na jejich práci se bohužel nedostalo.
Trochu oddechu uprostřed zeleně, i to nabízí Florencie
Proslulé zahrady Boboli u paláce Pitti v našem malém průvodci také nesmějí chybět, stejně tak by byla jistě škoda nechat si ujít galerii Uffizi s množstvím obrazů a soch světového významu. Město, kde tvořili třeba Donatello, Ammanati nebo Dante, kde přišel na svět Amerigo Vespucci, to si prostě zaslouží pozornost a alespoň několikadenní výlet, není-liž pravda?
Centrum mocného velkovévodství, dnes město, které se vymyká italské klasice, už jen proto, že místní se necítí být ani tolik Italy, jako spíše snad Toskánci nebo Florenťany a určitě to neplatí jenom o fotbale. Skoro čtyři stovky tisíc obyvatel a sousedství měst jako Lucca nebo Siena a Pisa, to je skutečná perla toskánského regionu.
Marek Kos | 29.10.2023
Aktuální počasí v destinaci
|
2,7°C
|
Předpověď počasí |