El Escorial - sídlo španělských králů

Španělská koruna a státnost snad ani nemůže mít majestátnější symbol, než je právě tento. Jde o někdejší královské sídlo, ale také místo posledního odpočinku hned šestadvaceti pomazaných hlav, v seznamu nechybí ani Karel V. nebo Filip II., slavní to habsburští panovníci. El Escorial leží asi padesát kilometrů od Madridu na úpatí Sierra de Gudarrama, jeden z nejslavnějších komplexů Evropy vyrostl ve druhé polovině šestnáctého století. Autorem návrhu byl právě Filip II. Habsburk, vášnivý zájemce o architekturu své doby.

Hrdě na seznamu UNESCO, společně s dalšími desítkami objektů

Španělsko je skutečnou Mekkou památek a přírodních úkazů, vždyť seznam světového dědictví UNESCO čítá 44 položek jen v této západoevropské zemi, lépe je na tom se svou minulostí jen Čína s Itálií. Společně s historickým centrem Córdoby, Segovie nebo Toleda či poutním místem Santiago de Compostela je na čestném místě právě El Escorial, klášter a královské sídlo zasvěcené památce svatého Vavřince (chcete-li Laurentia) a památnému vítězství nad francouzskými vojsky v bitvě u Saint Quentinu v roce 1557.

Komplex, který disponuje rozměry 204 na 160 metrů, působí skutečně majestátně. A to samozřejmě není vše, vnější ostění je vytesáno ze zdejší poctivé guadarramské žuly, na výstavbě se podílela tehdejší kulturní elita v čele s El Grecem, Michelangelem nebo Tizianem, kteří již byli v pokročilejším věku. Stavba trvala více než dvacet let, komplex zahrnuje nejen královský palác, ale i obrovskou knihovnu a klášter, kde žilo na tři stovky augustiniánských mnichů. Kvůli vzezření okolní krajiny možná někteří pověrčivější jedinci dříve věřili, že jde o bránu do pekel – ale kdo si prohlédne tamní sakrální výzdobu, určitě bude mít opačný názor.

Ústředím El Escorialu je majestátní bazilika s ostatky světců

Jedinečně vyzdobená bazilika svatého Vavřince, na jejíž stavbu osobně dohlížel sám Filip II., ukrývá několik tisíc ostatků různých svatých – pomyslný „certifikát pravosti“ by však získalo jen asi 300 relikvií. Největší radost udělal králi kus plátna, jímž si měla Panna Marie otřít slzy při ukřižování syna, ale později se ukázalo, že šlo o falzum. Interiér zdobí bronzové sochy a svaté obrazy, takřka třicet metrů vysoká stěna ze žuly a jaspisu je pak základem pro majestátní oltář. Podobně obrovská je i zdejší knihovna, vybavená zdobenými dřevěnými policemi, našlo by se tu skoro padesát tisíc tisků, a to nejen z oblasti španělské literatury a vědy. Král, ke sklonku života již velmi churavý a trpící záchvaty dny, se hodně těšil ze společnosti těchto vzácných knih.

Vedle královského pantheonu, kde našel místo posledního odpočinku i král Filip II., je královská márnice, kde těla panovníků spočinula na čtvrt století, aby se pak vešla do malých rakví z olova. Když je v Madridu vedro, zahrady v El Escorialu působí jako skutečná oáza klidu a osvěžení. Vydat se sem můžete z metropole autobusem přímou linkou, pokud ale pojedete vlakem, čeká vás ještě přestup na autobus nebo půlhodinová procházka. Samotná prohlídka Escorialu je nejméně na dvě hodiny, nevyjímaje samotný královský palác, postavený přesně na míru zdravotním problémům Filipovým – mohl se například obrátit z okna do zahrad, když jej sužovala dna a nemohl se tak dostavit k bohoslužbě přímo do chrámu. Více fotografií El Escorialu si můžete prohlédnout v naší fotogalerii "Klášter a královské sídlo svatého Vavřince v El Escorialu". Pokud vás zaujal život španělských králů, nevynechejte Královský palác v Madridu.

El Escorial ale bezesporu není jediným krásným místem v centrálním Španělsku. Historickým centrem je i město Segovia, které má za sebou pestrou minulost – na jeho stavbě se podíleli už Římané, na něž zde zůstalo hned několik odkazů. Akvadukt v Segovii má za sebou skoro dva tisíce let existence. A hrad v Segovii možná na první pohled trochu připomene naše Konopiště…