Výlet pod Everest – díl první

Hory mám rád celý život a několik pohoří jsem procestoval jako turista i amatérský lezec po Via fermatách v Dolomitech nebo i jako průvodce pro pár cestovních kanceláří.

A jelikož jsem nedávno oslavil šedesátku, tak jsem se rozhodl, že se trochu otestuji, jestli ještě za něco stojím. Anebo už je to na krmení holubů v parku a zjišťování, v kterém domově důchodců se lépe vaří.

A k oslavě narozenin jsem dostal dárek. Výlet pod Everest. Možná si někteří řeknete, který blázen dal tomu starému bláznovi takový bláznivý dárek? Já sám! Co si člověk neudělá, tak to nemá. Jak kdysi řekl T. A. Edison - "Pokud hledáš pomocnou ruku, najdeš jí na konci své paže". Takže jsem si vyhrnul rukávy i u trika a šel na to. Bez cestovky, bez průvodce, bez nosiče i bez parťáka.

V Nepálu jsem už dvakrát byl v oblasti Annapuren. A jelikož cestu pod Mount Everest jsem už měl předpřipravenou, tak mi plánování nezabralo moc času. Jelikož toto nebyl výlet do Beskyd nebo procházka v Brdech, tak jsem pořád uvažoval, jestli do toho jít nebo ne. A jelikož v Nepálu vydali nové nařízení, že od 1. dubna 2023 už samotní turisté neboli trekaři nesmí chodit sami v Národních parcích, ale pouze s organizovanou skupinou, průvodci a nosiči. Tak toto nařízení moje rozhodnutí velice urychlilo. Takže jsem se podíval na letenky a jelikož cena se za týden zvýšila více než o 1000 Kč, tak jsem si jednu hned koupil a už nebylo cesty zpět. Dokončil jsem přibližně plán cesty, objednal si v Káthmandú hotel a začal se fyzicky připravovat. Párkrát jsem si vyšel na Lysou horu. Věděl jsem, že s nohami nebude až tak velký problém, ale záda si odvykly nosit těžký batoh a to bude nejspíše větší problém. Ale nějak se to utřepe.

16.3.2023 Odlet

Nadešel den odjezdu. Vlakem jsem dojel do Brna a z Brna busem na letiště Schwechat ve Vídni. A tam už začaly první problémy. Slečna indického vzezření mi měla vydat letenku a odbavit velký batoh. Chtěla po mě kovid test nebo očkovací průkaz. Řekl jsem jí, že pro vstup do Nepálu bylo toto nařízení už zrušené . Chvíli jsme se dohadovali a ona mi ukázala na monitoru, kde to měla napsané v nějakém jejím interním letištním dokumentu. Takže mě polila horkost, že kvůli nějakému pitomému testu jsem skončil už na letišti. Nakonec jsem zavolal „přítelkyni na telefonu“ a ta mi poskytla kýžený dokument. Slečna už za přepážkou nebyla když jsem se vrátil, ale seděl tam její kolega. Podle vizáže  snad pakistánského původu. Tomu jsem na mobilu ukázal ten potřebný dokument, ale ten se v mobilu otočil o 90º. Když jsem otočil mobilem zpět, tak se dokument otočil znovu, takže byl vždy ve svislém směru. Úředník otáčel hlavou na rameno a zpět. Pak jsem dokument posunul na moje číslo pasu a diktoval jsem mu ho. On to číslo kontroloval v mém pasu, který držel v ruce. Takže se díval jedním okem do pasu a druhým do mého mobilu. Ale zase s kroucením hlavy. Jelikož dokument byl v češtině, které nerozuměl, tak si potom sám prstem po mobilu zajel na poslední informaci, jestli jsem negativní. A rozhodl se, když už ho asi bolelo za krkem, že mi letenku vydá. A potom mi řekl, že pro vstup do Nepálu musím mít vízum, jestli ho mám. A to už jsem se opravdu naštval a řekl mu zvýšeným hlasem, že vízum si vyřídím při vstupu na letišti v Káthmandú. A tím byla konverzace ohledně letenky ukončená a já si zhluboka oddychl. Věděl jsem, že budou problémy v Nepálu, ale že začnou už ve Vídni, to jsem opravdu netušil.

V Novém Dillí, jako na každém letišti, při přestupu z letadla do letadla, musí cestující projít branou, což je detektor kovů. A hned za ním jsem musel vyskočit na bednu, kde mi další člověk kroužil kolem těla ručním detektorem kovů. Beru, že člověk nesmí kvůli bezpečnosti mít u sebe cokoliv z kovu. Ale v Káthmandú, když jsme vystoupili z letadla, tak jsme museli projít opět branou detektorem kovů. Do letadla je to normální. Ale aby Nepálci zjišťovali, kdo přináší do jejich země nějaké železo z letadla? Ale v Nepálu je všechno možné a nad takovými maličkostmi se člověk, který tam už 2x byl, už nepodivuje.

17. - 18.3.2023 Káthmandú

Taxikáři jsou ve všech městech všude stejní. Hlavně na letištích. Po chvilce dohadování, kolik chtěl za cestu do hotelu taxikář a kolik jsem byl ochoten zaplatit já, jsme nakonec udělali kompromis a jel jsem za mnou navrženou cenu. Líná huba holé neštěstí, jak říkávala moje mamka. V hotelu Backyard (Zadní dvorek) jsem se převlékl do letního, jelikož Káthmandú leží přibližně jako Egyptská Hurgada u Rudého moře.

Kontaktoval jsem člověka z cestovní agentury ohledně letenek z Káthmandú do hor do městečka Lukla a zpět. Po menších problémech a dohadování, jelikož mi sdělil, že cena je jiná a odlet je z Káthmandú. Ale zpáteční cesta je z Lukly do Ramachapu, což je malé podhorské městečko vzdálené od hlavního města 130 km. Jelikož jsem mu už předem poslal kopii pasu, tak mi ty letenky vyřídil a i když byly podmínky dost jiné než bylo domluvené, tak jsem mu to zaplatil. Slíbil mi levnější dopravu z Ramachapu do Káthmandú. To jsem s ním mluvil naposledy, jelikož se mi už nikdy neozval a nebral telefony.

19.3.2023 Lukla a Namche Bazaar

V Nepálu mají posunutý čas. Nejen tím, že je posunutý o 4:45 a těch nezvyklých 45 minut je kvůli jejich posvátné hoře. Proto těch jen 45 minut a ne celá hodina. Ale taky je posunutý podle něčeho, co jsem nezjistil. A ani po tom nepátral. Čas v mobilu se mi automaticky posunul s tím se nedá nic dělat. V hotelu měli jiný čas a ve směnárně taky. Tam mi směnárník vysvětlil, že jeho čas je přesný. Ráno na místním letišti jsem na odletové tabuli zjistil, že tam je ještě jiný čas. A ten jsem si nastavil na hodinky. Takže na mobilu jsem měl 6:00, ale na hodinkách jsem měl 6:15. Nicméně jsem později zjistil, že se všichni Nepálci řídí podle svých časů. Už jsem nic nepřednastavoval, jelikož to nemělo cenu. Prostě když je světlo, tak je den. A když je tma, tak byl večer. Takže jsem se přizpůsobil a na horách mi to bylo stejně jedno.

Ráno kolem sedmé jsme přistáli v Lukle (2850 mnm) a počasí nebylo zrovna vhodné na trek. Někteří turisti po přistání šli rovnou do chat se ubytovat, aby si přivykli vyšší nadmořské výšce a vyrazili až další den. Nicméně já jsem vyrazil směr Namche Bazaar. Podle průvodců je doporučené se ubytovat po cca 4 hodinách chůze ve vesničce Phakding a další den pokračovat dále, ať si tělo zvykne na nadmořskou výšku. Byl jsem nějaký nadržený na hory a po setkání se skupinkou lidí, kteří se vraceli z Namche, mi řekli, že Phakding je za rohem a že to dojdu klidně do Namche, tak jsem šel dále. A opravdu jsem ještě ten den do Namche (3440 mnm) došel.

20.3.2023 Z Namche Bazaar do Tengboche

Další den jsem v zamračené obloze pokračoval z Namche dále. Nebyl to zrovna dobrý nápad, protože i v Namche si turisti dopřávají aklimatizační den. Byl jsem v pohodě a věděl jsem, že zhruba v polovině dnešní cesty je vesnička, kde jsem mohl přespat. Šlapalo se mi dobře a tak jsem došel k večeru až k největšímu klášteru v údolí Khumbu do Tengboche (3860 mnm). V tomto klášteře strávil poslední roky svého života šerpa Tenzing, který vystoupil v roce 1953 s Edmundem Hillarym na Mount Everest, jakožto první lidé.

Večer jsem strávil ve společné jídelně se skupinami podobných lidí jako já. Akorát s tím rozdílem, že všichni byli v nějaké organizované skupině a jen já jsem byl solitér. A taky bylo hned poznat kdo jde nahoru a kdo se vrací z hor. Skupiny jdoucí dolů pili pivo jako o závod. Na rozdíl od těch, co teprve směřovali nahoru, tak pili čaj. Já jsem si objednal celou termosku, jelikož jsem přes den moc nepil. A toto jsem praktikoval každý večer. Pomalu popíjet a čekat na večer.

21.3.2023 Tengboche

V noci napadl sníh a ráno ještě stále padal a mi se moc ven nechtělo. Hlavně proto, že jsem neměl nějaké nesmeky nebo hůlky pro jistější a bezpečnější chůzi. Skupiny trekařů to měli dopředu pěkně všechno naplánované, takže v 7 hodin snídaně a v 8:00 odchod. Ať je venku jakékoliv počasí. Takže jsem se díval přes okno jídelny, jak zástupy lidí v řadě za sebou odchází v pláštěnkách i deštníky.

První jsem si říkal, že půjdu maximálně 2 hodiny a někde se ubytuji. Vesniček po cestě bylo dost, kde jsem mohl přespat. Ale když jsem viděl ty lidi, kterým se moc nechtělo v tom počasí ven, tak jsem si řekl, že teď si i já udělám konečně aklimatizační den. Takže jsem se flákal kolem kláštera, četl si o Da Tenzingovi a chodil do jídelny na čaj a polévku.

22.3.2023 Pheriche

Další den se počasí umoudřilo a vyšlo konečně sluníčko. Okolí, včetně klášteru, bylo pěkně nasvícené a to mi vlilo novou energii do žil. Přede mnou se objevil vrchol ikonické hory Ama Dablam neboli Dáma s perlovým náhrdelníkem. Posnídal jsem a rychle vyrazil nebo spíše vybruslil na čerstvém sněhu dále a výše. Výhledy byly konečně nádherné a i ten sebelepší foťák nezachytí tu nádheru kolem.

Prošel jsem pár vesniček a někde se zastavil na místní čaj Masala. Je to směs čaje s kořením a ten se podává s mlékem. I když jsem si ho doma několikrát udělal z čaje Masala, který jsem si dovezl z Nepálu, tak nikdy ani náhodou jsem nedostal takovou chuť jako přímo v Nepálu. Takže čaj Masala anebo zázvorový čaj jsem pil nejčastěji.

Neměl jsem ani tak žízeň, ale hlavně jsem potřeboval shodit batoh ze zad a ulevit páteři. Tuto pauzu jsem dělal i bez sundávání batohu, že jsem se na chvíli zastavil a batoh opřel o kamennou plošinku, která byla ve výšce ¾ metru nad zemí a kterou využívali hlavně místní nosiči – šerpové, aby si taky odpočinuli. Já jsem při odpočívání hekal a oni si někteří z nich zapálili cigaretu…

K večeru jsem došel do vesničky Pheriche (4240 mnm), kde jsem se ubytoval a strávil další noc. Jelikož jsem byl sám se sebou spokojený a hlavně bylo nádherné počasí, tak jsem si dal cappucchino a zákusek. Ani jsem se moc nepodivoval, kde se v té výšce vzaly zákusky. Ale pan domácí mi sdělil, že dostanu jiné než jsou ty za sklem. Prý čerstvější… Bylo mi to absolutně jedno. Byl jsem rád, že sedím a nemám na zádech tu těžkou bestii. K večeři jako obvykle polévka a termoska čaje. Mezi 7 hodinou a osmou večerní jsem chodil spát. Není tam elektrika a topí se pouze v jedněch malých kamnech. Většinou suchým jačím trusem. Spával jsem po celodenním pochodu 10 až 11 hodin.

Výlet pod Everest – díl první
Výlet pod Everest – díl druhý
Výlet pod Everest – díl třetí
Výlet pod Everest – díl čtvrtý
Výlet pod Everest – díl pátý