Grožnjan je malou istrijskou vesničkou nedaleko moře

Vzpomenete si na středověk, to zaručuje víska jménem Grožnjan, při jejíž návštěvě na vás dýchne atmosféra starých italských časů. Hlavně během léta je tu čilý ruch, protože se sjíždějí umělci snad z celého Balkánu. Moře je vzdálené dobrých patnáct kilometrů, takže i když se ubytujete v okolí, rozhodně nepřijdete o azurovou nádheru Jadranu. Necelých tisíc obyvatel, pokud započteme všechny obce, jako je například Šterna, Kuberton nebo Antonci. Kdy se začala psát oficiální historie tohoto báječného místa?

Dvanácté století a první písemná zmínka

Markýz Ulrich II., jenž byl spřízněn i s uherským králem Bélou I., dostal darem od patriarchy, jehož sídlem bylo italské město Aquileia, jisté Castrum Grisinianum. Znamenalo to prezent vysoké hodnoty, vždyť olivové háje, ovocné sady a vinice pomáhají šlechtické rodině k velkým ziskům. Grožnjan sloužil jako pevnost už v antické době, takže první písemný pramen z roku 1102 je spíše potvrzením faktu, že se zdejší lokalita stává v mnoha směrech oblíbenou. Už v době neolitu zde bylo menší hradiště a když se budete dobře dívat kolem sebe, v okolní krajině poznáte pár stop, které vás k tomuto tématu určitě navedou.

 TIP   Další fotografie z této malebné vesničky si můžete prohlédnout ve fotogalerii.

Jistý Volrich, někdy také Ulrich Reifenberg pak v polovině 14. století prodává usedlost Benátkám, když předtím zuřivě brání oblast před uherským nájezdem. Benátčané tak v oblasti vládnou až do roku 1797, kdy přichází nová éra spojená s rakouským vlivem. V roce 1816 dokonce zavítá na návštěvu Grožnjanu sám František II. A za Rakouska Istrie skutečně vzkvétá, trať Parenzana (Porečanka) vedoucí přes dnešní Itálii, Slovinsko a Chorvatsko, podpoří odbyt zemědělské produkce. Úzkokolejka totiž slouží hlavně k dopravě oliv a ryb do Terstu. Členitý terén, velké převýšení, ale také rychlost maximálně 25 kilometrů v hodině. Dnes to zní úsměvně, ale vlaková doprava opravdu začínala takto a Istrii jako takové určitě hodně ekonomicky prospěla. Vedla i přes Poreč, Koper nebo Motovun.

Do Umagu je to dvacet minut cesty

Středověké malé městečko, které ožívá především v letních měsících a má velmi početnou italskou menšinu. Mateřským jazykem je italština asi pro 57 % lidí, ale k italské národnosti se hlásí dvě pětiny obyvatel. Mnoho se považuje i za Istrijské a nevyplní ve sčítání lidu kolonky Chorvat či Slovinec. Jazz, klasická hudba, ale i krásný výhled na okolí, stačí se jen dostat na ten velký kopec. Grožnjan je poměrně blízko od Novigradu (asi 20 km), Umagu nebo Rovinje, takže u moře budete i tak poměrně brzy. Na své si přijdou milovníci vína a gurmáni, protože zdejší restaurace si zakládají na různých istrijských specialitách. S velkou italskou tradicí, protože součástí Jugoslávie, potažmo Chorvatska, je Grožnjan teprve krátce. Dle Osimské smlouvy připadl SFRJ definitivně až v roce 1977, ale už v padesátých letech bylo jasné, že patří do jugoslávské sféry.

Lékař, pošta, škola, pekařství, prodejna zeleniny, dva řezníky a řada malých obchůdků se suvenýry, takový byl obraz Grožnjanu už na začátku dvacátého století. Po hospodářské krizi ale odcházejí lidé hledat práci do Terstu a daleko za moře, takže oblast strádá a kdyby nebylo nezávislých umělců, kteří vdechli obci nový život, možná by zanikla. I proto se tu dnes říká „Town of artists“! Vždyť dvacítka galerií a malířský festival Ex Tempore, kde soutěží několik stovek umělců, mluví za vše. Výsadní pozici v regionu má zejména Boško Petrovič, jazzový hudebník, jenž zakládal festival Jazz is back B. P., kde hraje etno, blues i jazzová hudba a ruce si podávají umělci z celého světa. Městská loggia z dob Benátek jistě stojí za návštěvu, domy v obci pamatují hodně. Atmosféra je neopakovatelná, vydáte se sem v létě?